Evropa se chystá na Kodaň

Prosincový summit o boji proti klimatickým změnám je už termínově na spadnutí. Jeho účastníci budou mj. referovat o výsledcích dosažených při realizaci směrnice o integrované prevenci znečištění. To ale může některým způsobit potíže. Třebaže Evropa je považována za tahouna globálních ekologických iniciativ, jež eliminují některé emisní excesy průmyslu, energetiky a teplárenství, ne každý členský stát EU může vykázat požadované změny k lepšímu. Existují programové body, které už v předvečer akce vyvolávají masu kritiky, kupř. problematika tzv. záchranných sítí. Tu se po linii některých jednotlivých národních orgánů podařilo rozprostřít pod velkými znečišťovateli ovzduší, půdy a vod, namísto aby podle záměru Evropského parlamentu posloužily jako ochrana evropské přírody. Řada europoslanců odmítá jejich obhajobu s odkazy na prohlubující se ekonomickou krizi, stoupající ceny energie a tepla, na chybějící investice do ekologických programů apod. Nehodlá emisním hříšníkům poshovět žádnými dalšími odklady a dokonce chce zformulovat zákon, jenž by pro ně striktně stanovil maximální emisní limity. Těm by přirozeně musely dostát i již transformované podniky a provozy s příslušnou certifikací podle BAT. Švédové, kteří se ujali evropského předsednictví ve II. pololetí 2009 po nás, budou muset vynaložit nemálo diplomatického úsilí k nalezení nezbytných kompromisů v probíhajícím procesu o zastavení propadu biodiverzity v Evropě a k realizaci již přijatého akčního plánu z roku 2006. Poslední dostupné údaje dokonce tvrdí, že v Evropě je v současné době emisně ohroženo na 80 % sledovaných lokalit a cca 50 % druhů. Kritici toho plánů na zastavení propadu biodiverzity v Evropě i dílčích podpůrných programů (kupř. Natura 2000) uvádějí, že největší emisní hrozbu nepředstavuje evropský průmysl, energetika a teplárenství, nýbrž stávající systémy zemědělské výroby a zvláště pak neřízená produkce biopaliv. V této souvislosti organizátoři summitu očekávají velké a ostré polemiky okolo legislativní ochrany využívání půdy a stávajícího (stále ještě nepříliš oslnivého) tempa emisního inženýrství v severní Americe, na Dálném východě a v Austrálii. Brusel přijal výhrady a pokusí se čelit příp. tlakům akcelerované produkce biopaliv na odlesňování a na eliminaci stávajícího využívání zemědělských ploch pro potravinářskou výrobu a nejpozději do konce roku 2010 připraví kontrolní zprávu. Ta by mj. měla obsahovat nejenom hodnocení situace při plnění Směrnice o rozvoji obnovitelných paliv. Zároveň podá návrhy, jak příp. odchylky od původních záměrů řešit. Na stávajících kritériích udržitelnosti pro biopaliva se nic nemění: členské státy EU jsou směrnicí zavázány zabezpečit, aby biopaliva poskytla minimálně 35 % úspor emisí CO2 oproti fosilním palivům. Daný ukazatel se pro rok 2017 zvyšuje (na 50 %) a pro rok 2018 na 60 %. Krach kodaňského summitu, o němž často spekulují odpůrci biopaliv s ironickými odkazy na tzv. biokreativní účetnictví únie a některá tištěná a elektronická média, která posměšně redukují tuto složitou problematiku na další „zelenou ochranu broučků a kytiček“, je nepřijatelný. Pokud by se stal realitou, vydělali by na něm znečišťovatelé životního prostředí a prodělala Evropa. /fryš/