Na počátku března se v řadě evropských zemí, USA i některých asijských zemích tak jako každým rokem setkali odborníci zabývající se výzkumem činnosti mozku, aby o svých nejnovějších poznatcích informovali širokou veřejnost. V rámci evropské části tohoto podniku, která se nazývá Evropský týden mozku, se na půdě Akademie věd ČR uskutečnila řada přednášek předních českých odborníků v oblasti neurověd. Ti představili nové objevy a trendy v neurochirurgii, výzkumu kmenových buněk, duševních poruch, spánku a bolesti nebo možnosti využití funkční magnetické rezonance. Letošní program obohatily dokumentární filmy z oblasti neurověd: Tajný život mozku – Mozek teenagerů, pojednávající o lidském mozku v riskantním a nesmírně bouřlivém období dospívání po úderu puberty, a Můj skvělý mozek: Náhodný génius, seznamující s těžkým údělem géniů, kteří jsou v jistých věcech výjimeční, ale v každodenním životě trpí. „Česká republika si ve světě na poli neurochirurgie vydobyla poměrně významné postavení. Již v roce 1971 byla v Praze například založena Evropská asociace neurochirurgických společností (EANS). Čeští vědci jsou však mezinárodně úspěšní i ve výzkumu kmenových buněk nebo v psychiatrii,“ upozornil profesor Eduard Zvěřina z Neurochirurgické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech. V členité krajině mozku má však věda větší část cesty stále ještě před sebou. „Každá operace mozku je stále zároveň akt terapeutický i experimentální,“ připustil Eduard Zvěřina. Mezi plodné spolupráce českých neurovědců se zahraničím patří podle profesora Jiřího Rabocha z Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze společný projekt s univerzitou v Basileji zaměřený na tzv. chronobioterapii. „Jedná se o novou metodu léčby depresí, která je velmi efektivní a zároveň i poměrně levná,“ uvedl Jiří Raboch. Tématem přednášky přední české odbornice v oblasti neurověd prof. Evy Sykové bylo využití kmenových buněk a biomateriálů při léčbě míchy a mozku. Eva Syková upozornila na to, že žádné onemocnění mozku (k nejčastějším patří mrtvice, roztroušená skleróza a Parkinsonova nemoc) a míchy dosud nedokážeme vyléčit. Všechny dnes známé léčebné metody umožňují pouze omezení následků. Velké naděje proto vědci vkládají právě do léčby pomocí kmenových buněk, umělých biomateriálů, ale i do nanotechnologií. Nyní se však nacházejí ve fázi, kdy stále zápasí s poměrně vážnými komplikacemi. Léčba embryonálními kmenovými buňkami například vyvolává řadu znepokojujících etických otázek, o nichž diskutují experti z mnoha oborů. Poměrně často také tuto léčbu provází zhoubné bujení, jehož propuknutí se zatím nedaří eliminovat. V případě terapie poškození míchy vzbuzuje podle Evy Sykové velká očekávání použití kmenových buněk kostní dřeně. Dalšími nadějnými metodami se zdají být také implantace biokompatibilních superporézních hydrogelů nebo nanovláken, které by měly umožnit přemostění defektů a obnovení funkčnosti míchy. Profesor Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR seznámil ve své přednášce veřejnost s několika výzkumnými projekty z posledních let, kterým se podařilo pokročit ve vývoji implantátů nahrazujících některé mozkové funkce. Letos v únoru kupříkladu dosáhla velkého úspěchu pittsburghská univerzita, jejímž vědcům se poprvé povedlo nahradit část mozkové kůry uměle vytvořeným implantátem. Soubor 96 mikroelektrod instalovaných na povrch mozku umožňuje nyní pacientce ovládat umělou ruku. Osvojení si umělé ruky jí trvalo pozoruhodně krátkou dobu: jen 13 týdnů. O to složitější však byl vývoj tohoto implantátu. Tým pittsburských odborníků se při něm podle Josefa Syky značně potýkal se správným rozmístěním elektrod. Složitý byl i vývoj samotných elektrod, aby totiž implantát v mozku bezchybně a trvale fungoval, musí být jeho chemické složení a struktura povrchu vytvořeny velice přesně. Poměrně standardizovanou léčebnou procedurou je dnes náhrada receptorů vnitřního ucha tzv. kochleárními implantáty. První pokusy se v této oblasti prováděly již v 60. letech minulého století a do současné doby se podařilo dosáhnout takového pokroku, že jen v České republice se každoročně voperuje asi 50 kochleárních implantátů. Celosvětově již bylo podle Josefa Syky provedeno přes 250 000 těchto operací. „Tyto operace se obvykle provádějí v raném dětském věku, aby měl pacient možnost normálně rozvíjet řeč. Podmínkou zdárné náhrady sluchu jsou však zachovalá vlákna sluchového nervu,“ podotkl Josef Syka. Další rozvoj léčby poškozenou sluchu umožní genová terapie. V roce 2005 byla například uveřejněna zpráva o tom, že se tímto způsobem povedlo nahradit zaniklé vláskové buňky vnitřního ucha u morčete. V nedávné době byly rovněž publikovány výsledky výzkumu, při němž se podařilo provést substituci zaniklých neuronů spirálního ganglia u pískomila. Náhrada zraku, o níž lékařský výzkum již dlouho sní, je ve srovnání s obnovením sluchu podstatně obtížnějším úkolem. „Zatím se nerýsuje žádná metoda, která by v dohledné době dokázala obnovit vizuální funkce poškozeného oka,“ uzavřel Josef Syka. Pořádání Evropského týdne mozku koordinuje renomovaná instituce European Dana Aliance for the Brain. V České republice, kde se jednalo již o patnáctý ročník přednáškového cyklu, se na jeho organizaci podílejí Ústav experimentální medicíny AV ČR, Česká společnost pro neurovědy a Středisko společných činností AV ČR.
