Není tajemstvím, že Bangladéš, stejně jako další chudé země, neustále čelí nedostatku pitné vody. Týká se to především lidí, kteří žijí v extrémní chudobě, za méně než 1,9 dolaru na den. Takových lidí je přitom v Bangladéši asi 15 milionů. V dnešní době se k úpravě pitné vody v podobných podmínkách používá hlavně převařování vody, sterilizace slunečním zářením nebo chemická dezinfekce. Slibná je i filtrace vody, pokud by byla ekonomicky únosná. Nanotechnolog Albert Mihranyan ze švédské Uppsala University a jeho spolupracovníci vymysleli postup, s jehož pomocí je možné zpracovat v Bangladéši se běžně vyskytující makroskopické zelené řasy na nanovlákna celulózy. A z těchto vláken pak lze vyrobit papírové filtry pro úpravu pitné vody, které jsou ekonomicky přijatelné i pro chudé země. Tyto papírové filtry z nanovláken řas se osvědčily jak v laboratorních experimentech, tak i v testech v reálném prostředí. Velmi důkladně odstraní z vody jak bakterie, tak i viry, s účinností nad 99,999 %. Odstraní dokonce i ty nejmenší částice virů, o velikostech kolem 27–28 nm. Takové filtry z místních zdrojů by se mohly stát účinnou prevencí celé řady nebezpečných a potenciálně smrtících infekcí z kontaminované vody. V metropoli Bangladéše Dháce v dnešní době přibývá asi 300 tisíc obyvatel ročně. V některých oblastech Dháky dnes žije více než 200 tisíc obyvatel na kilometr čtvereční. To je velmi náročná situace, ve které hraje zásadní roli dostupnost čisté pitné vody. Podle dosavadních zkušeností přístup k čisté vodě významně zlepšuje zdraví místních obyvatel a tím pádem vede ke snižování chudoby.
