Evropská komise vydala v roce 2017 monitorovací zprávu, v níž se zabývala aktuálním technologickým stavem 3D tisku a možnostmi jeho využití v nejbližších letech. Komise v dokumentu konstatuje, že v oblasti aditivní výroby (AM), obecně známé jako 3D tisk, došlo během posledních zhruba 10 let k výraznému posunu vpřed. Díky tomu již došlo v řadě průmyslových odvětví ke změně způsobů, jakými jsou výrobky navrhovány, vyvíjeny, vyráběny a distribuovány. Počátky 3D tisku přitom sahají již do 80. let minulého století, kdy se tato technologie začala v některých průmyslových odvětvích používat k rychlému prototypování. K jejím hlavním přednostem patří to, že díly takto vyráběné umožňují vytvářet komplexnější struktury, které mají dutiny, otvory, atypické tvary nebo jsou velmi bohaté na vnitřní detaily. Struktury, které bylo doposud nutné vytvářet po částech a následně smontovat ve funkční celek, lze touto technologií vyrobit jedním výrobním procesem, a to s vyhověním nárokům na přesnost, pevnost atd. K dalším klíčovým přednostem 3D tisku patří, že při něm vzniká méně odpadu a je k němu potřeba méně nástrojů než ke klasickému obrábění. Díky tomu lze dosáhnout významných finančních i časových úspor. Při 3D tisku také výrazně klesá závislost úspor na velikosti výrobní série, náklady na výrobu jsou identické, ať se jedná o mnohatisícovou výrobní sérii, nebo o výrobu jediného kusu. Technologie 3D tisku je tedy vhodná pro menší výrobní objemy, protože počáteční investice do strojního vybavení a nastavení nejsou v porovnání se standardem tak vysoké. Zmíněné výhody 3D tisku v porovnání s tradiční výrobou jej předurčují k využití v leteckém, automobilovém nebo lékařském průmyslu. Průzkum, který provedla analyticko- poradenská společnost PwC v roce 2015, odhalil, že více než dvě třetiny průmyslových výrobců již někdy 3D tisk použily. Většina z nich tak učinila za účelem prototypování nebo experimentování. Dalšími důvody byly výroba v malém objemu a snaha o inovace, kterých nelze dosáhnout pomocí klasických postupů. Zajímavým zjištěním výzkumu bylo rovněž to, že více než dvě třetiny trhu s 3D technologiemi mezi sebe mají rozděleny pouhé tři firmy: Stratasys, 3D Systems a EOS. 3D tisk v automobilovém průmyslu V automobilovém průmyslu se aditivní technologie používají již déle než dvě desetiletí a každým rokem pronikají do dalších jeho výrobních odvětví. Používat se začaly k rychlému prototypování a záhy se staly integrální součástí vývojové fáze, kterou velmi urychlily. To také umožňuje testovat koncept mnohem levněji, a to díky velmi rychlé výrobě řady identických produktů. Dnes se – především při výrobě luxusnějších vozidel – používá 3D tisk i k výrobě funkčních částí. Automobilka BMW například použila 3D tisk k výrobě vodního čerpadla pro sportovní vůz nasazený v roce 2015 v závodech Touring Car Masters. Pomocí 3D tisku lze vyrábět také personalizované automobilové komponenty, například karoserie z různých materiálů s různými tvary nebo speciální autodoplňky. Technologie 3D tisku může rovněž pozitivně ovlivnit dodací lhůty. Japonská automobilka Daihats například umožňuje kupujícímu objednat si 3D tiskem vytvořené „skiny“, které zajistí originální design karoserie. Podle automobilky lze nový vůz s částmi vyrobenými 3D tiskem dodat zákazníkovi již za dva týdny, tedy zhruba o dva měsíce dříve, než kdyby výroba probíhala standardně. Klíčové konstrukční nebo bezpečnostní části vozu se však i nadále vyrábějí tradičními postupy a customizace se zde ještě neprosadila. 3D tisk ve zdravotnictví Technologie 3D tisku již našla uplatnění také v medicíně. Úspěšně se používá při výrobě standardních i individualizovaných naslouchátek, zubních implantátů a protéz končetin, přičemž někdy lze takovouto protézu dodat v době kratší než 24 hodin. Díky vytištěným 3D anatomickým modelům mohou dnes chirurgové lépe porozumět vnitřní struktuře orgánů. Některé 3D biomedicínské systémy jsou již schopné tisknout buňky, proteiny a dokonce i orgány. Současný vědecký zájem se zaměřuje především na bioprinting kůže a některých orgánů, včetně tisku kostí a chrupavek a vaziva. Přestože je stále ještě v plenkách, nabízí 3D bioprinting již dnes řadu výhod ve srovnání s tradičními regenerativními metodami, zejména pak při obnově kostí a vazů, při přesném umisťování buněk a vysoké digitální kontrole rychlosti, rozlišení či koncentraci buněk. Decentralizovaná výroba Technologie 3D tisku umožňuje decentralizovanou výrobu spotřebního zboží. Vícenásobná montáž a doprava na velké vzdálenosti tak odpadnou a přibude řada výhod: nižší náklady a úspora času, větší flexibilita a výrazně menší nároky na skladové kapacity. Výsledkem tohoto vývoje bude, že náklady na logistiku budou pro výrobce výrazně nižší. Logistické společnosti již pro své klienty hledají nové služby s vyšší přidanou hodnotou. Například UPS již přetváří svou strategii a přeměňuje své letištní sklady na malé továrny využívající 3D tisku. Do interakce začínají vstupovat maloobchodníci, poskytovatelé 3D tisku, poskytovatelé internetu. Mezi zúčastněnými jsou již například firmy jako Shapeways, Thingiverse, Staples, 3D Hub, Sculpteo, UPS či Amazon. Mnoho společností vnímá 3D tisk jako příležitost k návratu výroby zpět do západních zemí. Podle průzkumu provedeného společností EY Research5, vkládají nejvíce nadějí do této proměny ve Velké Británii (66 %), následuje Čína a Jižní Korea (46 %), Německo (43 %), USA (37 %) a západní Evropa (35 %). Pokles cen některých 3D tiskáren, zejména stolních, k němuž dochází od roku 2014 kvůli vypršení patentové ochrany některých klíčových technologií, způsobil další vlnu jejich šíření mezi odbornou, ale i laickou veřejností. Předchozí konec patentové ochrany v roce 2009 vedl k poklesu cen tohoto typu tiskáren ze zhruba 13 000 eur na přibližně 275–375 eur během pěti let. Očekává se, že tento trend bude pokračovat, což umožní spotřebitelům vybírat si i tiskárny dosahující vyšších rychlostí tisku a umožňujících práci s více materiály (kov, keramika). Evropská unie na podporu rozvoje aditivních technologií vypracovala stimulační projekt Support action for Standardisation in Additive Manufacturing (SASAM), který je jakýmsi manuálem ke standardizaci v této technologické oblasti. Předpokládá se, že tato „roadmap“ přispěje k silnějšímu ekonomickému tlaku na spolehlivost produktů vyrobených 3D tiskem i na samotné procesy tohoto výrobního postupu. /pj/
