Produkce bioplynu a biometanu v Evropě zažívá v posledních letech výrazný růst. Stále však dle nového reportu zůstává daleko za tím, co by umožňovaly dostupné suroviny a technologické možnosti, zejména ve střední a východní Evropě. Podle Mezinárodní energetické agentury by přitom biometan mohl v budoucnu pokrýt až pětinu světové spotřeby plynu. Až 80 % potenciálu pro novou produkci se přitom nachází v Číně, Indii a Brazílii. Evropa dnes patří ke globálním lídrům v produkci biometanu a bioplynu. V roce 2023 dosáhla produkce bioplynu v Evropě přibližně 22 mld. m3, z čehož 4,9 mld. m3 připadalo na biometan. To odpovídá zhruba 8 % celkové spotřeby plynu v celé EU, která se v posledních letech pohybuje kolem 400—450 mld. m3. Minulý rok navíc vzrostla instalovaná výrobní kapacita biometanových stanic na 6,4 mld. m3 ročně, což představuje meziroční nárůst o 37 %. Například Itálie 4× zvýšila počet svých biometanových zařízení a více než 3× navýšila jejich celkovou kapacitu. Přesto nově vydaný report IEA Outlook for Biogas and Biomethane naznačuje, že Evropská unie zatím využívá jen asi 40 % svého udržitelného potenciálu. Ten je podle autorů zejména v zemích střední a východní Evropy. Země jako Polsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko disponují významnými zásobami organických surovin, zejména zemědělských zbytků, živočišného hnoje a komunálního odpadu, které lze k výrobě obnovitelných plynů využít. Rozvoj sektoru v těchto zemích však vázne na celé řadě strukturálních překážek. Kromě nízké úrovně investic a chybějící infrastruktury pro úpravu a vtláčení biometanu do sítě jde zejména o složité legislativní procesy a nedostatek politické podpory. V některých případech chybí dlouhodobá strategie a stabilní dotační rámec, který by umožnil investorům plánovat výstavbu nových zařízení. Podle IEA má přitom biometan značný globální potenciál. Udržitelná roční produkce by mohla podle modelací přesáhnout 1 000 mil. t ropného ekvivalentu (Mtoe). To odpovídá více než 20 % současné celosvětové poptávky po zemním plynu. Přibližně 80 % tohoto potenciálu se nachází v rozvojových ekonomikách, zejména v Číně, Indii a Brazílii. Dalšímu rozvoji dnes ale příliš nenahrává cena na trhu. Výrobní náklady na biometan se celosvětově pohybují v rozmezí 10—30 USD/GJ, v závislosti na typu použité suroviny a technologii. Nejnižší náklady jsou v jihovýchodní Asii, kde se cena pohybuje kolem přibližně 9,5 USD/GJ, zatímco v Evropě je průměrná cena přibližně 17 USD/GJ. Pro srovnání, velkoobchodní ceny zemního plynu v Evropě se v roce 2024 pohybovaly kolem 9,5 USD/GJ. To znamená, že v některých regionech je biometan již nyní cenově konkurenceschopný vůči zemnímu plynu, jinde ale vyžaduje dotace a jiné vládní pobídky. Komodita nicméně nabízí oproti zemnímu plynu několik výhod. Plyn je obnovitelný, může být vyráběn lokálně a výrazně snižuje emise skleníkových plynů, zejména pokud nahrazuje nekontrolované rozkládání organického odpadu. IEA tak upozorňuje, že pokud budou zohledněny pozitivní externality — jako snížení emisí metanu a odpadového zatížení — může být biometan ekonomicky výhodnější i tam, kde je nominálně dražší než zemní plyn. /jj/
