Seznámit českou odbornou veřejnost s programem Horizont 2020 (2014–2020), který navazuje na 7. rámcový program Evropské unie pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace si kladl za cíl seminář, který v Praze zorganizovalo Technologické centrum Akademie věd České republiky. Seminář se konal pod názvem Marie Sklodowska-Curie Actions – Bridging business and Research a byl určen především zájemcům z řad podnikatelské sféry, resp. nikoli akademického sektoru, kteří mají zájem se zapojit do akcí Marie Skłodowska-Curie v novém rámcovém programu. Jde i o podporu mobility a profesního růstu výzkumných pracovníků ve všech vědních oborech. Jméno slavné vědkyně polského původu se v této souvislosti neobjevuje náhodou. Byla to právě ona, která jako jediná žena získala dvě Nobelovy ceny (a jako jediný vědec na světě ve dvou různých oborech – v chemii a fyzice). Většinu života působila a svou kariéru vybudovala mimo své rodiště, ve Francii, a je tedy chápána jako vzor pro budoucí generace vědců. Evropská unie letos zahájila program Horizont 2020, který bude mít výrazně větší rozpočet a mnohem komplexnější strukturu než jeho předchůdce 7. RP. Členské státy EU sdílejí přesvědčení, že program bude též významným nástrojem, jehož prostřednictvím se Evropa vymaní ze své současné krize. Na program je vyčleněno 80 mld. eur. Proč vzni kly rámcové programy? Partnerem pro rozhovor na toto téma nám byl Ing. Daniel Frank, analytik TC AV ČR – Národní informační centrum pro výzkum: „Rámcové programy jsou mimo jiné určitou reakcí na ztrátu tradiční převahy Evropy v některých oblastech technologií a průmyslového výzkumu. Ukázalo se, že je třeba pro Evropu trvale získávat skutečnou vědeckou elitu pro udržení její globální konkurenceschopnosti a nelze již spoléhat pouze na tradici dosavadního kontinuálního vývoje. V řadě oborů již dnes Evropa ztrácí dech. Není to způsobeno pouze nedostatkem finančních zdrojů, ale hlavně nesourodostí evropského prostředí ve vědě a výzkumu. Současné hospodářství, které je založené na nových technologiích a inovacích, potřebuje vytvořit vhodný prostor mezinárodní vědecké spolupráce. Prostředkem k tomu jsou právě výzkumné rámcové programy.“ Minulý 7. RP byl založen na vědecké spolupráci mezinárodních řešitelských konsorcií. Silný důraz byl kladen na vysokou kvalitu realizovaného výzkumu. České výzkumné týmy řešily v 7. RP 1085 projektů a z rozpočtu jsme získali podle dostupných dat asi 260 mil. eur. Tato částka bude určitě o něco vyšší. Uvedená výše získané podpory se zdá být na první pohled relativně vysoká i s ohledem na fakt, že již nyní podpora ze 7. RP pro ČR výrazně překračuje částku, kterou týmy ČR kontrahovaly z rozpočtu 6. RP. Nicméně v evropském měřítku jde jen o 0,7 % celkové finanční alokace, která byla přidělena státům Evropské unie. V kontextu s tím, kolik ČR přispívá do rozpočtu EU, by kontrahovaná částka měla být mnohem vyšší, zcela určitě by měla přesahovat 1 % celkové částky určené pro členské státy EU. Mnohé analýzy, které provádí TC AV ČR a další instituce, naznačují, že je Česká republika spíše donátorem evropského výzkumu. Lidově a zjednodušeně řečeno: čerpáme méně, než dáváme. Řada mezinárodních studií uvádí srovnání, ze kterých je zřejmé, že se ČR podílí na evropských programech zřetelně méně, než státy se srovnatelně velkou populací či státy s podobně velkými výdaji na výzkum a vývoj nebo státy s obdobnou výzkumnou kapacitou. Existují samozřejmě oblasti, ve kterých je ČR dlouhodobě nadprůměrně úspěšná. Jedná se například o program EURATOM. Ja ká byla čes ká účas t? Problémem je, že se česká vědecká komunita podílí na přípravě mnohem menšího počtu projektů, než je v Evropě obvyklé. Čeští výzkumníci se soustřeďují na větší a jistější Eurofondy, kde vzhledem na národní alokaci nemusí obstát v silné mezinárodní konkurenci. Významnou roli rovněž hrají národní zdroje financování výzkumu, takže na řešení projektů rámcovým programům nezbývají v českých institucích personální nebo odborné kapacity. Uvědomme si, že příprava projektů rámcovým programům je náročná z mnoha hledisek, ať již jde o vlastní odborné zpracování návrhu projektu, zabezpečení ochrany a nakládání s daty vzniklých v projektu, řešení etických otázek či ochranu duševního vlastnictví. Především je třeba změnit přístup k rámcovým programům. Mnohokrát vyřčeným argumentem proč „do toho nejít“ je často zmiňovaná administrativní náročnost evropských projektů, ale ta je přece stejná všude v Evropě. Naopak v některých aspektech je míra byrokracie nižší, než u zmíněných Eurofondů. Jako zásadní pro účast výzkumných týmů v evropských projektech se jeví vytvoření pozitivního a motivujícího prostředí uvnitř řešitelské organizace. To platí zejména o univerzitách a výzkumných ústavech. Zde je nutné vybudovat akceschopná centra výzkumu. Podle názoru VŠCHT, jedné z nejúspěšnějších českých vysokých škol, v 7. RP je nutné mít vedle úspěšných a schopných akademických či vědeckých pracovníků rovněž schopné a informované administrativní pracovníky („smart administration“), kteří poskytují řešitelům projektů veškerou možnou podporu. A co čes ký průmysl ? Podle podílu účasti průmyslového sektoru v projektech 7. RP v porovnání s ostatními sektory jsme patřili k nadprůměrným zemím. V případě ČR jsou účastníci ze soukromých podniků a organizací téměř stejně četní jako univerzitní týmy. Důležitým a pozitivním faktem je výrazná role českých malých a středních podniků, které tvoří více než dvě třetiny celkové účasti českého privátního sektoru. České průmyslové a soukromé podniky mají v porovnání s průměrem EU poměrně dobrou účast i úspěšnost v oblastech zaměřených na výzkum vesmíru, v projektech, které se týkají kvality potravin a úrovně zemědělství, nanotechnologií a jaderného štěpení. Problémem zůstává spolupráce univerzit s průmyslovými podniky v národním prostředí, na lokální úrovni. Ta je velmi nízká. Bohužel se ukazuje, že v některých oborech, v nichž zdejší průmysl disponuje značným kapitálem (produkce a distribuce energie, farmaceutický průmysl) docházelo ke spolupráci v projektech 7. RP jen v minimálním měřítku. Karel Sedláček