Evropský parlament předminulý týden udělal schválením návrhu Evropské komise krok k tomu, aby se v Unii zmírnila pravidla pro používání technologií genetické modifikace na plodiny. Pravidla jsou v současnosti tak přísná, že se šlechtění plodin tzv. novými genomickými technikami v evropských zemích v zemědělství nepoužívá de facto vůbec.
Evropská unie má ohledně používání technologií genetické modifikace na plodiny extrémně přísná pravidla. Nové metody úpravy DNA nejsou sice přímo zapovězeny, ale požadavky na jejich používání jsou tak přísné, že výsledek je fakticky stejný. Takové plodiny musí procházet velmi zdlouhavým a finančně náročným schvalovacím procesem a následně musí být zpracovávány na oddělených linkách, což je z praktického hlediska nesplnitelná podmínka. Jedinou hojně používanou modifikovanou plodinou je dnes již relativně starší geneticky modifikovaná kukuřice, která si díky vloženému bakteriálnímu genu vyrábí jed proti častému škůdci, přičemž pro obratlovce jde o látku neškodnou. Pěstuje se ve Španělsku a Portugalsku. Návrh, v jehož důsledku by podobných plodin mohlo v EU vznikat víc, prošel Evropským parlamentem poměrem 307 ku 263 a momentálně je v procesu schvalování Evropskou radou, tedy hlavami členských států Unie. Komise navrhuje geneticky upravené plodiny rozdělit do dvou skupin. Do skupiny nazvané NGT1 mají patřit plodiny s modifikacemi, kterých bylo dosaženo i novými genomickými technikami. Patřit tam ale budou moci jen takové modifikace, kterých by šlo teoreticky dosáhnout i tradičními metodami šlechtění. Tím je míněno například křížení rostlin nebo výběr rostlin s příhodnými mutacemi náhodně vytvořenými přírodou. Do rostlin z této kategorie se nebude smět vkládat genetický materiál z druhů, které se nedají křížit. To znamená, že například zmiňovaná kukuřice s genem z bakterie tam pořád patřit nebude. Ale mohou to být rostliny, které mají záměrně „vystřižený“ či poškozený nějaký gen. Nebo takové, do kterých se vloží gen z druhu, o kterém už biologové vědí, že je možné jej křížit s původním. Na rostliny, které spadají do kategorie NGT1, by se mělo nahlížet de facto jako na normální. Ostatní typy genetických úprav by spadaly do kategorie NGT2, která by měla být podle návrhu nadále přísně regulována. Po schválení návrhu v Evropském parlamentu se proces přesunul do Evropské rady, tedy do režie vlád členských států. Tam se vyjednávání zřejmě zaseklo na dvou hlavních sporných bodech: Podle serveru Euractiv nepanovala shoda v tom, zda bude možné geneticky upravené rostliny patentovat. Komise k tomu nezaujala v návrhu stanovisko, europoslanci chtějí možnost zakázat. Další spornou položkou má být označování výrobků z takových rostlin. Návrh komise uvádí, že by se v případě rostlin ve skupině NGT1 měla označovat jen semena, část europoslanců by však údajně chtěla označovat veškeré produkty, které takové rostliny obsahují. Nezdá se, že by se spor podařilo vyřešit, a vzhledem k blížícím se volbám do europarlamentu se tak řešení očekává až nejdříve v létě.
Jinak zaostaneme
Připravená legislativa v podstatě reaguje na rostoucí obavy, že bude Evropa zaostávat v oboru, který má slibnou budoucnost. Návrhu předcházely opakované výzvy celé řady evropských vědců k povolení nových technik úpravy genomu. Naposledy k přijetí vyzvalo 1 500 vědců včetně 37 laureátů Nobelových cen otevřeným dopisem na začátku roku 2024. Ostatně svět už se EU v tomto ohledu skutečně trochu vzdaluje. V laboratořích po celém světě se dnes vědci pokoušejí během několika let zopakovat to, co lidstvu v minulosti trvalo staletí — domestikovat nové zemědělské plodiny a mimo jiné tak obohatit náš jídelníček. První úspěšné pokusy domestikace prostřednictvím editace genomu proběhly v roce 2018. Výzkumníci mimo jiné „domestikovali“ divoká jihoamerická rajčata. Ta mají ale jedlé plody se sladkokyselou a pikantní chutí. Autoři tohoto výzkumu cíleně modifikovali šest klíčových oblastí genomu, takže vznikla rostlina vytvářející 10× více plodů, které byly 3× větší než plody divokých exemplářů. V jiné práci pak tým řízený z Cornellovy univerzity v USA upravil druh mochyně. Tato rostlina patří do stejné čeledi jako rajčata, brambory a papriky a pěstuje se v některých oblastech Ameriky pro své sladké, zlatavé plody. Jejich sklizeň je však složitá: plody rychle odpadávají a rostlina mívá husté listoví. Vědci obě vlastnosti upravili. V Čína se pracuje například na rychlé přeměně divoké rýže Oryza alta na domestikovanou plodinu. V případě zmíněné divoké rýže je například problém v tom, že její velmi výživná a chutná semena nelze efektivně sklízet. Po dozrání totiž okamžitě padají na zem. Na rozdíl třeba od zrn pšenice tedy nezůstávají na rostlině. Už několika let pracuje genetička Sofia Gerasimová (dřív působící v Rusku, dnes v Brazílii) také na domestikaci divokých brambor. Její tým vybral druh, který je velmi odolný vůči virům a škůdcům, vytváří kompaktní rostliny a jeho plody v mrazu nesládnou, jak se stává běžným bramborám. Tým určil pět důležitých genů, jejichž „přepsání“ by podle nich vlastnosti mělo zlepšit. Ovšem realizace potřebných úprav se ukázala jako problém. Zatím se povedlo jen upravit DNA jednotlivých buněk, ale nepodařilo se dosáhnout toho, aby se mutace rozšířily do celé rostliny. Tento příklad ukazuje, že pouštět se do editace podobných málo známých druhů není jednoduché. Genetické nástroje je pro ně zapotřebí nejprve upravit a některé alespoň do určité míry vyvinout znovu. Domestikované rostliny mají v genomu tisíce změn, jejichž individuální přínos je malý, dohromady je ale zásadní. A provádět s dnešními metodami tak rozsáhlé změny v DNA je nemožné. Dá se proto předpokládat, že tradiční šlechtitelské metody jen tak z praxe nevymizí. Budoucnost možná spočívá v kombinaci nových a starších přístupů. Snad i v Evropě. /jj/
