Světový lídr ve svém segmentu, největší zpracovatel žlutého fosforu v Evropě. Ve třech závodech v Česku, Německu a Kazachstánu zaměstnává více než 400 zaměstnanců a 94 % produkce exportuje do 80 zemí pěti kontinentů. Vedle potravinářských a průmyslových aplikací se zaměřuje i na vývoj a výrobu ekologických produktů. To je břeclavská Fosfa, inovativní výrobní společnost třetího tisíciletí. A také firma s takřka 140letou tradicí, která již 20 let prochází krok za krokem hlubokou transformací.
Současný majitel Fosfy Ivan Baťka převzal v roce 2002 firmu předluženou, působící téměř výhradně na lokálním trhu, se zastaralým výrobním programem zaměřeným na produkty s nízkou přidanou hodnotou. Během 20 let z ní vybudoval respektovaného globálního hráče v úzce specializovaném segmentu trhu. Jestliže v době, kdy Ivan Baťka do společnosti vstoupil, měl tento podnik půlmiliardový obrat, takřka dvojnásobné dluhy a méně než 10% export, dnes jsou poměry zcela obrácené: obrat přesahuje tři miliardy, firma je bez dluhů a pouze 6 % produkce směřuje na tuzemský trh. Fosfa dodává předním světovým koncernům potravinářské, farmaceutické a další specializované vysoce sofistikované aplikace. A již takřka deset let má na trhu vlastní produkty pod značkou FeelEco s vysokou přidanou hodnotou, pro které nyní připravuje vstup na zahraniční trhy.
Fosfa strategická
Za proměnou Fosfy stojí několik faktorů. První z nich pojmenoval Ivan Baťka před lety na konferenci Klíčové faktory úspěchu: „Najít si úzkou specializaci a v té být nejlepší.“ Za tou jednoduchou větou je ale řada nelehkých rozhodnutí. Budování firmy krok za krokem od výrobního programu po tým. Nebo naopak. „Výrobní program je založen na pevné filozofii definované pěti P. Jsou to jakési rozhodovací vrstvy, které mi dovolují dělat rychlá, někdy také poměrně bolestivá rozhodnutí, jež mohou mít i stamilionové dopady do obratu firmy. Příkladem je zrušení výroby privátních značek detergentů pro nadnárodní řetězce, kdy jsem si uvědomil, že zásadním způsobem nenaplňujeme dvě z vrstev. Toto rozhodnutí nás stálo ročně téměř dvě stě padesát milionů obratu. Ještě bolestnější to ale bylo v prvních letech rozvoje, někdy okolo roku 2007, kdy jsem se rozhodl zásadním způsobem změnit podnikatelský směr a portfolio produktů. Přišli jsme tak o 80% obratu a odstřihli se tak od velkého zahraničního globálního odběratele, na němž jsme byli životně závislí a on této situace samozřejmě náležitě využíval (na což má samozřejmě právo, pokud to vy sami podnikatelsky připustíte). Udělat jsem to však musel, abychom se mohli změnit, transformovat, nadechnout. Neviděl jsem budoucnost v pokračování minulosti, či možná ještě lépe řečeno, v podnikatelském „pravěku“, kdy vyrábíte produkty s nízkou přidanou hodnotou a jste závislí jen na několika málo klíčových odběratelích.. Každý nápad zkrátka podrobím optice pěti P a během chvilky mám jasno. Neskutečně tak zrychlím rozhodovací proces, čím se budeme a nebudeme zabývat. Pokud něco neprojde všemi pěti vrstvami, nezabývám se tím. První je purpose — smysl. Dělat něco beze smyslu je ztrátou času. Vždy to musí sloužit zákazníkovi. Druhou jsou people — lidé. Bez nich nemáme nic, jen tu hromadu oceli a betonu, jak říkával pan Baťa. Třetí je product, tedy něco, co vzbuzuje emoce a vášeň, co si lidé zamilují. Pak je tu platform, jakási systémová základna, bez které to nejde, není zajištěna trvalá stabilita procesů. A nakonec je tu ta pátá, kterou považuji, možná, za nejdůležitější — process and process quality. Protože jestli něco ovlivňuje kvalitu produktu, je to právě kvalita procesů. Procesní kvalita je něco, čemu jsem se hodně věnoval a stále věnuji. Mnoho let jsem to studoval teoreticky i v praxi. Možná proto, že jsem přišel do firmy, kde žádná kvalita tehdy nebyla. Pomohli mi Baťa a Kaizen,“ říká Ivan Baťka, který nijak nezastírá, že se ve své podnikatelské dráze nechává inspirovat mnoha osobnostmi, od Aristotela a Sokrata přes Tomáše a Jana Antonína Baťovy či Masaakiho Imaie až po Milana Zeleného. A také přírodou s jejími zákony. I v nich je základ Baťkovy životní i podnikatelské filozofie: „Často zapomínáme na to hlavní, co nás učí příroda a co hlásal i Baťa. V přírodě vše slouží vyššímu principu, vše má smysl a řád. Každý živočišný či rostlinný druh je nositelem služby druhým. Jakmile tuto službu neposkytuje, je nahrazen jiným a zaniká. Což samozřejmě může nastat i v případě, že jeho je služba nahrazena, něčím nebo někým jiným, lepším. Toto Baťa velmi dobře věděl. Jeho hesla ‚Náš zákazník — náš pán‘ či ‚Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti‘ o tom svědčí. Věřím těm principům, snažím se je prosazovat ve Fosfě a doufám, že se nám to daří; stávají se součástí DNA naší firemní kultury.“
Fosfa inovativní a technologická
Jestli má Fosfa ve znaku službu, má v něm i inovace. Což je slovo, které v posledních 20 letech zaznívá ze všech stran, podobně jako digitalizace nebo automatizace, často ale zůstává prázdné. Ne však ve Fosfě. Ani tady ovšem nešlo nic samo. „Ve Fosfě jsme také prošli obdobím nadšení a snahy přenést informace z papírů do nových digitálních systémů. Jen jsme tehdy nevěděli, že je tu něco jako proces a že má být integrovaný. Pracujeme tedy v databázích, které nejsou integrované, ale lineární. Ona linearita odpovídá způsobu myšlení člověka. Příroda a lidský organismus jsou ale integrované systémy. Ty člověk nevytvořil. Proto je ve většině případů nejsme schopni vnímat a neustále vytváříme lineární systémy ve slepé víře, že nám pomohou vyprecizovat znalosti a procesy. Nepomohou. A že se bez integrovaných systémů neobejdeme, ukazují i současné tendence o symbiózu ekonomiky a ekologie. Jenže to nejsou oddělené lineární systémy, ale součásti jednoho integrovaného systému. My se proto teď v podniku snažíme o skutečnou integraci všech databází a informačního toku, o vytvoření komplexního integrovaného, tedy vzájemně provázaného či propojeného systému. V praxi narážíme na paradox, na který mne už před časem upozornil jeden z mých japonských přátel, zakladatel Kaizen institutu Masaaki Imai. Totiž že nejlepší proces je ten, který neexistuje. Postupně přicházím na to, jak hluboká pravda to je. Dnes své lidi učím totéž — nejlepší proces je ten, který jsme dokázali dovést k zániku. Ostatně, i Steve Jobs tvrdil, že nejlepší výrobek není ten, kterému nelze nic přidat, ale ten, kterému už nelze nic ubrat,“ zamýšlí se nad zákony vývoje Ivan Baťka. A přestože sám přiznává, že není technologický vizionář, současnou tvář Fosfy utvářejí technologie velmi významně. Vedení společnosti již před více než pěti lety nastoupilo cestu digitalizace, která znamená zásadní konkurenční výhodu. Využívané jsou aditivní technologie přinášející nejen finanční úspory, ale také vyšší míru soběstačnosti v zásobování náhradními díly a značnou výhodu při vývoji nových výrobních zařízení i údržbě stávajících. Naprostým technologickým unikátem, srovnatelným s praxí špičkových světových automobilek, jsou však digitální modely procesů a celé výroby. Fosfa dnes existuje nejen fyzicky, ale také v mračnech bodů. Je to první krok k živému digitálnímu dvojčeti celé společnosti. „My jsme o aditivních technologiích nevěděli nic. Narazil jsem na studii od světově renomované poradenské firmy McKinsey, která tvrdila, že aditivní technologie znamená destinásobek úspory oproti tradičním technologiím. To je fantastické číslo. Nevěřil jsem, přišlo mi to šílené. Tak jsme koupili tiskárnu a začali si s ní hrát, protože, jak říká pan profesor Zelený, není důležité, co říkáte, ale co děláte. Což je opět z Baťova zápisníku. On říkal, že když nevíte, jak na to, běžte za ctihodnými akademiky. Ti vám vysvětlí, jak to nejde, tak si vyhrňte rukávy a udělejte to. Místo dlouhých debat jsme tedy začali aditivní technologie používat, začali jsme tisknout drobné náhradní díly. Výsledek? Studie McKinsey, kterou jsem zmiňoval, měla pravdu. Dosáhli jsme 10 a dokonce až 40násobných úspor na drobných věcech. Takže máme několik různých aditivních tiskáren a pracujeme i s kompozitními materiály obsahujícími třeba uhlíková vlákna,“ popisuje přístup k technologiím Ivan Baťka. Digitalizace je ve Fosfě přirozenou cestou k samostatnosti a nezávislosti, k procesní či výrobní bezpečnosti. Mít pod kontrolou co největší část celého řetězce je sice náročné, ale doba ukazuje, že prozíravé. 3D tisk je asi nejviditelnějším prvkem — Fosfa s ním pracuje už několik let a v současné době přidává i vlastní 3D skener. To dovolí, aby se konstrukce stala inženýringovou kanceláří a mohla nabídnout komplexní službu, od získání dat přes modelaci po technické a výrobní výkresy. Skener do celého procesu přinese novou kvalitu: vyšší rychlost, větší přesnost i aktuálnost. V budoucnosti, a doufám, že poměrně blízké, to bude zahrnovat komplexní řešení problému včetně výroby nahradních dílů a jejich osazení do optimalizovaného procesu podle zadání zákazníka, Vrcholem je však projekt digitálního dvojčete. První stroj již má nainstalováno strojové vidění a sbíráme tak onlinová data, která povedou k výuce neuronových sítí. Výsledky nese projekt již dnes: „Mnohem více se zabýváme procesy, zejména jejich stabilitou. Jdeme hlouběji do detailu a objevujeme, že ačkoliv jsme si o některých výrobních procesech mysleli, že jsou dostatečně stabilní, ukazuje se, že to není úplně pravda. Již dnes nám právě to hlubší zaměření na detail pomáhá zvyšovat stabilitu výroby s ohromným dopadem nejen do údržby, ale také do kvality procesů, produktů a opakovatelnosti jejich výroby. Před několika lety jsme měli měsíčně 30, 40 výjezdů techniků k poruchám, nyní jsme se dostali v podstatě k nulovým hodnotám. Má to přímý finanční efekt, prodlužuje se životnost technologií a ušetříme i lidskou práci a to nejcenější, co v životě máme, čas. Dnes máme mnohem lépe nastavený servisní model, technickou diagnostikou sledujeme většinu strojů pravidelně, některé kontinuálně. Zatím využíváme kombinovaný model. Skutečnou kontinuální, onlinovou diagnostiku přinese až skutečně funkční digitální dvojče, což je stav, ke kterému dlouhodobě směřujeme,“ vysvětluje technický ředitel Filip Grob a ještě doplňuje postřeh na aktuální téma: „Dnes je silné téma energií a energetických úspor. Přitom zásadní úsporu energií bez větších investic přináší především stabilita provozu. Pokud stroje musí z nejrůznějších důvodů neustále najíždět, na spotřebě energií se to hned projeví. Podle ní poznáte, jestli výroba jede, jak má. Spotřeba odhalí každou anomálii. Stabilita výrobních procesů je tedy úplně základním krokem. A není to jen otázka technologická, souvisí i se systémem řízení výroby. Ve Fosfě máme několik nezávislých výrob, pro které budujeme centrální dispečink, jaký znají třeba v jaderných elektrárnách. Hlavním úkolem bude vnímat výroby jako propojenou soustavu a řídit je i s ohledem na spotřeby energií. Od toho si slibujeme také vyšší efektivitu a snižování nákladů.“
Fosfa ekologická
Říkáme ekologie a myslíme tím vztah k životnímu prostředí. Jenže to slovo má původně mnohem širší význam, vlastně sociální, v jeho základu je ekos i oikos… Odkazuje k významu prostředí, jak jej chápeme dnes, ale ve skutečnosti je jeho význam ještě silnější, je to také dům a rodina, ale i ekonomika. Nejde zkrátka jen o přírodu, ale i o nás a naše vztahy. Je však na tyto akcenty v dnešní složité době v podnikovém světě prostor a čas? Fosfa dokazuje, že ano. „Ať je doba jakákoliv, pořád platí zákon kontinuity, který všem generacím ukládá povinnost předat potomkům svět lepší, než v jakém ho od předchozí generace přebíraly. Nebo alespoň ne horší. To je základní přírodní princip, který však nenaplňujeme, a jako lidstvo se chováme sebedestruktivně. Vraťme se k principům, na nichž vyrostli farmáři a zemědělci. Začínali na malém kousku země, kterou obdělávali a postupně rozšiřovali v souladu s přírodou. Jejich potřeby byly totožné s přírodními. A tak obdělávanou půdu předávali svým následovníkům. Vždy v lepším stavu… Bytostně těmto principům věřím. Snažím se je prosazovat ve Fosfě a doufám, že se nám to daří a že se stávají nedílnou a trvalou součástí naší firemní kultury. Vnímáme zdroje jako něco, co máme jen půjčené od svých dětí a rádi bychom jim to vrátili,“ zdůrazňuje jednu z osobních i firemních zásad Ivan Baťka. V rámci transformace podniku, která byla otázkou přežití, investovala Fosfa do energetických úspor už dávno a na energetickou krizi tak byla připravena. Investice jí přinesou minimálně 50% snížení energetické náročnosti. Podobně je to s odpady a s vodou. „Ta je pro mne osobně na vůbec prvním místě. Je to to nejcennější, co na planetě Zemi máme, také je ale, bohužel, příčinou mnoha válek a globální migrace. Moc se o tom nemluví, ale nedostatek vody je jednou z příčin, proč se lidé stěhují z vesnic do měst. Proč vznikají války. Proč dochází a nadále bude docházet k migračním vlnám. A jak s ní zacházíme? Obilnice Afriky už neexistuje a příčinou je právě nedostatek vody a narušení přirozených přírodních toků. Proto rozvíjíme projekty, které k ochraně vody přispívají, a přemýšlíme o projektech, jenž nám pomohou ve firmě (a nejen tam) snížit spotřebu vody o 80, možná 90 %,“ nebojí se majitel Fosfy ambiciózních plánů a investic. Ekologická témata jsou organickou součástí Fosfy. Každý investiční záměr má jako jedno z hodnoticích kritérií dopad na životní prostředí. Úkolem pro letošek je udržet výrobu kyseliny fosforečné bez plynu. Pracuje se na dalším využití odpadního tepla rekuperací. A velké téma voda? Úplně bez vody vyrábět samozřejmě nelze, lze však její spotřebu dramaticky snižovat, budovat uzavřený okruh, kterým bude kolovat stále tatáž voda. Což je projekt, který Fosfa bude v nejbližších 2–3 letech realizovat na dvou menších výrobnách. Až ho odladí a systém se osvědčí, zavede jej i ve větších. „Pokud jde o udržitelnost, je důležité vnímat výrobu a všechna témata v souvislostech. Uvedu příklad: často se mluví o šedé vodě. My ale potřebujeme pro výrobu vodu tak čistou, že pokud bychom ji chtěli získat z vody šedé, museli bychom se bavit o úpravnách s reverzní osmózou. Ty však produkují značný objem odpadu a co s ním? Z 10 kubíků vody máte 2 kubíky odpadu, který je zasolený, koncentrovaný a je potřeba jej zlikvidovat. Což je náročné investičně, energeticky i finančně. Přiznávám, že i o tom jsme uvažovali, ale zatím jsme tyto možnosti opustili. Nedává nám to smysl,“ zdůrazňuje Filip Grob význam a důležitost komplexního uvažování.
Fosfa tým
Lidé jsou největším bohatstvím podniků. Věta, kterou podepíše asi každý podnikatel. Řada z nich však toto bohatství schová pod zkratku HR. Lidé jako zdroje. Jak odlišně to vnímal Baťa? V lidech viděl kapitál a hledal systém, jak funkční a fungující organismus fabriky vetknout přímo do lidí. Oni v jeho pojetí nebyli součástí vyladěného stroje, ale jedinci, kteří spolurozhodují o sobě i o úspěchu dílny. To je model, který v mnohém inspiroval také Ivana Baťku. „Nikde ve světě jsem podobný model nenašel. To je systém samosprávných dílen. Spolupracovníci nejen spoluvytvářejí produkt, ale i spoluvlastní procesy. To je to důležité. Přijali spoluodpovědnost. Možná Toyota se tomu v některých principech blíží. To jsou pravidla hejna ptáků. Nikdo nikomu neříká, kam má letět, ale když jeden změní směr, ostatní reagují. A vždy doletí společně do cíle, protože znají smysl své cesty. Mě trochu mrzí, když vnímáme Baťu jako obuvníka. Protože on jím byl pouze na začátku. Jeho úspěch však vlastně nemá s obuvnictvím nic společného. Byl vizionářem, který vytvořil funkční systémy, a to, co vyvážel, nebyly boty, ale fungující koncepce, organismy a celá města, která mohla růst, protože v nich všechno mělo svůj smysl a existovalo v symbióze. V tom je ta velikost,“ vyznává se Ivan Baťka. Drtivá většina ředitelů ve Fosfě prošla také provozem od píky. Znají detaily jednotlivých procesů. Žádný z nich nemá sekretářku, žádný z ředitelů ve výrobě nemá samostatnou kancelář. Všichni jsou v přímém a neustálém kontaktu s lidmi z procesu. Na prvním místě jsou odpovědní za své spolupracovníky, na druhém místě za procesy a na třetím místě teprve za výsledky. „Celý systém může fungovat jen tehdy, když máte na všech úrovních správná a přesná data. Dříve jsem nechápal, proč Baťa neměl účetní jako samostatné oddělení, ale dbal na to, aby účetní byli na výrobnách. Chystáme se na totéž. I nám se stalo, že jsme v rámci celku nesprávně interpretovali dílčí data a málem jsme vsadili na špatně zkalkulovaný produkt, který se tvářil jako terno. Ve skutečnosti byl však prodělečný. Než informace dojdou od technologa přes účetní, kontroling a obchod až k vedení, které má definovat strategii, je to, jako když děti hrají tichou poštu. Na konci nikdy není to, co bylo na začátku vysláno. Umocňuje to ještě, pokud jsou na mezičláncích lidé bez znalostí podstaty. Ani skvělé vedení při takové tiché poště nemůže vytvořit dobrou strategii. A to se dnes celosvětově děje, procesy stavíme na špatné interpretaci dat z tiché pošty a pak se divíme, že nám to špatně měří a že nám to nefunguje,“ vysvětluje Ivan Baťka, který věří, že nejlepší věci mohou vytvářet jen výjimeční a charakterní lidé. Podobně jako Baťa, který při výběru svých spolupracovníků na kteroukoliv úroveň velmi dbal nejen na odbornost, ale také na charakter a touhu. „Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje. Nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“ To neřekl Baťa ani Baťka, ale Antoine de Saint-Exupéry. Skutečná motivace ke snaze něco dokázat musí vycházet zevnitř. V každém jistě nějaká touha dřímá. Jen se ji v každém nepodaří probudit. Protože talent sám o sobě prostě nestačí. „Odbornost jste schopen naučit, pokud se dotyčný naučit chce. Ale charakter nenaučíte. Spousta lidí je odborně velmi kvalitních, charakter jim však chybí. A takoví mohou rozvrátit celý kolektiv. Firma je živý, integrovaný organismus. A pokud v něm máte viry nebo rakovinu, musíte se jich zbavit. Včas, i za cenu, že to bolí. Jinak celý organismus zahubí. Charakter je zkrátka podmínkou spolupráce a ta je zase nezbytnou podmínkou úspěchu. A pak je tu síla vzoru. O tom, jak Baťa vedl talenty, bylo napsáno a řečeno mnoho. Někdy se možná ztrácí aspekt, který však považuji za zásadní. Baťa svým spolupracovníkům říkal, že jediné, co jim opravdu může dát, je vzor. To je hluboká, ale opomíjená pravda. Proto se zaměřujeme na vzory, ty by měly být základem firemní kultury. Těžko můžete chtít u někoho rozvíjet jeho talent, pokud nerozvíjíte svůj. Pro každého platí, že neustálým sebevzděláváním jde dopředu. Poznání je jako otevřené dveře, díky nimž můžete jít dál. Ale musíte být připraven na to, že každé otevřené dveře vás jen utvrdí v tom, jak málo toho víte. Povede vás to k dalším dveřím a pak zase k dalším… Otevřené dveře vás vlastně jen vedou k dalším, které je třeba otevřít. A je jich nekonečná řada. Problém je, že nikdo nemůže otevřít všechny dveře. Pokud máte pokoru a uvědomíte si to, dojdete nutně k tomu, že k sobě musíte najít lidi, kteří jsou v tom konkrétním lepší, než jste vy sám. Jenom ve spojení s nimi můžete vytvořit skvělý tým. Ve Fosfě jsme v tomto po 20 letech konečně na začátku, tým začíná fungovat jako celek,“ sebekriticky přiznává Ivan Baťka. A doplňuje, že po vzoru baťovské metody mění v podniku systém odměňování. Tým je metodou diferenciace rozdělen v poměru 20 : 70 : 10 — 20 % nejlepších je odměněno lépe, 70 % standardně a 10 % nejslabších je odměněno hůře. Nerozhoduje ale ani majitel, ani ředitel, rozhoduje vedoucí týmu, veřejně a transparentně. Každému je každý měsíc vysvětleno, proč do které skupiny zrovna dnes patří. A pravidelně se stává, že ti, co minule byli mezi 10 %, jsou příště mezi těmi 20 %. Fosfa také systémově směřuje k zavedení samosprávných týmů. Dlouhodobě buduje tým spolupracovníků tak, aby si každý byl schopen uvědomovat, že jeho práce má svého zákazníka a je pro firmu jako celek důležitá. To je totiž ve filozofii firmy nejdůležitější: aby si každý dokázal uvědomit, kdo je jeho zákazník, a tomu aby odevzdával tu nejvyšší kvalitu. Bolestí mnoha výrobních podniků totiž je, že onen velký zákazník je od výroby hodně daleko. Ve Fosfě chtějí, aby každý viděl nejbližšího zákazníka, toho, komu odevzdává svůj výrobek, práci nebo službu.
Fosfa cesta
Bez nadsázky by se dalo říct, že Fosfa po 20 letech transformace vkročila do své nové éry. Kdo by si myslel, že transformace tím je uzavřena, bude se mýlit. „Dlouhodobě se se svými spolupracovníky snažím o službu zákazníkovi, o neustálý rozvoj a zlepšování se. A aniž bych chtěl, aby to znělo povýšeně či nadneseně, dovolím si říct, že se nám daří být spolutvůrci něčeho výjimečného.“ Nejviditelnějším znakem výjimečnosti je značka FeelEco, pod kterou Fosfa v posledních 12 letech vyvíjí a vyrábí výjimečné přírodní produkty pro péči o zdraví, rodinu a domácnost. Její produkty jsou vyvíjeny v souladu s přírodou, pro děti a zdravý domov. Sortiment v několika řadách tvoří prostředky pro praní prádla, úklid domácnosti, mytí nádobí, péči o tělo i hypoalergenní kosmetika pro děti a kojence. FeelEco produkty neobsahují nebezpečné konzervanty MIT (methylisothiazolinon), jsou biologicky odbouratelné, nejsou testované na zvířatech a jsou vhodné pro čističky odpadních vod. Kvalitu produktů garantuje prestižní certifikace EU Ecolabel, kterou značka FeelEco získala jako první v ČR již v letech 2010—2013. Značku firma spojila se sloganem Umění výjimečnosti a postavila na něm nejnovější komunikační kampaň. „Věřím, že věci mají smysl a nedějí se zcela náhodně. A příběh posledních měsíců je jedním z těch, které se měly odehrát, aniž jsem to tušil. Obrátila se na mne před časem paní Kordová, výkonná manažerka Muchovy nadace, jestli bych nepodpořil výstavu ve Valdštejnské jízdárně. To jsem bral jako poctu, protože Alfons Mucha je v mých očích fenomén. Otevřel v art nouveau zcela novou kapitolu malířství. V průběhu příprav jsem měl možnost strávit mnoho hodin v debatách s Johnem Muchou a díky nim jsem se nejen o Muchovi, ale vlastně o životě dozvěděl spoustu věcí, které se ze zpráv nedozvíte. Ty hovory mě dovedly i k hledání toho, co mne na Muchovi ve skutečnosti fascinuje a co z toho bych možná mohl přenést do charakteru Fosfy. Uvědomil jsem si, že byť byl Mucha výjimečný a přinesl něco zcela nového a mimořádného, jeho skutečnou výjimečnost ověřil až čas. Což platí snad ve všech oborech od umění přes sport či vědu po politiku. Někteří jedinci jsou ve svých oborech, neseni na vlně nejrůznějších -ismů, nesmírně populární. Jakmile však -ismy opadnou, nezůstane nic než prázdno. Jsou ale také jedinci, kteří bývají za svého života nepochopeni, třeba až zneuznaní, a až další generace potvrdí jejich genialitu. A pak je hrstka vyvolených, kteří dojdou uznání již za svého života a jejichž výjimečnost dalšími generacemi pokračuje. K nim Alfons Mucha bezesporu patřil. Uvědomil jsem si, že je dalším výrazným milníkem na mé vlastní životní cestě. Že to, co dokázal, může být velkou inspirací nejen pro mne, ale i pro Fosfu a snad i pro všechny ty, kteří si jeho velikost dokážou uvědomit. Že ve složité době, v ní již jsme a kterou prožíváme, prostě nejde dělat věci jenom pro věci. Tato doba je tsunami. Baťa říkal, že když sloužíte, úspěch vás nemůže minout. Všichni, kdo budou chtít najít svou budoucnost, budou muset mít na paměti službu. A v ní bude muset být přidaná hodnota. Evropa je v totálním kolapsu, protože není konkurenceschopná. Jediné, co má šanci, je schopnost najít své umění výjimečnosti. To je výzva současnosti. Není totiž důležité přepočítávat přidanou hodnotu do ceny, ale do smyslu a užitku sebe samého , který slouží druhým a je potvrzen akcí, tedy aktem koupě a to pouze té, která je opakovaná. Tak vzniklo FeelEco, takto vznikají projekty ve Fosfě. Protože tím prvním motorem vždy musí být jedno z mých oblíbených pěti P, totiž purpose — smysl — užitek. To je naše identita, což je to základní, čemu se nesmíme zpronevěřit. Výjimečnost sama o sobě je možná zajímavá, ale nestačí, protože lze být výjimečný zcela prázdným způsobem, jen pro výjimečnost samu. Což je výjimečnost, která vyvane. Aby výjimečnost potvrdil čas, musí být nositelkou smyslu a užitku. Umění výjimečnosti, prověřené generacemi, je akcent, který se dnes snažíme jako Fosfa předat dál. Proto vznikla i naše nová kampaň s tímto sloganem. Proto jsme ve vizuálu využili motiv Gismondy, jímž Alfons Mucha proslavil sebe a Sarah Bernhardtovou, jak sama konstatovala, učinil nesmrtelnou. Právě zde poprvé Mucha použil základy a nové pojetí art nouveau, a i proto je pro mne Gismonda symbolem změny a nového počátku. Bod zlomu nejen pro Muchu, ale i pro výtvarné umění. Věřím, že Gismonda je symbolem nového začátku i pro Fosfu. Dvacet let procházíme jako firma hlubokou transformací, jejímž asi pro veřejnost nejviditelnějším znakem je naše řada FeelEco. Samozřejmě až čas potvrdí, jestli jsme se umění výjimečnosti skutečně dotkli. Ale žijeme dobu, která nás k umění výjimečnosti hlasitě vyzývá. Byrokracie, dekadence, hloupnutí vládnoucí třídy a pocit, že za nás všechno budou dělat ti druzí a my si budeme jen užívat. To vedlo k zániku již mnoha civilizací. A bohužel jsou to i znaky současné evropské civilizace, která patrně dosáhla svého vrcholu a zažíváme její zánik. Ale nemusí to být náš zánik. S každým zánikem v přírodě vzniká přece něco nového. Má v sobě i zárodek nového zrození. A pokud výjimečnost vezmeme jako etalon, jímž budeme poměřovat, co děláme, může nám ukázat směr ke změně, k tomu novému, co možná už vzniká, ačkoliv to ještě nevidíme. Jsem přesvědčen, že je to jediná cesta, jak přežít ono tsunami. Se současnými cenami vstupů a energií totiž buďto budeme tvořit něco výjimečného, službu se skutečně vysokou přidanou hodnotou, nebo nemáme šanci přežít,“ uzavírá aktuálním zamyšlením Ivan Baťka. /www.fosfa.cz/
