Návrat fosilních energetických nosičů přichází pro evropské politiky v nevhodnou dobu. Evropská energetická politika není kusové zboží. Ona vlastně není k dispozici. Jak jinak si lze vysvětlit, že evropské země vyrobily vloni více proudu z uhlí a plynu. Tento trend pokračuje také letos: uhlí je výhodně k mání a rádo se využívá, lhostejno, zda se tím vypouští více oxidu uhličitého než u zemního plynu. Tím jsou všechny emisní cíle zastaralé. Ani výroba proudu z AZE dosud na tom nic nezměnila. Její podíl je příliš skrovný. Fosilní energetické nosiče zažívají comeback. Ropa, uhlí a plyn jsou znovu na scéně. Díky frackingu břidlicových slojí zažívají USA své vzkříšení coby světově největší těžař energie. To má samozřejmě přímý vliv i na Evropu. V loňském roce nasadily energetické koncerny USA podstatně více domácího plynu, zato méně uhlí, které exportují. Evropští výrobci elektřiny přijali tuto nabídku s díky. Proč také ne? Certifikáty pro oxid uhličitý, které měly zdražit spalování uhlí, jsou dnes k mání tak levně jako nikdy dříve. Tak funguje volný trh energií: pouze s ušlechtilými emisními cíli se na věci nic nezmění. Méně subvencí, dražší emise. Evropská energetická politika musí hledat a najít řešení. Zavést soutěž do subvencované energie z větru, slunce a biomasy. Zároveň nalézt cestu, jak emise podstatně zdražit. Když se tyto cíle neuskuteční, evropští politici zabývající se energetikou musí lidem říct: „Naše klimatické cíle jsou bohužel jen vzdušné zámky.“ /eb/ Zdroj: dpa
