Evropská unie ani přes slibované masivní investice nesplní své cíle o rozšiřování kapacit na využívání vodíku do roku 2030, predikuje Mezinárodní energetická agentura (IEA). Evropská unie si stanovila na počátku letošního roku plán, který hovoří o instalaci výkonu zařízení na výrobu zeleného vodíku ve výši 80 GW. Mezinárodní energetická agentura ale tyto odhady mírní a domnívá se, že instalovaný výkon dosáhne jen na úroveň 39 GW. IEA o tom informovala ve svém globálním přehledu o vodíku, který vydává každý rok. Podle Mezinárodní energetické agentury chybí k dosažení ambicióznější úrovně další pokrok s ohledem na zvýšený instalovaný výkon elektrolyzérů. IEA rovněž Evropské unii predikuje, že v roce 2022 bude na jejím území asi třetina celosvětového instalovaného výkonu elektrolyzérů pro výrobu nízkouhlíkového uhlíku. V pomyslné tabulce tím Evropská unie v tomto časovém období zaujme druhou pozici hned po Číně. Agentura zároveň upozorňuje, že velkou výhodou pro Evropskou unii i celý svět do dalších let by mohly být postupně klesající náklady na výrobu nových elektrolyzérů. Ty by totiž mohly do roku 2030 klesnout až o 70 %. Mezinárodní energetická agentura i kvůli tomu predikuje, že obnovitelný vodík by se v dalších letech mohl stát mnohem konkurenceschopnějším zdrojem energie, a to třeba i vůči vodíku z fosilních paliv. Poptávka bude postupně růst IEA však zároveň ve své analýze přiznává, že klíčový význam pro další nárůst instalovaného výkonu elektrolyzérů má i komerční prodej této technologie. Poptávka po vodíku se podle Mezinárodní energetické agentury vrátila v posledních měsících na úroveň před pandemií nemoci covid-19. V roce 2021 činila 94 milionů t a oproti roku 2019 tak byla o 3 miliony t vyšší. Do roku 2030 by se zájem mohl zvednout až na 115 milionů t, což ale podle některých stále není dostatečné. Aby se však světu povedlo dosáhnout nulových čistých emisí do roku 2050, musel by zájem o zelený vodík dosáhnout do roku 2030 asi 200 milionů t. To ovšem podle IEA není v současné chvíli příliš reálné. Světu se podle Mezinárodní energetické agentury nepodaří splnit ani hranici 130 milionů t, které jsou mnohými odborníky považovány za potřebné pro splnění současně nastavených globálních závazků kolem klimatu. Vodík je mezi odborníky používán za důležitý nástroj pro dekarbonizaci mnoha odvětví hospodářství. Jeho smysl spatřují hlavně v těžkém průmyslu, a to zejména v ocelářství, kde využívání obnovitelných zdrojů energie může být v mnoha případech velmi obtížné.
Státy připravují pro vodík strategie Vodík jako obnovitelný zdroj se zamlouvá třeba i vrcholným představitelům Německa nebo Evropské komise. EK před nedávnem schválila na podporu vodíkového průmyslu až 5,4 miliardy eur, což je v přepočtu zhruba 133 miliard korun. Komise doufá, že tento krok podpoří evropskou ekonomiku i její konkurenceschopnost. Projekt společně financují Francie, Německo a dalších 13 zemí EU, včetně České republiky a Slovenska. Mnohé státy Evropské unie se tak v posledních měsících plánům kolem vodíku do dalších let věnují. Třeba v Německu momentálně pracují s tím, že vodík bude hrát důležitou roli v celé německé energetické transformaci. Počítají s ním totiž jako s důležitým doplňkem k obnovitelným zdrojům energie v oblasti dopravy či v průmyslových procesech. Největší potenciál v této oblasti z hlediska německé regionální politiky má podle odborníků hlavně Dolní Sasko, Bavorsko a Sasko-Anhaltsko. Němečtí regulátoři si potřebu rychlého zavádění vodíku do ekonomiky uvědomují, a také proto před pár týdny představili takzvaný Vodíkový atlas. Od toho si slibují, že se země do budoucna stane úspěšnou vodíkovou velmocí na celosvětové úrovni. Vodíkový atlas identifikuje příležitosti i vodíkový potenciál v jednotlivých německých lokalitách. Mezi přednosti a významné skutečnosti německého Vodíkového atlasu se má řadit také to, že bude zobrazovat také potřebný regionální pokrok. Bude tak nápomocný i jednotlivým německým obcím a investorům, neboť pomůže s rozhodovacími procesy, které mohou být v otázce rozvoje vodíkových technologií někdy složité. „ Jest l iže chceme postoupit ve využívání zeleného vodíku v našem energetickém systému, potřebujeme mít jasnou vizi o tom, v jaké situaci se nyní nacházíme. Jak daleko jsme technologicky, jaký je potenciál anebo co je ještě třeba v těchto ohledech udělat. Od toho všeho je tady Vodíkový atlas Německa,“ uvedlo při oficiálním představení Vodíkového atlasu německé ministerstvo pro vzdělávání a výzkum, které je za celý projekt Vodíkového atlasu zodpovědné.
Situace v ČR Také Česká republika má svou vodíkovou st rategi i, pochází ovšem z roku 2021. Podle ní budeme v roce 2050 potřebovat 1,7 milionu t čistého vodíku. Zatím je výroba zeleného vodíku (tedy klimaticky neutrálního, z nefosilních zdrojů) v naší republice prakticky nulová. V roce 2025 má Česko vyrobit poměrně skromných 7 tisíc t (na druhou stranu, je to v podstatě za tři roky). A v roce 2030 má domácí produkce činit už z dnešního hlediska neuvěřitelných 101 tisíc t. Dál do budoucnosti dokument nepredikuje. Jen ve dvou již vyhlášených výzvách Modernizačního fondu, z nichž se mohou podporovat vodíkové technologie, jsou 2,4 miliardy korun. Zájem zatím projevilo jen pár investorů, ale žádosti budou přibývat, protože v české energetice se s vodíkovými plány právě trhá pytel. Jen dva největší domácí energetičtí hráči, ČEZ a Sev.En Pavla Tykače, podle informací serveru Seznam Zprávy chystají desítky výroben vodíku u solárních parků či plánovaných větrníků. /jj/
