Evropa potřebuje novou strategii pro teplo

Současné energetické strategie Evropy už přesáhly časový horizont roku 2030. Podle řady expertů se přitom ale přehlížejí významné energetické úspory, jichž by bylo možno dosáhnout integrovaným přístupem, který umožňuje využití odpadního tepla. Ve spolupráci s TS ČR vyjímáme ze společného prohlášení představitelek obou rozhodujících resortních organizací dr. Fiony Riddoch (ředitelky COGEN Europe) a Sabine Froning (ředitelky Euroheat & Power): n Evropská komise v současnosti navrhuje scénář do roku 2050, směřující k „dekarbonizované“ společnosti. Věnuje diskuse dostatečnou pozornost teplu, nebo je zde přílišné zaměření na elektřinu? S. F.: Zásadní otázkou je, zda si můžeme dovolit tak vysoké ztráty. Jestliže se podíváme na technologie nízkouhlíkaté výroby elektřiny, jsou všechny relativně málo účinné. Jejich účinnost získávání energie je dokonce nižší, než u dnes používaných klasických způsobů. Pokud už máme v energetickém systému jako celku více než 50 % ztrát (celý životní cyklus výroby a spotřeby energie), tak bychom tento podíl ještě zvyšovali - pokud nebudeme věnovat současně dostatečnou pozornost i teplu. Kupříkladu biomasa je jedním z největších příspěvků k naplnění cílů ve využití OZE. Pokud z ní ale budeme vyrábět pouze elektřinu, ztratíme dvě třetiny uvolněné energie. Jakákoliv výrobní technologie, kombinovaná s uhlíkovým záchytem a uložením, produkuje dokonce větší množství odpadního tepla. F. R.: Existující přístup se velmi zaměřuje na jednotlivá zásobování palivem, což nás vrací opět k hledisku systémového přístupu. Většina scénářů se zaměřuje spíše na individuální zdroje zásobování pro splnění potřeb než na hledisko podle spotřeby a jak poskytovat energii nejúčinnějším způsobem beze ztrát. Ztráty jsou velmi často tepelnými ztrátami. Jsou teplem v různých bodech systému zásobování energií. Víme, že kombinovaná výroba energie a tepla (KVET) nyní poskytuje přinejmenším 10 % (moderní technologie až 25 %) primárních energetických úspor oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla. Jestliže zapojíte diverzifikované využití nových OZE do sítí zásobování teplem s KVET a potom využijete tepelné soustavy jako akumulaci, získáte další možnosti optimalizace celkového zásobování energií. S. F.: Pro vytápění by neměla existovat žádná přímá spotřeba fosilních paliv, protože v energetickém systému je dostupné větší množství odpadního tepla, než ve skutečnosti potřebujeme. Problém trhu s teplem netkví v dostupnosti paliv nebo obsahu uhlíku. Je to otázka organizace a investic. Nahrazení investic do energie investicemi do infrastruktury. n A zahrnuje to Evropská komise do své dlouhodobé strategie? F. R.: Je to v počátečním stádiu. Komise prohlásila, že vydá akční plán energetické účinnosti a energetický akční plán. My bychom v nich rádi našli KVET a zásobování teplem v silné pozici. Hledáme účinnější opatření k implementaci národního potenciálu KVET. Zatím členské státy identifikovaly 122 GW dalšího výkonu z KVET, který by mohl být implementován do roku 2020. To představuje elektřinu vyrobenou při tepelném výkonu kolem 1000 TW. S. F.: U soustav zásobování teplem nutno zohlednit aspekt organizace a investic do infrastruktury. Dokonce ani Směrnice o KVET doposud nezmínila, že je třeba mít tepelné sítě, tepelnou infrastrukturu a chlazení. Všechny tyto oblasti byly zcela vynechány a my bychom rádi viděli, že se s nimi počítá. Také bychom uvítali, kdyby Komise jasně vyznačila hierarchii energetického užití. Druhy změn, které bychom rádi viděli, jsou potřebné na lokální a komunitní úrovni i ve městech. Pro jejich realizaci je nezbytný legislativní základ. Ten však neexistuje ve všech případech a v každém členském státě. Neexistují ani zákonné prostředky k jejich provádění. Potřebná jsou i pravidla a vodítka. n Rozvine Komise, která přistupuje k balíčku energetických infrastruktur, i některá z těchto infrastrukturních témat? S. F.: Mnohem více se orientuje na infrastrukturu pro dovoz většího množství energie, než aby se věnovala zaměření na infrastruktury, které by pomohly snížit spotřebu importované energie. Bitva je ve skutečnosti o tom, že Komise pojednává mnohem více o tématech přeshraničních. Vše bylo hnáno tématy liberalizace trhu. Totéž platí o velkých technologiích, velkých hráčích, přeshraničním obchodu, o mezinárodní dimenzi. My hovoříme o lokálních tepelných sítích, o technologiích menšího rozsahu a velmi roztroušeném obrazu hráčů, kteří by mohli být osloveni k lokálnímu prospěchu. F. R.: Jednou z oblastí, kde Komise hledá možnosti, jsou iniciativy týkající se pohotových sítí. Tam se jedná mnohem více o distribuci elektřiny, než o přístup k přenosové síti. Pohotové sítě jsou flexibilnější a budou akceptovat distribuovanou výrobu. V rámci toho můžeme využívat i lokální tepelné sítě. Jejich zahrnutí lze rovněž hodnotit z hlediska funkce „energetické jímky“, určitého „tlumiče rázů“, nebo „vyrovnávací paměti“ - tj. funkce akumulátora tepla, kterou poskytují větší tepelné sítě. U infrastruktur je trend, aby se více uplatnily při zabezpečování energetického zásobování a liberalizaci trhu, než jen při energetické účinnosti. n Jak se liší projekce integrovaného systému tepla a elektřiny od současné praxe? S. F.: Pokud se podíváme na společnost, kde tato integrace byla spíše normou než výjimkou, nutno začít od identifikace: kde je tepelný výkon, kde a na co je zapotřebí teplo? Až poté hledat nejúčinnější způsob dodávky. Buď z odpadního tepla, nebo z kombinace výroby elektřiny a tepla v nových zdrojích. Takže: začínáte hledat kolik tepla je třeba a poté kolik elektřiny může být vyrobeno s tímto tepelným výkonem. Jiný způsob postupu je rozhodnout centrálně: kolik elektřiny potřebujete a poté identifikovat, kde můžete distribuovat teplo v okolí centrální výroby elektřiny. Obvykle (pokud hledáte primárně ze strany potřeby tepla) budete počítat s elektřinou mnohem přiměřeněji. Vzhledem k tomu, že se palivový mix pohybuje směrem k OZE, musíte také vzít v úvahu, jak bude požadovaný tepelný výkon naplněn z pasivních solárních nebo vodu ohřívajících zdrojů, jak to bude zahrnuto do obecného obrazu. Takže nadále nepřemýšlíte „Kolik elektřiny, kolik tepla je zapotřebí?“. Nejprve zvažujete „Kolik tepla potřebuji, jak budu zásobovat teplem, kolik elektřiny mohu vyrobit s tímto teplem?“ a až z toho vyplyne „Kde postavím zdroj?“ Je to odlišný způsob přemýšlení, jak zásobovat energií. V daný moment to není norma. Je to ale případ 11 % výroby elektřiny a zhruba téhož množství tepla, vyrobeného v současnosti na bázi KVET v Evropě. /lav/