Zhruba v době, kdy se vám toto číslo našeho časopisu dostalo do rukou, nedaleko finské obce Eurajoki uložili technici dvě nádoby z mědi a oceli s falešným jaderným odpadem. Uvnitř na míru vyrobených kontejnerů je tepelný článek, který napodobuje chování materiálu z vyhořelých jaderných článků. Jde o klíčový test technologie trvalého ukládání toho nejnebezpečnějšího jaderného odpadu v úložišti, které by u Eurojaki – či spíše pod ním – mělo začít fungovat. Nejen první ve Finsku, ale jako první svého druhu na světě. Leží zhruba 400 až 450 m pod povrchem místního skalního masívu a tvoří ho tunely o celkové délce zhruba 350 m. Jde o projekt na staletí; úložiště by mělo být zaplněno někdy v roce 2120 a odpad by v něm měl být bezpečně ukryt tisíciletí. Projekt vyjde celkem zhruba na 3 miliardy eur, a protože (malá, přesto zajímavá) část z této částky připadne obci, v jejímž katastru stojí, všechny čtyři vybrané obce měly o projekt zájem. Nakonec vyhrálo Eurajoki, které stojí v blízkosti jaderné elektrárny Olkiluoto; místní tedy mají s jadernou energetikou přímé zkušenosti. I když stále není jasné, jak se bude vyvíjet technologie zpracování jaderného odpadu, podobná úložiště plánuje stavět většina zemí, které „jádro“ používají. Málokteré se to daří tak dobře jako Finsku, kde proces probíhá sice poměrně pomalu, ale zato plynule. Místní obyvatelé jsou na něm zainteresováni od začátku a mají celou řadu možností, jak se k němu vyjádřit. Což může znít jako dobrý recept i pro ostatní země (a rozhodně to nemůže uškodit), ale podle našeho názoru to není jednoduše přenosné. Harri Hiitiö, který byl starostou městečka v době rozhodování o úložišti, řekl německému týdeníku Die Welt, že pro občany bylo snadné říct ano, protože měli dostatek informací, zkušeností s jadernou elektrárnou a také důvěru v politiky, které si zvolili. První dvě podmínky lze napodobit i jinde, ale důvěra v politiku se přes noc dá získat těžko…
