Zhruba před 5 lety se začalo mluvit o třetí generaci solárních článků, které by mohly nahradit tradiční křemíkové články. Výroba takových článků by přitom měla být jednodušší, méně náročná na energii a hlavně levnější. Dnes běžně používané křemíkové solární články potřebují asi tak dva až tři roky na to, aby vytvořily energii, která byla nutná k jejich výrobě. Jejich další nevýhodou je, že musejí být vyrobeny z extrémně čistého křemíku, který získat není tak snadné. Slibným materiálem pro nové solární články jsou už delší dobu metalorganické perovskity. Účinně zachycují světlo a dobře vedou elektřinu, což je předurčuje k využití ve výkonných solárních článcích. Perovskitové solární články vyprodukují energii odpovídající jejich výrobě už za dva až tři měsíce. Jejich použití má ale jeden dost podstatný háček. Solární články vyrobené z metalorganických perovskitů mají totiž oproti křemíkovým článkům jen velmi omezenou životnost. Běžné solární články z křemíku přitom vydrží 20 až 30 let. Co s tím? Se zajímavým řešením přicházejí badatelé švédských Aalto University a Uppsala University a švýcarské École polytechnique fédérale de Lausanne (EPFL). Zjistili totiž, že mohou podstatně vylepšit stability solárních článků z perovskitu, když je potáhnou tenkým filmem, který obsahuje náhodně propletené nanotrubičky. Jde o filmy tvořené uhlíkovými nanotrubičkami, které v elektronovém mikroskopu připomínají kupu špaget na talíři. Standardní solární články z perovskitu tvoří vodivá metaloorganická vrstva, přes kterou je potažená tenká vrstva zlata. Vědci teď nahradili vrstvičku zlata a také část vrstvy metalorganického perovskitu zmíněným filmem z uhlíkových nanotrubiček. Experimenty potvrzují, že takto vytvořené solární články jsou dobře stabilní i v teplotách kolem 60 °C a za plného osvícení Sluncem.
