Jestliže jakákoli instituce nese název FIT, dá se říci, že to lidi v ní jaksi zavazuje. Zavazuje k tomu, aby i jejich činnost byla vždy „fit“ – držela se trendů, šla vždy „před dobou“. A přesně to se dá říci o nejmladší fakultě v rámci ČVUT, Fakultě informačních technologií. Při setkání s prof. Ing. Pavlem Tvrdíkem, CSc., děkanem FIT, a Ing. Pavlem Kordíkem, Ph.D., proděkanem pro rozvoj, jsme si povídali mimo jiné i o propojení jejich fakulty s komerční sférou, například s projektem ShowmaxLab. Jaká je historie vzniku vaší fakulty? Původně jsme byli Katedrou počítačů FEL. Měli jsme však velmi omezený prostor, do kterého jsme mohli expandovat – myslím samozřejmě virtuální, nikoli fyzický prostor. Nebylo kam se rozvíjet. Při naší snaze expandovat jsme naráželi na neochotu a překážky. Vzhledem k těmto podmínkám vznikla asi před deseti lety potřeba založit fakultu. Kroky k realizaci jsme činili s vědomím, že podobné řešení bylo už úspěšně vyzkoušeno na jiných univerzitách, třeba v Brně, a že v Praze fakulta tohoto zaměření explicitně chybí. Ačkoli na VŠE a na matfyzu se informatikou zabývají, je vždy ve spojení s něčím dalším. Založili jsme tedy fakultu zaměřenou výhradně na informatiku i s vědomím, že studenty ochudíme třeba o fyziku a podobně. Ovšem máme určitý časový rámec a ten nám předurčuje, co lze zvládnout. A pokud máme za cíl studenty naučit informatiku opravdu v celé šíři a hloubce, další obory už se přidat nedají. Jaké konkrétní typy studia u vás lze navštěvovat? Nyní zde máme bakalářské studium, v němž je cca 15 celosemestrových předmětů, které pokrývají informatiku opravdu komplexně. Náš absolvent má tedy povědomí o všem, od tranzistoru až po informační systémy. Nad tímto základem máme vybudovány obory a zaměření. To odpovídá potřebám firem, protože prakticky všechny dnes potřebují profesionální informatiky, ať už jde o firmy z oblasti informačních technologií, nebo o kterékoli jiné. Svět se v oblasti technologií dynamicky posouvá a stále je třeba hledat nová řešení, takže firmy potřebují kreativní lidi. A můžeme konstatovat, že naši absolventi jsou velmi úspěšní. Zaměřujeme se hlavně na výslednou kvalitu. Proto u bakalářského studia je z celkového počtu nastoupivších jen 30 % absolventů. U magisterského studia je to 60 %. Neslevujeme z požadavků, ani přesto, že procento absolventů není vysoké. Na druhé straně ti, kdo studium dokončí, jsou skutečně velmi kvalitní. Bohužel absolventi středních škol k nám často přicházejí nepřipravení. Střední školy jsou opravdu různé – někde působí nadšenci, kteří tomu věnují víc, než je po nich požadováno, jinde naopak výuku IT podceňují. V prvním semestru u nás nejsou skoro žádné lehké předměty, takže pokud studenti nejsou ze střední školy dobře připraveni, je to pro ně těžké. Ale když mají chuť a zájem, všechno se naučí… Jak u vás probíhá spolupráce s komerční sférou? Souvisí s ní také financování vaší činnosti? Ano, je to jistý druh příjmů, zatím ne významný, maximálně v řádech jednotek milionů za rok. Firmy totiž mají zájem hlavně o to, abychom jim vychovávali budoucí zaměstnance, o společné projekty mají zájem menší. Na druhé straně my si chceme chránit svoji akademickou svobodu, tedy nenechávat si od firem určovat, jak to máme dělat. Pokud nám řeknou, co je potřeba, aby absolventi pro praxi uměli, je to pro nás užitečný feedback, ale současně platí, že nemůžeme učit naše studenty jen to, co potřebuje firma. Je třeba najít styčné body. Z čeho jste tedy financováni? Naše školství stále ještě používá systém dotace na studenta. To se má postupně měnit, ale zatím ještě nevíme, jak to ministerstvo přesně udělá. Dosud výchozím kritériem pro přidělení financí fakultě je právě počet studentů. Pak existují další kritéria, například výzkumné výkony nebo počet vyjíždějících studentů a další. Podle všech těchto kritérií jsou pak finance dost složitě vypočítávány. Naší fakultě, která za dobu své existence ještě nemá úplně vybudováno zázemí k výzkumu, připadá na základě tohoto kritéria jen asi 10 %. Starší fakulty s dostatkem výzkumníků mají třeba tento poměr k výuce padesát na padesát. My jsme na poměru deset ku devadesáti, ale každý rok se nám částka, kterou získáváme za výzkum a na projekty, zvyšuje. Přitom počty přijímaných studentů se nemění. Je podle vás tento systém v pořádku? To je ale otázka na politiky, na představitele státu. Obecně panuje problém, že vysoké školství je u nás podfinancované. Rozpočet na všechny vysoké školy u nás je kolem 20 mld., už dlouhodobě, bez ohledu na všechny možné deklarace. Průměrný plat v ČR je nyní 27 000 Kč, což znamená, že vysokoškolští pedagogové jsou zpravidla na průměrných platech. Přesto se nám daří každoročně navyšovat základní platy pracovníků o několik procent. Nicméně aby se naši lidé uživili, řada z nich musí mít ještě vedlejší příjmy, což je samozřejmě odvádí od toho, co by měli dělat primárně. Akademický pracovník kromě toho, že učí, konzultuje a zkouší a vede závěrečné práce, by měl také pracovat na svém vlastním badatelském výzkumu. A řada lidí to nedělá, protože si ve volném čase potřebují vydělat, aby uživili rodinu, platili hypotéku atd. Podívejme se nyní na určitý příklad spolupráce s komerční sférou. Konkrétně s firmou Showmax. Vysoká škola není jen o samotné výuce. Snažíme se, aby studenti už v průběhu studia získali praxi, aby se už u nás dokázali v maximální míře začlenit do projektů, které se dnes ve firmách řeší. A vymysleli jsme způsob, jak praxi začlenit přímo do výuky. Spolu s firmami, které s námi dlouhodobě spolupracují, připravujeme pro studenty atraktivní projekty. Firmám přinášejí inovace a nám často i publikace. Navíc práci na nich můžeme studentům uznat do předmětů, nehledě na to, že studenti za práci na projektech dostávají zaplaceno. Samozřejmě to vyžaduje více času, jak z naší strany, tak ze strany firem, ale dlouhodobě je to model, který se všem stranám vyplácí. To je právě případ Showmaxu. Vloni s touto firmou proběhl malý projekt a měl velmi zajímavé výsledky. Na jeho základě se Showmax rozhodl do spolupráce s námi investovat více, protože vidí perspektivu. Letos vedle smluvního výzkumu o objemu půl milionu dokonce na fakultě vnikla samostatná ShowmaxLab, přičemž už při jejím otevření jsme prezentovali první výsledky. Proč si firmy svůj výzkum nedělají samy? Firmy jsou neustále tlačeny do inovací, jenže málokdy samy mají kapacitu, aby výzkum mohly dělat interně na opravdu špičkové úrovni. Na druhé straně my tady budujeme prostředí umožňující firmám jeho realizaci u nás. Firmy, jako je třeba právě Showmax, využívají našich kapacit k tomu, aby inovovaly své produkty či služby. V případě Showmaxu jde o platformu pro sledování videa přes internet. Díky laboratoři datových věd máme na fakultě zkušenosti se zpracováním dat pomocí nových metod umělé inteligence, které sami vyvíjíme. Metody jsme aplikovali na to, aby počítač lépe porozuměl videu. AI dnes dokáže extrahovat znalosti, zjistit, jaké jsou tam scény, porozumět obrazu, porozumět zvuku… Umělá inteligence firmě pomůže v masovém měřítku zpracovat všechny filmy, které mají v nabídce, a pak pomoci uživatelům najít obsah, který se jim opravdu líbí. To dává například šanci tvůrcům okrajových žánrů, aby je jejich cílové publikum našlo. K realizaci výzkumu tohoto typu je důležité, že firma disponuje daty, má videotéku, která není jinak dostupná. A není to jen otázka dat o filmech. Ještě důležitější jsou data od uživatelů, kdy si co pustí a podobně. Firma nám ovšem musí důvěřovat, nesmí se bát pustit nás do svého systému a poskytnout nám data, která jsou často velmi citlivá. A my zase máme lidi, kteří dokážou analyzovat prostředí, pomoci s návrhem vylepšení a aplikovat nejmodernější metody na jejich byznys. My díky jejich datům zase dokážeme dělat výzkum, napsat program, který posune lidstvo zase o kus dál. Bohužel v praxi se často spolupráce mezi školami a firmami omezuje jen na vychování nového zaměstnance. Firmám, které zajímá spolupráce na této bázi, říkáme sponzoři. Zaplatí za to, že jim na fakultě uspořádáme například kariérní den, napíšeme o nich v našem časopise… Máme i kategorii, které říkáme partneři. To jsou firmy, které s námi chtějí úzce spolupracovat, nebojí se nás pustit ke svým datům a jsou ochotny s námi jít do společných projektů a za kvalitní výzkum platit. Velmi dobré zkušenosti máme třeba s některými holandskými firmami. V západním světě je totiž mnoho firem ochotných investovat do výzkumu a inovací. Nicméně čím dál víc firem sem přichází s tím, že u nás budou realizovat výzkum a inženýring, protože už se jim nevyplatí je outsourcovat třeba do Indie. Zjistily totiž, že český výzkum je na vysoké úrovni a že naši inženýři umějí udělat víc než třeba inženýři v Americe. Kdo se u vás zabývá konkrétně projektem Showmax? Jedním z hlavních tvůrců systému je student Ondřej Bíža, který je paradoxně teprve v prvním ročníku našeho bakalářského studia. Přišel ale velmi dobře připraven (z gymnázia Budějovická). Jde si za svým, ví, které oblasti ho zajímají, a hned od začátku se do tohoto projektu aktivně zapojil. Můžete jmenovat ještě nějaké další projekty s firmami? Máme například dobrou spolupráci s firmou Profinit, dále s Komerční bankou, pro kterou vyvíjíme aplikace pro zákazníky, anebo ve spolupráci s firmami Datamole a Lely vytváříme software pro automatizaci v zemědělství. Spolupracujeme ale třeba i s policií ČR na predikci kriminality nebo s menšími inovativními start-upy. Jak takový proces spolupráce mezi FIT a firmou začíná? Většinou osloví firmy nás a poté domluvíme spolupráci s nějakou z našich výzkumných laboratoří. Často se také stává, že některý z našich sponzorů začne s malými projekty pro studenty, které přerostou v dlouhodobou výzkumnou spolupráci. Jako veřejná vysoká škola se snažíme firmám ukazovat novinky, které jim pomohou inovovat. Několik se jich ozvalo třeba poté, kdy viděli přednášku o našem Chatbotu Prague Golem Guide. To je aplikace do platformy Messenger, prostě do komunikační platformy, kde robot na jedné straně komunikuje s člověkem na straně druhé – to je dnes velký trend hlavně mezi mladými lidmi. Vyvinuli jej dva naši studenti v rámci loňského letního kempu. Z takových nenápadných impulzů pak může začít mnohaletá plodná spolupráce… Hana Janišová Foto: Jiří Ryszawy, VIC ČVUT
