Březnové zasedání Evropské rady v Bruselu za účasti premiérů zemí EU28 vyhlížela řada kapitánů průmyslu, zástupců ekologických iniciativ, ale i novinářů a lobbistů s velkou netrpělivostí. Na pořadu jednání byla mj. trojice důležitých dokumentů Evropské komise: Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030, Za obnovu evropského průmyslu a Ceny energie a energetické náklady. Unie hledá kontury nové evropské energetické politiky na období 2020–2030.
Jen pro připomenutí: EK navrhla členským státům 40procentní snížení emisí skleníkových plynů (ve srovnání s rokem 1990) a 27procentní podíl AZE na spotřebě energií. Zároveň přišla s návrhem systému „governance“. V jeho rámci by členské státy napříště s EK konzultovaly plány rozvoje své národní energetické politiky, aby ve svém úhrnu efektivně napomáhaly i k realizaci celoevropských cílů.
EVROPSKÝ PRŮMYSL VOLÁ PO DOSTUPNÉ ENERGII
Poslední krize evropské ekonomiky velmi názorně dokumentovala dopady klimaticko-energetické politiky na konkurenceschopnost průmyslu a na evropské ceny energií. Zaregistrovala je také EK. Její sdělení „Za obnovu evropského průmyslu“ apeluje na členské státy EU28, aby cílevědomě posilovaly růst a konkurenceschopnost evropské průmyslové výroby. Brusel se reindustrializací ekonomik členských zemí mj. snaží, aby drahou energií limitovaný průmysl států EU28 na konci dekády vytvářel 20 % unijního HDP (oproti dnešním cca 15 %). EK v rámci sdělení „Ceny energie a energetické náklady“ také analyzovala strukturu existujících cen energií v jednotlivých státech EU a komparovala jejich úroveň jak v rámci EU28, tak v globálním měřítku.
ZASÁHLY UDÁLOSTI NA UKRAJINĚ
Na jednání Evropské rady se dobře připravil rovněž nový český kabinet. Podpořil společné projednání obou témat i jejich význam pro českou ekonomiku. Premiér Bohuslav Sobotka odjížděl do Bruselu s vědomím, že „cestu k prosazování klimaticko- energetické politiky EU a zároveň k udržení průmyslu v EU představuje technologicky neutrální přístup k nízkouhlíkovým energetickým technologiím, odstraňování tržních deformací a maximální úsilí pro realizaci ambiciózního cíle dokončit vnitřní trh s energií do konce roku 2014.“ Dlouhodobě připravovaný program jednání Evropské rady se v půli března aktuálně rozrostl o debatu k situaci na Ukrajině, k sankčním opatřením přijímaným na obou stranách barikády a k omezování energetické závislosti Evropy na Rusku. Lídři se vyslovili za posílení energetické bezpečnosti EU28. Podle evropského prezidenta Hermana Van Rompuye EK je k tomu třeba připravit konkrétní plán už pro červnový summit. Van Rompuy vidí východisko nejenom v pokračujících energetických úsporách a v lepším využití surovinových vstupů, ale i v posilování stávající energetické účinnosti, v diverzifikaci dodavatelské sítě pro EU28 a v intenzivnější exploataci AZE. Akcent položil na lepší kooperaci a solidárnost národních energetik a na větší propojenost sítí, a to jak uvnitř EU28, tak s jejími sousedy. Evropské země by měly zevrubně posoudit možnosti jak posílit dodávky plynu z USA.
VZNIKNE ENERGETICKÁ UNIE?
Třebaže březnovému summitu nakonec nedominovala výlučně energetická problematika, přesto si představitelé zemí i Berlaymontu uvědomují její strategický význam. A to nejenom pod Damoklovým mečem rozdílů v možnostech nákupů a prodejů energií a dosavadního vývoje liberalizovaného energetického trhu na kontinentu. Van Rompuy pohotově připomněl, že EU se před lety zrodila jako společenství uhlí a oceli. Nyní dozrává čas k „energetické unii“. Lídři EU28 i zpravodajské agentury věnovali největší pozornost podpisu politické části asociační dohody s Ukrajinou a sankcím EU28 vůči Rusku. Nový koncept klimaticko-energetické politiky zatím do konkrétní podoby nedospěl. Bylo by však nesprávné přičítat to ukrajinské krizi. Jednotlivé členské státy EU28 mají na svou energetickou budoucnost nadále řadu rozdílných názorů. Dokud se je nepodaří sladit, dynamická a prorůstová celoevropská energetická koncepce není reálná. Spekulovat, zda se to podaří do červnové či do říjnové schůzky, není zásadní. Problém netkví v procentních nebo v termínových kalkulacích, ale ve vzájemně akceptovatelné shodě a schopnosti společně řešit základní problémy evropské energetiky a průmyslu. To je velká výzva. Jak ukázala praxe, určitě ji nezvládnou žádné primitivní nástroje, kupř. násilná resuscitace kolabujícího systému obchodování s emisními povolenkami, ani veleštědré provozní dotace na AZE či daňové skokové zdražování technologií s vyšším podílem uhlíku. Drahá a obtížně dostupná energie by ve finále nekonkurenceschopný evropský průmysl pouze vyřadila z trhů.