Do vědy podle střednědobých výhledů mělo být v příštím roce investováno 38 miliard korun. Jenže přišla pandemie, a tak zatímco Rada pro výzkum, vývoj a inovace vyčíslila potřeby české vědy (i s ohledem na pandemii) na 39,4 miliardy korun, ministerstvo financí chce i na této položce ušetřit a uvolnit pouze 36,1 miliardy. Podle vyjádření Pavla Barana, prvního místopředsedy Rady, je zřejmé, že i z makroekonomického hlediska je růst po pandemické krizi podmíněn mimo jiné investicemi veřejných prostředků do oblasti vědy a výzkumu, včetně jejich návratnosti, a to jak z hlediska růstu hrubého domácího produktu, tak i zvýšení daňových příjmů. Je třeba si uvědomit, že moderní poznatky a technologie nebývají výsledkem krátkodobého výzkumu a vývoje. Většinou jde o procesy trvající roky, někdy i celé generace. Stabilní a dlouhodobá podpora vědeckých a výzkumných projektů je tedy, stejně jako vzdělávání, více než důležitá. Inspirací nám může být Finsko. Tato poměrně malá země, s ještě menším počtem obyvatel (5,5 milionu), než má ČR, čelí podobným problémům a výzvám. V mnohém máme s Finskem i podobnou historii. Po staletích nadvlády jiných států totiž získalo nezávislost až v roce 1917 (parlamentní republikou se stalo v roce 1919). Před tím bylo dokonce více než 600 let součástí Švédska a více než 100 let strávilo pod nadvládou Ruska. Na rozdíl od naší země však bylo až do 20. století spíše agrární zemí. Přesto hlavně po svém vstupu do EU v roce 1995 (tedy 9 let před námi) zaznamenalo významný technologický a ekonomický růst. Finsko bylo až do rozpadu Sovětského svazu silně ekonomicky závislé na východních trzích, a proto následně upadlo do hluboké recese. Z ní se Finové dostali až díky masivním investicím směřovaným především do výzkumu, vědy a vzdělávání. A dnes jsou v těchto oblastech vzorem pro mnoho evropských států. Dlouhodobě však na vědu a výzkum dávají i více než 3 % HDP, na vzdělávání dokonce až 6,5 %, tedy výrazně nad průměrem OECD. Pro srovnání, ČR i v dobách ekonomického růstu investuje do vědy a výzkumu jen asi 1,8 % HDP a na vzdělávání zhruba 4,6 %. Finsko si samozřejmě bylo od počátku svého snažení vědomo, že svou velikostí a možnostmi nemůže konkurovat světu ve všem, proto si určilo prioritní cesty, aby nerozmělňovalo své síly a prostředky. V maximální možné míře se rovněž snaží přilákat studenty i experty ze zahraničí. V těchto ohledech máme co dohánět a česká vláda by na to měla myslet, když hledá škrty v rozpočtech a investicích. Na druhou stranu je ale férové dodat i to, že zadluženost Finska dlouhodobě setrvává na úrovni 60 % HDP, zatímco ČR je zhruba na poloviční hodnotě. Je tedy potřeba myslet i na to, že by nám Finsko nemělo být inspirací úplně ve všem. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
