Jednou z evropských zemí, jež promyšleně a cílevědomě rozvíjejí svou jadernou energetiku,
je 5milionové Finsko. Rozvinutý skandinávský stát, dobře známý svým dlouhodobým
a principiálním přístupem k ochraně životního prostředí, mobilizuje lidské, technické
i investiční kapacity k dokončení obřího jaderného energetického centra na poloostrově
Olkiluoto. Nachází se na západním pobřeží Botnického zálivu Baltského moře, cca 250
severozápadně od Helsinek.
Olkiluoto není finská jaderná premiéra.
Finové v letech 1977 a 1981 zprovoznili
dva reaktory sovětské provenience
VVER-440/213 o výkonu 2 x
488 MW v lokalitě Loviisa na jihovýchodním
pobřeží země (cca 100 km od
Helsinek). Země však potřebuje stále
více čisté energie a s předstihem se
připravuje na etapu, kdy alternativní
zdroje energie bude nutné v základním
výkonu jistit technicky a ekologicky
akceptovatelnou produkční bází.
V Olkiluoto už funguje dvojice
varných reaktorů BWR OL1 a OL2,
každý o výkonu 860 MW. Dodavatel:
ASEA-Atom. V roce 2013 by k nim
měl přibýt III. reaktor, a to EPR™ od
konsorcia AREVA/Siemens. Finům
umožní dále prohloubit současný podíl
jádra v jejich energetickém mixu.
Momentálně činí 16,5 %. Vláda má
jasno: už ve II. polovině této dekády
tu k nim přibude ještě 4. jaderný
zdroj.
Pozitivní rozhodnutí finské exekutivy
k rozvoji jaderné energetiky v této
surovinově chudé zemi s vyspělou průmyslovou
a občanskou strukturou nenaráží
na odpor části politického spektra
a laické veřejnosti jako v německy
hovořících státech EU27. Zdrcující
většina Finů se staví k jádru souhlasně.
Není to však důvěra slepá a bezbřehá.
Vedle rozsáhlé škály konstrukčních,
provozních, bezpečnostních a ekologických
požadavků jeho tvůrci a provozovatelé
musí respektovat neméně
rozsáhlý a razantní soupis požadavků
občanů a jednotlivých municipalit. To
se zčásti promítlo do některých procesů
a termínů realizace OL3. Navíc:
obce jaderné energetiky zavázaly, že
nesmí ani importovat, ani exportovat
tzv. jaderný odpad. Vláda to respektuje.
Přímo v lokalitě, v cca 500metrové
hloubce, bude v supertvrdém žulovém
masívu pod poloostrovem Olkiluto do
roku 2025 vybudováno a zprovozněno
trvalé úložiště vyhořelých materiálů.
Na finské silnice, do blízkosti lidí, zvířat
a polí s úrodou se nedostane jediná
tableta paliva, v jakékoliv fázi technologického
využití.
MODERNI REAKTOR III.+ GENERACE
Sofistikovaný reaktor EPR™ není
české exekutivě a odborné veřejnosti
neznámý. AREVA se s ním přihlásila
i do probíhajícího mezinárodního výběrového
řízení na dostavbu 2 bloků
JE Temelín (vedle silné dvojice Toshiba/
Westinghouse a konsorcia Škoda
JS/Atomstrojexport). Jeho detailní
vizitku jsme přinesli opakovaně i na
stránkách TT.
Proto dnes jen ve zkratce: design
EPR™ vychází z technologií založených
na německém reaktoru Konvoi
a francouzském N4. Díky svým špičkovým
parametrům v oblasti bezpečnosti,
ekonomiky provozu a sníženého
dopadu na životní prostředí je
kvalifikován jako reaktor generace
III.+. Za jeho zdokonalené bezpečnostní
mechanismy a provozní výkon
jeho tvůrci aspirují na visačku «nejvýkonnější,
úsporný a bezpečný».
Na margo výkonu 1650 MW: ten
z něj činí momentálně nejvýkonnější
reaktor na světě. Účinnost reaktoru
má dosáhnout min. 37 %. Jeho aktivní
zóna pojme 241 palivových
kazet o celkové hmotnosti 128 t.
Finální účet za OL3 dosud na stole
neleží. Po implementaci některých
doplňkových požadavků finské strany
nepochybně překročí původní
kalkulaci 2,6 mld. EUR. Zohlednit
bude třeba i změny kursu oproti roku
2003. Za následného provozu, při
porovnání se zahraničními analogy,
však EPR™ Finům umožní citelně
snížit náklady. Jak na provoz, tak na
údržbu. Oproti reaktorům II. generace,
EPR™ vyžaduje na jednotku
produkce o 15 % uranového paliva
méně a během výroby srovnatelného
množství energie produkuje o 10 %
méně radionuklidů. Mimoto lze až
96 % vyhořelého jaderného paliva
recyklovat.
Pár technických střípků z tzv. nejaderného
sektoru OL 3: jednoznačně
mu dominuje kvarteto parních generátorů,
každý o průměru 5,2 m, výšce 25
m a hmotnosti 550 t. Jejich instalace
představovala doslova mezinárodní
montérský koncert: poté, co dorazily
na místo určení, byl každý parní generátor
vyzvednut do výšky 19,5 m
a horizontálně transportován do hlavní
budovy. Zde byl ve vzduchu narovnán
a dislokován do své finální pozice.
Práce pro 40 zkušených mistrů oboru.
Přitom na instalaci každého tohoto
„drobečka“ dostali jen 3 dny. Až poběží
na plný výkon, prostřednictvím
6000 trubic typu U o ploše 8000 m?
a o celkové délce 140 km převedou
teplo z chladicí směsi reaktoru do vody
v sekundárním systému. Voda se
transformuje v páru. Ta roztočí siemensovskou
turbínu.
EPR™ respektuje širokou škálu požadavků
udržitelného vývoje, zvláště
co do omezeného využívání přírodních
zdrojů a snížení vlivů na životní
prostředí. Jeho design obdržel řadu
souhlasných stanovisek od kompetentních
subjektů. Mimo jiné od European
Utility Requirements (EUR). Tento
schvalovací proces striktně analyzuje,
jak bude design lehkovodního reaktoru
splňovat všechny potřeby nejvyspělejších
jaderných zařízení. EPR™ prokázal,
že zůstane spolehlivý i při málo
věrohodných nehodách, při nichž by
mělo dojít k roztavení aktivní zóny.
Obstál také při podrobném zkoumání
v rámci MDEP. Velmi detailně jej
analyzoval rovněž finský Úřad pro
jadernou bezpečnost STUK. V roce
2008 prohlásil, že AREVA disponuje
nejbezpečnějším reaktorem v současném
jaderném průmyslu.
Bezpečnostní faktory nabývají na
významu zvláště nyní, půl roku po
tragédii zastaralých bloků v JE Fukušima.
Francouzi zdůrazňují, že u reaktoru
EPR™ nastavili vysoké standardy
pro snížení možnosti vzniku nehody
a dopadu na životní prostředí. EPR™
mj. vybavili několikastupňovými bezpečnostními
systémy. Je dislokován
v objektu se zesíleným vnějším železobetonovým
obalem. Ten chrání jak
nainstalované bezpečnostní systémy,
tak skladiště paliva a kontrolní střediska.
Je výjimečně odolný i vůči externím
krizovým momentům a událostem,
včetně mediálně tolik oblíbeného
nárazu letadla.
Postfukušimské obavy z titulu vysoké
seizmicity a úderu tsunami jsou
v plytkém šelfu Botnického zálivu
Baltského moře liché. Nicméně, inženýrský
tým detailně propracoval
varianty i pro případ extrémně nepravděpodobných
havárií. Speciální
kombinace aktivních i pasivních bezpečnostních
systémů EPR™ kupř. zahrnuje
chytač aktivní zóny zajišťující
zadržení a stabilizaci roztavené aktivní
zóny, a to v jakékoli situaci a po
dlouhou dobu. Oproti jiným metodám
zadržení aktivní zóny přímo v nádobě
reaktoru, které aplikují konkurenční
typy tlakovodních reaktorů, nebyl tento
postup nijak zpochybněn regulačními
orgány. EPR™ je vybaven rovněž
unikátní filtrovací technologií uvnitř
dvojitého ochranného obalu.
Technologie společnosti AREVA se
v současné době prosazují na několika
místech světa.
Ve výstavbě jsou 4 reaktory: ve
Finsku (Olkiluoto 3), ve Francii (Flamanville
3) a v Číně (Taishan 1 a 2).
Design reaktoru je předmětem schvalovacího
procesu ve Velké Británii
a v USA. O jeho využití se detailně
zajímají další země.
Když jej AREVA nabídla české straně,
zdůraznila, že při příp. realizaci
bude klást důraz na využívání místních
dodavatelských zdrojů. Prioritou
pro ni zůstává pokračující spolupráce
s českými společnostmi působícími
v jaderném průmyslu.
Nebyla to slova do větru. Její čeští
subdodavatelé (konkr. ŠKODA JS) se
už nyní podílejí na konstrukci a montáži
jejich zařízení po světě. Podle
pochvalných vyjádření francouzských
expertů ani na staveništi v Olkiluoto si
ostudu neutržili. Naopak. Kooperační
vazby se přitom nemusí omezovat
výlučně na jadernou energetiku. AREVA
aktivně rozvíjí techniku a projekty
i v jiných oborových a produktových
branžích, mj. při využívání obnovitelných
zdrojů energie.
EPR™ SE ROZBĚHNE V ROCE
2013
V půli září jsme byli pozváni k návštěvě
rozlehlého staveniště v Olkiluoto
také my. Na východním okraji mu
dominují dva obří kvádry OL1 a OL2.
V západní části poloostrova francouzští,
němečtí, finští, ale třeba i polští montéři
finišují s technologií jak v jaderném, tak
v energetickém sektoru. Pod posílenou
železobetonovou kupolí je už smontován
základní korpus reaktoru a technika
pro budoucí zavážku a vyjímání paliva.
V důmyslném propletenci přístupových
chodeb a provozních hal pokračuje
montáž diagnostiky a bezpečnostních
čidel. Dovnitř stavby směřují kilometry
klasických i optických kabelů, komunikační
systémy, výkonná ventilační
technika aj. Kde montéři odevzdají dílo,
tam vzápětí přicházejí ke slovu kontrolní
týmy. Žádnou stavební či montážní
chybu, žádné opomenutí nepřevezmou.
Pokud by jim unikly a způsobily sebemenší
kolizi za provozu reaktoru, byla
by to podle vyjádření lidí na stavbě nejenom
fatální prohra jejich firem a finské
energetiky, ale i jádra vůbec. Temný
stín Fukušimy burcuje zdejší týmy
k maximálně soustředěnému výkonu
a kvalitě odváděné práce.
Třebaže areál v Olkiluoto je energeticky
produkční a stavební zároveň,
Finové ani na okamžik neustoupili
od tvrdých pravidel pro ochranu
zdejšího životního prostředí. Výstavba
OL 3 přináší lidem v okolních
městech a obcích - zejména v Eurajoki,
Rauma a Pori - stovky kýžených
pracovních míst. Podle starostů Arno
Miettinena (z Rauma) i Harriho Hiitia
(z Eurajoki) se pozitivně promítá
i do systémů daňových příjmů obcí
v sousedství elektrárny, do rozvoje
zdejší komunální infrastruktury, do
charakteru vpravdě internacionálního
soužití cizinců s místními lidmi,
do dobrých ekonomických výsledků
místních obchodních, dopravních aj.
služeb. Finové před léty vybudovali
skvělou síť páteřních také místních
komunikací. Každodenní transport
tisíců lidí na staveniště a zpět a leckdy
i objemných technologických
komponent ji však nenarušil. Blízkost
moře a šance efektivně využívat
vodní transportu byly totiž využity
na maximum.
JAKY BUDE OL4?
Osud zdejšího posledního reaktoru
OL4 mají po loňském pozitivním rozhodnutí
finské vlády v rukou technici
a finančníci. Zatím nebylo rozhodnuto
o finálním designu, ani o dodavateli.
Jedno je jisté už teď: vláda v budoucím
mezinárodním tendru upřednostní
pouze technicky, bezpečnostně a ekologicky
špičkové řešení, optimálně
s výkonem 1500–1750 MW.
Mají šanci i české firmy? Celý
komplet, na klíč a výlučně ve špičkovém
provedení samy o sobě nezvládnou.
Jak ovšem ukázal příklad
Škody JS a některých dalších firem,
které participovaly na realizaci OL3
i na výstavbě a modernizaci jiných
energetických a teplárenských zařízení
po celém Finsku, české subjekty
mají v Suomi dobré subdodavatelské
šance. Konkurence se však i tady zostřuje.
Žádný dumping (ať už cenový
nebo dodavatelský, tím méně pak
parametrický) Finy neoslní. Nabídka
českých firem musí být po všech
stránkách excelentní.
Nikdo nepochybuje, že OL4 neodstartuje
dříve, dokud i jeho „odpad“
nebude spolehlivě a bezpečně dislokován
ve zdejším novém trvalém úložišti
vyhořelého paliva. Projekt Onkalo
(v překladu do češtiny: „malá jeskyně“)
schválil finský parlament: 159
hlasy pro, tři proti. Realizuje jej specializovaná
finská společnost Posiva.
Až se její dělníci dostanou do hloubky
500 m (nejpozději v roce 2015), zahájí
tam ražbu vlastních deponačních štol.
V nich pak pod spolehlivými bentonitovými
poklopy spočinou měděné kontejnery
s použitým jaderným palivem.
První v roce 2025. Za 60 let provozu
olkiluotských reaktorů se tu nahromadí
na 5500 t paliva. Jak z reaktorů na povrchu,
tak z Lovisy. Okolo roku 2120
se pak Onkalo uzavře a nebezpečný
obsah zůstane deponován v podzemí
po tisíce let. Kdo a jak velký účet zaplatí
za tento unikát? Všichni spotřebitelé
jaderné energie. Přibližně 3 mld.
EUR poplynou ze speciálního fondu
vytvořeného z plateb za každou vyrobenou
a spotřebovanou kilowatthodinu
zdejšího proudu.
Debata o podobě a vybavení Onkalo
je veřejná a aktivně pokračuje. Mimo
jiné i proto, že někteří vědci nabádají ke
střízlivému úsilí a investicím. Podle nich
již příští generace jaderných reaktorů
(a nejenom v Evropě) bude s to tyto materiály
efektivně použít znovu, k vlastnímu
provozu. Ať už se to podaří našim
vnukům či pravnukům, současní starostové
a obyvatelé obcí v okolí elektrárny
trvají na svém: nynější i budoucí pokolení
Finů nesmí kvůli jádru ohrožovat nic
a odnikud. Jádro musí lidem sloužit spolehlivě
a bezpečně. A pod tuhle premisu
se ve Finsku podepíší miliony lidí.
BRONISLAV SOWA
