Státy Evropy usilovně pracují na dokončení nových terminálů pro dovoz zemního plynu před letošní zimou. Otázkou je, kolik volného plynu na trhu ještě najdou. Největší evropská ekonomika, Německo, se hodlá zbavit závislosti na ruském zemním plynu dodávkami LNG, tedy zkapalněného zemního plynu ze zámoří. Z Ruska přitom v roce 2021 pocházelo přibližně 55 % tamní spotřeby plynu a Německo nemělo připravenu žádnou náhradu. Vzhledem k cenové výhodě ruského plynu a spoléhání se na „výjimečné vztahy“ mezi Berlínem a Moskvou v současné době náš západní soused doposud nedisponuje vlastními terminály na dovoz LNG. Evropa sice nerozšířila své embargo z ropy na plyn, ale Rusko už nyní jasně dává najevo, že nechce plyn Evropě dát levně — a to ani ve smyslu finančním, ani diplomatickém. Evropské země proto nyní s obavami vyčkávají, jak se Moskva rozhodne, zda například obnoví provoz plynovodu Nord Stream 1 po jeho pravidelné údržbě mezi 11. až 21. červencem. Jeden zádrhel se však německé diplomacii vyřešit podařilo: Kanada oznámila, že udělí výjimku ze sankcí, aby mohla vrátit do Německa opravené turbíny pro Nord Stream 1. Plánovanou technickou odstávku může Rusko využít k tomu, aby Evropě nadále zkomplikovalo situaci a donutilo ji k ústupkům. Berlín již provedl některé změny, aby se situaci přizpůsobil, ale zatím jen ty, které nejméně bolely a daly se provést jednoduše. K polovině května letošního roku se podíl ruského plynu na německé spotřebě snížil na zhruba 35 % (v červnu dále klesl právě po „přiškrcení“ Nord Stream 1). Vzrostly dodávky z Norska a Nizozemska a vzrostl i dovoz zkapalněného zemního plynu skrze terminály v okolních zemích. Tím se ale jednoduché možnosti de facto vyčerpaly. Další rezervy v současném systému nejsou, a tak se Německo 23. června stalo první zemí v Evropě, která přešla na 2. stupeň svého třístupňového nouzového plánu připraveného pro případné omezení dodávek plynu. To byl zatím asi nejsilnější signál jeho zranitelnosti vůči přerušení dodávek z Ruska.
Stavíme, co se dá
Strategií Německa je vybudování čtyř plovoucích a dvou stálých LNG terminálů. V krátkodobém horizontu by měly pomoci právě plovoucí terminály (FSRU), které mohou být realizovány mnohem rychleji než zařízení na pevnině. Německé ministerstvo hospodářství doufá, že se podaří zahájit provoz dvou plovoucích terminálů ještě do konce letošního roku, jednoho ve Wilhelmshavenu a jednoho v Brunsbüttelu. Aby stavbu stihlo, řeší změny legislativy. Německý parlament v květnu schválil zákon, který má urychlit schvalovací proces nových dovozních plynových terminálů. Svým dílem přispěl i regulační úřad, který v červnu oznámil, že plánuje snížit cenu přepravní kapacity pro plyn přepravovaný z LNG terminálů o 40 %. To by mělo poměrně zásadně zlepšit jejich konkurenceschopnost. „Díky slevě dosáhne výše poplatků úrovně srovnatelné s výší poplatků v sousedních zemích, jako je Nizozemsko a Francie,“ napsal německý úřad BNetzA ve svém prohlášení. Podle hlasů z oboru bude muset Německo ještě přidat. Podle průmyslové skupiny Zukunft Gas bude třeba pro dosažení plánu ohledně zprovoznění plovoucích LNG terminálů aktivity ještě urychlit. „Aby v příštím roce dosáhla kapacita LNG terminálů 13 miliard m3, je třeba navýšit tempo výstavby a rozšiřování kapacit,“ uvedl pro agenturu Platts Timm Kehler, předseda společnosti Zukunft Gas. Německá vláda jednala rychle a pronajala si čtyři lodě FSRU (floating storage regasification unit), dvě prostřednictvím společnosti Uniper a dvě prostřednictvím RWE, ale příprava lokalit pro zapojení plavidel vyžaduje čas. Podle Kehlera v tuto chvíli nic nestojí v cestě realizaci terminálu u Wilhelmshavenu, v případě Brunsbüttelu však ještě není jasné, zda se vše podaří stihnout v plánovaném termínu. Podobné potíže mají i další země. Někde se je daří odstraňovat lépe, někde hůře. Hlavním otázkou ovšem je, zda bude do těchto terminálů co dovážet.
Bude to stačit pro všechny?
Celkem není pochybnosti, že Evropa může terminály vybudovat (na rozdíl třeba od sankcemi postiženého ruského hospodářství, kterému chybí některé klíčové technologie). Podle odhadu analytiků serveru Argus navýší Evropa importní kapacity pro LNG do roku 2026 o 81 milionů l, což je ekvivalent 111 miliard m3 zemního plynu v plynném stavu. Evropa tak bude vlastně pokrývat svou běžnou poptávku víceméně pomocí zkapalněného plynu. Evropská importní kapacita by se měla v tu chvíli pohybovat kolem 275 milionů t, což odpovídá zhruba 380 miliardám m3 zemního plynu v plynném skupenství. Loňská spotřeba zemního plynu v Evropské unii přitom činila 412 miliard m3. Otevřenou otázkou je, kdo k nim bude dovážet. Podle Argusu budou dovozní terminály vyrůstat rychleji, než se mají otevírat nové vývozní terminály v zemích, které plyn těží. Až do roku 2025 plánovaný nárůst importní kapacity v EU má být vyšší než kapacity exportérů. Problém se přitom týká hlavně několika příštích let, tedy právě období, které Evropu trápí nejvíce. Exportéři by náskok Evropy měli dohnat až v letech 2024 a 2025. Měly by totiž začít fungovat nové velké projekty připravované v Kanadě, ve Spojených státech amerických a také v Kataru. V roce 2025 už by se situace měla obrátit a kapacita nových projektů na vývoz LNG by měla podle Argusu převýšit novou kapacitu na dovoz LNG do Evropy. Podobně situaci vidí také poradenská společnost Rystad Energy. Ta očekává, že celosvětová poptávka po LNG v roce 2022 dosáhne 436 milionů t. Celková nabídka by podle ní měla dosáhnout úrovně zhruba 410 milionů t. „LNG prostě není dost na to, aby poptávku plně uspokojil. V krátkodobém horizontu to způsobí v Evropě tuhou zimu. Pro producenty to znamená, že přišel další boom zkapalněného plynu, ale bude jen dohánět prudký nárůst poptávky. Scéna je připravena pro trvalý deficit nabídky, vysoké ceny, extrémní volatilitu, býčí trhy a vyostřený geopolitický boj kolem zkapalněného plynu,“ řekl Kaushal Ramesh, hlavní analytik pro plyn a LNG ve společnosti Rystad Energy. Prudký nárůst poptávky vedl k oznámení celé vlny nových projektů v oboru, nejvyšší za celou poslední dekádu. Ovšem i podle Rystad Energy se vzhledem k harmonogramu výstavby velké části projektů zdá, že ty mohou ulehčit trhu až po roce 2024.
Na jak dlouho
Někteří insideři upozorňují, že trh sám o sobě nebude na evropskou, a zvláště německou poptávku po plynu reagovat s příliš velikým entusiasmem. Je totiž zjevné, že pro Evropu představuje plyn pouze dočasné řešení. Podle vyjádření šéfa německé společnosti Uniper Klause-Dietera Maubacha pro agenturu Montel Německo nemůže nabídnout takové podmínky, jaké by si trh představoval. Producenti zemního plynu jsou zvyklí spíše na dlouhodobé kontrakty. A bez nich nebudou chtít do nových kapacit příliš investovat. Německo má ovšem úplně jiné představy o vzdálenější budoucnosti své energetiky a přechod na LNG plyn i kvůli jeho cenám považuje za krátkodobé řešení. Berlín přitom plánuje snížit emise skleníkových plynů, tedy hlavně oxidu uhličitého, do roku 2040 o 88 % proti úrovni roku 1990. A v roce 2045 už by německá energetika měla být zcela klimaticky neutrální. I když se patrně bez fosilních paliv v té době neobejde, těžko předpokládat, že by byla země podobně velkým odběratelem zemního plynu jako dosud. /jj/
