Evropský parlament (EP) odsouhlasil před rokem (13. září 2016) Rezoluci o strategii EU pro vytápění a chlazení. Byl a je to přelomový dokument: EP se poprvé detailněji věnoval sféře teplárenství. Nikoliv proto, že by Evropa strádala nedostatkem tepla. Naopak: evidované přebytky překračují celkovou poptávku po dodávkách tepla ve všech evropských budovách. A z ryze technického hlediska 50 % celkové poptávky po dodávkách tepla v zemích EU lze dnes zabezpečit prostřednictvím dálkového vytápění. V posledních letech se zvětšuje rovněž objem energetických vstupů pro chlazení. O žádnou marginální oblast se nejedná ani materiálově: Evropané používají k vytápění a chlazení takřka polovinu finální poptávky po energii. Pokud se s citovaným dokumentem a následnou diskuzí k němu seznámíme detailněji, narazíme na řadu důležitých doporučení: od snahy nalézt a využít synergie mezi výrobou elektřiny a vytápěním přes široké spektrum technických a technologických aspektů formování efektivně fungujícího odvětví, posilování energetické bezpečnosti zemí a nezbytný růst energetické účinnosti až po nutnost optimalizovat nákladově efektivní dosahování cílů EU v oblasti klimatu. Jedním z nepřeslechnutelných apelů EP vůči Evropské komisi byl a je požadavek na lepší využití nefosilních zdrojů energie při vytápění (včetně odpadního tepla a rekuperovaného chladu) a systémů dálkového vytápění. Posledně vzpomenuté systémy staví do role technické i ekonomické alternativy k emisně kontaminujícím systémům, zejména při individuální výrobě tepla. Evropa vyhlásila bez nadsázky ekologickou válku odpadům. Jedním z nástrojů, jak si poradit s dále již nerecyklovatelným torzem odpadů, je jeho energetická a teplárenská exploatace. Na energetické spotřebě starého kontinentu se alternativní zdroje podílejí cca 18 % a tento podíl dále stoupá. Do roku 2030 by se OZE měly na celkové spotřebě energií podílet minimálně 27 %. Zatím si lépe vedou energetici. Nástup OZE v teplárenství je v této etapě pomalejší. Je logické, že produkčně výraznější a ekonomicky významnější efekty se požadují od velkovýrobců tepla a chladu. V souladu s trendem na posilování lokálních konceptů výroby energie a tepla si OZE zaslouží podporu i při individuálních instalacích a produkci pro bezprostřední spotřebu. To zahrnul i tzv. zimní energetický balíček Evropské komise. Co je důležité: samovýrobci se nerozumějí pouze jednotlivé byty a domy, ale i komunální objekty, obchodní a kulturní centra, nemocnice, malé a střední podniky. Ideální (z pohledu EK i jednotlivých států) by byl dobře zvládnutý proces prodeje aktuálně nespotřebovaných přebytků do větších sítí a systémů. Ve hře je ovšem řada ekologických, ale i provozních a ekonomických faktorů. Alternativní zdroje (zejména eolika a fotovoltaika) mají jen obtížně predikovatelné režimy produkce. Aby soustavy mohly fungovat bez výpadků, velkovýrobci požadují, aby se princip seriózně nominovat svou produkci (a nést odpovědnost za příp. odchylky) vztahoval i na maloproducenty. V této souvislosti argumentují např. zkušenostmi Španělů. Ti k tomu zavázali producenty fotovoltaické energie ze stále větší masy solárních panelů na střechách španělských domů a institucí. Dosáhnout analogické shody i v jiných zemích EU bude nicméně složité. Vedle národních politických důvodů k tomu přispívají i důsledky málo domýšlených celoevropských direktiv, např. k preferenčnímu přístupu provozovatelů OZE do sítí, institut emisních povolenek a v praxi složitý systém jejich uplatnění, pokračující výkyvy cen fosilních energetických a teplárenských vstupů atd. Odpověď na tuto otázku intenzivně hledá nejenom Evropa, ale i řada průmyslově vyspělých států mimo ni. Cena některých zařízení (zejména fotovoltaických a fototermických) razantně klesá. Některé státy deklarují nutnost eliminovat systém dosavadních preferenčních opatření (zejména na podporu jejich provozu) a svou připravenost kriticky analyzovat efektivitu takto vynakládaných finančních prostředků. To ovšem znamená přijmout a prosadit v praxi řadu opatření: legislativních, investičních, materiálových i věcných. Především se vší vážností posoudit reálné ceny zelené energie a tepla s jejich analogy z fosilních zdrojů a jádra. Nepropadat jednostrannému nadšení z rostoucích podílů OZE v jednotlivých národních energetických mixech, ale seriózně zvážit všechny aspekty a odpovědně predikovat další vývoj oboru. /ex/
