Český průmyslový export stále žije. Turbulentní rok 2020 pro něj sice znamenal pokles, ale nejčernější scénáře ekonomů se naštěstí nevyplnily. Podniky tedy stále vyvážejí a hledají nové příležitosti na zahraničních trzích napříč kontinenty, i když k tomu začaly využívat jiné nástroje. „Koronavirová krize nám sice hodně sebrala, něco nám ale také dala. Urychlila totiž přechod k digitálním technologiím a změnila tak pohled na mezinárodní obchod a jeho zvyklosti,“ míní generální ředitel agentury CzechTrade Radomil Doležal. Rok 2019 byl pro náš export opravdu rekordní, půlbilionový přebytek obchodní bilance se stal dokonce nejvyšším v historii samostatné České republiky. Jak moc koronavirová krize s naším vývozem zamíchala? Rekordní růst exportu z roku 2019 se překlopil i do prvního kvartálu 2020, ale potom od poloviny března do počátku června došlo vlivem globálního lockdownu k dvoucifernému poklesu. Během léta zase ožil a do září se dostal na čísla, která znal z minulosti, i když nedokázal dohnat to, co v druhém čtvrtletí ztratil. Velmi netrpělivě jsme čekali na statistiky, které ukážou, jaký dopad měla na náš export druhá vlna pandemie, a čísla, která jsme na začátku prosince získali za říjen, byla překvapivě dobrá. Export začal částečně dohánět ztrátu z druhého kvartálu. Je to dáno především tím, že podniky vyrábějí, lidé nejsou uzamčeni v globálních lockdownech a pracují. Celkově tedy dojde k propadu oproti roku 2019, ale bude to nízké jednociferné číslo, což je opravdu důležité. Když se tedy podíváme na podzimní statistiky, které segmenty průmyslu zaznamenaly i navzdory druhé vlně největší růst? Českou ekonomiku živí nejvíce export strojů a dopravních prostředků. V této skupině byl letos v říjnu meziroční růst o 8 %, což je slušné. U stejné skupiny ale došlo v kumulovaném přehledu (leden—říjen) k propadu o 9 %. Znamená to, že říjen sice exportu pomohl se přehoupnout z dvouciferného propadu do jednociferného, ale propad zůstává. Fatální druhý kvartál se už vyžehlit nepodaří. Důležité však je, že není důvod k pesimismu. Po letní stabilizaci dochází k mírnému oživení českého exportu a stejný trend očekáváme i na začátku roku 2021. Automobilový průmysl ale klesá. Proč se mu nedaří se z dopadů jarního lockdownu vymanit? Řekl bych, že je důležité rozlišovat mezi trendy vázanými striktně na lockdowny a koronakrizi a trendy, které už nějaký čas běžely v pozadí byznysu a jen se nezávisle na pandemii projevily naplno. Automobilový průmysl po osmi letech kontinuálního světového růstu začal ztrácet dech. První náznaky se objevovaly v Číně už v roce 2018, kdy se konjunkturní cyklus začal zplošťovat a následující rok klesal. V Evropě rostl tento segment průmyslu v roce 2019 o pouhé 1 % a v roce 2020 se celý začal propadat. Jenže nejen v pandemických lockdown měsících. On se propadal kontinuálně každý měsíc. Došlo totiž k saturaci poptávky, což je přirozená fáze ekonomického cyklu. Čistě kvůli koronavirovým restrikcím nejvíc utrpěly segmenty, které jsou vázány na cestování a pohyb. Například se výrazně propadl náš export porcelánu. Na několik měsíců se prakticky přestalo létat, tím se samozřejmě zastavily i subdodávky světovým výrobcům civilních letadel a letecký průmysl zaznamenal zákonitě propad. I události posledních měsíců mají své vítěze. Zejména segment IT či kosmický průmysl exportují bez poklesu a poptávka po výrobcích v nich sílí. Ve velkém měřítku se bude nyní otevírat celá řada příležitostí pro zelenou energetiku. Zkusme na chvíli zapomenout na koronavirus. Jak vlastně v neustále se měnícím světě hledat obchodní příležitosti? Každá země na to má jiný mechanismus. U nás dříve existoval princip prioritních zemí, ale po poslední aktualizaci exportní strategie začala preferovat matricový přístup. Ten říká, že v každé zemi jsou různé příležitosti pro různé sektory. Každý rok aktualizujeme mapu oborových příležitostí, která sleduje celý svět a průběžně hlídá, v které zemi by měli v ten daný okamžik čeští exportéři větší šance. Ekonomičtí, zemědělští či vědecko- techničtí diplomaté na ambasádách ve světě i přidružené či samostatné týmy z CzechTrade sledují, kam která země investuje, jaké běží vládní programy, a informují o tom naše exportéry. A i když se v řadě zemí liší doba od zahájení akvizice k reálnému prodeji výrobku, jsem přesvědčen, že každý obor má v zahraničí šanci. Jen je třeba najít správné teritorium a správně zvolený algoritmus v přístupu na trh. Na průmyslových veletrzích se navzájem setkává mnoho potenciálních zákazníků. Hrají stále tyto akce při hledání obchodních příležitostí velkou roli? Zdá se mi, že dnes mají veletrhy spíše prestižní charakter. Přítomnost na veletrhu posílá určitý signál o vaší roli na trhu a o tom, že vnímáte nejnovější trendy v oboru. Zároveň jsou veletrhy oficiálním místem, kde se často finalizují a podepisují kontrakty připravované i půl roku předtím. Dokonce si myslím, že tato dokončovací role veletrhu je dnes častější, než že by se tam přímo vyhledávaly obchodní příležitosti. Nicméně je třeba říci, že firmy na veletrzích stále začínají svůj obchodní cyklus, takže pro nováčky jsou určitě seznamovacím místem. Pokud dobře zafunguje chemie mezi obchodníky, může vést jejich účast k prvním dodávkám na zahraniční trhy. Jenomže světové veletrhy začínají být pro firmy velmi drahé, pro některé až příliš. Budou tedy nuceny více využívat možnost kombinovat fyzickou účast s on-line propagací na virtuálních veletrzích. Čímž se dostáváme k aktuálnímu dění. Doba koronavirová změnila mnoho oblastí našeho žití. Jak se promítla do obchodování, zejména do exportu zboží za hranice? Zrychlila přechod k digitálnímu světu. On-line nástroje umožňují seznámit se se sortimentem a dokážou velmi solidně nahradit hardwarovou část veletrhu. Díky technologii digitálního dvojčete si mohou lidé prohlédnout stroje do nejmenších detailů, mohou virtuálně procházet halami a vidět je při práci. CzechTrade třeba pořádá Sourcing Days, kdy získáme pro spolupráci klíčového zahraničního nákupčího velké zahraniční společnosti, který má jasnou představu o tom, co hledá. My na české straně pečlivě vyhledáme vhodné firmy, které nabídnou svá řešení. Když teď nákupčí nemohli cestovat, veškeré prezentace probíhaly on-line za pomoci kamer. Obchodník mohl procházet podniky, mohl sledovat výrobu, užité technologie, kontrolu jakosti a seznámil se s nastavením všech důležitých vnitřních procesů. Tyto metody, které byly vynucené okolnostmi, se v budoucnu stanou standardem. A to je ten obrovský skok. Možná by k němu došlo za pět, deset let samovolně, protože současné a určitě i budoucí technologie takovému využívání nahrávají, ale kvůli (nebo v tomto případě spíše díky) koronavirové krizi jsme ho zažili již nyní. S jakým zbožím v současné době zažívají čeští exportéři největší úspěchy a kam nejvíce vyvážejí? Například Tatra Kopřivnice vyváží své speciální nákladní vozy do Austrálie a k tomu má na místě vybudovaný rozsáhlý sklad náhradních dílů, aby mohla kdykoliv a bez prodlevy své produkty servisovat. A na aktivitě této firmy se dá dobře ilustrovat obecný trend. V dnešním světě je při exportu výrobků nesmírně důležitý i element přidružených služeb a domnívám se, že o taková řešení je v současnosti na zahraničních trzích největší zájem. Firmy tak neprodávají pouze výrobek, ale komplexní produkt, což zvyšuje jeho přidanou hodnotu. Úspěch mají také produkty, které i když jsou jen součástí celku, mají přidanou hodnotu samy o sobě. Nutno dodat, že v České republice je asi dvacet tisíc exportérů a každý vidí své příležitosti jinde. Byl bych moc rád, kdybych jim mohl nabídnout jednu lokalitu, kde by všichni uspěli; nejde to. Exportní eldorádo neexistuje. Ale průzkumy, které děláme mezi malými a středními podniky, ukazují, že čeští exportéři neustále rozšiřují počet zemí, kde působí. Když se podíváme na zralostní cyklus, tak každá firma začíná v našem okolí, exportuje na Slovensko, do Polska, Rakouska, Německa. Pro Němce jsme dokonce sedmý největší dodavatel, což je úžasně silná pozice. Když se firmy etablují na těchto trzích, zkusí oslovit trhy evropských zemí mimo EU a pak ještě kousek dál. Teprve po osmi, deseti letech se pouštějí za oceány. A to musejí v mnoha zemích začínat opravdu od nuly, protože vazby, které existovaly před rokem 1989, jsou minulostí a prosazení se na tamním trhu trvá roky. Zmínil jste, že na zahraničních trzích bodují výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Znamená to, že se po letech Česká republika konečně odpoutává od produkce obyčejných dílů (pro tuzemský trh i export) a přestává být „montovnou pro Západ“? Dalo by se říct, že ano, i když se to veřejnosti nemusí zdát. Krásně je to vidět zase na segmentu automotive. Ten vypadá velmi jednoduše, výrobci prostě vyrábějí díly pro montáž automobilů, ať už pro český trh, nebo na export do zahraničí. Jenže třeba takový světlomet není vůbec jednoduchý produkt, ba naopak. Je to technologicky náročná komponenta, kterou musí konstrukčně vyvíjet odborníci. Navíc do vývoje vstupují i vyšší nároky na funkčnost, zejména se užívají různé „smart“ senzory. Takto technologicky složitý výrobek je schopno dodat jen pár výrobců na světě a firmy to vědí. Vědí, že prodávají výrobek s vysokou přidanou hodnotou, a dokážou si jej správně ocenit. Tím se dostávám k postřehu, že dnes už rovnice nestojí tak, že vyráběná komponenta automat icky představuje nízkou přidanou hodnotu a vyráběný celek vysokou. Brněnská firma S.A.B. Aerospace před nedávnem způsobila revoluci v kosmické dopravě, když vytvořila dispenser (nosnou část rakety) pro efektivnějšímu umisťování satelitů na oběžnou dráhu. Oni nepostavili celou raketu, ale to vůbec nevadí. Nabídli unikátní a sofistikovanou komponentu, která má sama o sobě obrovskou přidanou hodnotu. [Podrobnosti jsme uveřejnili v TT 17/2020 na str. 4 – pozn. red.] To se moc pěkně poslouchá. Měl byste ještě nějaký příklad úspěchu českého inovativního řešení, které oslovilo zahraniční trhy? Určitě, není jich málo. Z ICT technologií zaznamenal skutečně velký úspěch produkt společnosti Compelson. Ta se zabývá bezpečností mobilních telefonů a vytvořila nástroj, který slouží k forenzním analýzám. Jinak řečeno, software dokáže zjistit vše, co se kdy v zařízení odehrálo. O toto řešení byl zájem na všech kontinentech, mimo jiné i bezpečnostními složkami, zejména kvůli teroristickým hrozbám. Dnes software využívají Scotland Yard, CIA či US Army. Firma Mikov [tradiční český výrobce nožů – pozn. red.] zase dobyla zahraniční trhy svým jedinečným designem. Ano, i design je přidanou hodnotou a z běžného produktu tvoří originální a někdy i zcela inovativní výrobek. Spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími subjekty spolupracujete na nové exportní strategii. Bude se současná koncepce výrazně měnit? Výrazně asi ne, ale strategie obsahuje celou řadu nových nástrojů, které by měly ještě více podpořit český export. Chtěli bychom například vytvořit síť inkubátorů pro české firmy. Je důležité, aby se nebály a do zahraničí vyjely. A než se tam zorientují, zařídí si sídlo, přijmou zaměstnance a podobně, tak by v rámci této sítě měli mít k dispozici kancelář, místní sílu i informační podporu. Chceme také více pracovat na exportních aliancích. Existují totiž firmy, které spolu dokážou dát dohromady řešení s vysokou přidanou hodnotou. Jako skupina, která nabízí komplexní řešení, mají navíc daleko větší šanci na úspěch v zahraničí, než kdyby se prezentovaly nezávisle na sobě s dílčími částmi. Kromě toho bychom exportérům rádi pomohli i s marketingem, protože každý trh má svá specifika a reklamu vnímá jinak. Co má úspěch zde, většinou jen stěží obstojí v Asii a naopak. /Kristina Kadlas Blümelová/
