Jedním z konkrétních nástrojů, jak zabezpečit růst podílu AZE v rámci lisabonské strategie EU 20-20-20, je další rozvoj hydroenergetiky v zemích EU27. Brusel usuzuje, že evropský výkonový hydropotenciál lze do roku 2030 rozšířit o bezmála 90 000 MW. Myšlence čistých vodních zdrojů je dlouhodobě nakloněna také ČR. V současnosti u nás malé hydroelektrárny zabezpečují cca 3 % produkce energie. Určitá názorová disproporce mezi Prahou a Bruselem v této otázce spočívá spíše v jejich administrativním pojetí. Zatímco EK považuje za tzv. malé vodní zdroje díla s výkonem do 5 MW, u nás do této kategorie spadají zařízení až 10megawattová. ČR má při jejich výstavbě a provozování solidní renomé: malých vodních zdrojů dnes u nás existuje už více než 1300 a domácí strojírenská a elektrotechnická výroba je s to tuto kvótu dále rozšiřovat. Problém tkví v časové a finanční náročnosti procesu. Experti doporučují při projekci a výstavbě nových a při rekonstrukci již existujících malých vodních zdrojů více využít příslušné fondy EU. Tato podpora malé vodní energetiky by z jejich pohledu mohla účinně napomoci nastartovat nový rozvoj oborů souvisejících s vodní energetikou, zmírnit současnou nezaměstnanost a přispět k ekologizaci a rekultivaci příslušných regionů. Přesná odpověď zatím chybí na otázku, zda pro tento obor momentálně disponujeme i adekvátními inženýrskými kapacitami. Jak ukázaly poslední průzkumy názorů občanů, za ekologické a provozně akceptovatelné považovaly malé vodní zdroje takřka 2/3 dotázaných. /ex/
