ETD – devadesát let českého elektrotechnického průmyslu v Plzni

Celá historie Elektrotechnické továrny v Doudlevcích (ETD) se odvíjela od rostoucí prosperity a slávy bývalých Škodových závodů. Technický pokrok doby, potřeba neustále sofi stikovanějších strojních produktů a nutnost dodávek fi nálních celků vedly v roce 1919 akcionáře k založení továrny, jejímž posláním měla být výroba komponentů k dodávkám investičních celků průmyslové silnoproudé elektrotechniky, elektroenergetiky a elektrické trakce. Vyráběla nejen transformátory, ale i elektrické točivé stroje, elektrické přístroje a veškerou škálu ostatního silnoproudého elektrotechnického sortimentu. Doudlevecká továrna jako lokalita pozdější ETD vznikla výstavbou nových objektů v obci Doudlevce u Plzně na pozemcích bývalé Škodovy cihelny v létech 1918 – 1919. Do těchto objektů se přestěhovala firma Pražská akciová strojírna – dříve Ruston, Bromovský a Ringhoffer, která odkoupila od Škodových závodů zařízení strojírny, kotlárny a mostárny. Význačným evropským výrobcům se dodávaly složité odlitky a výkovky pro elektrické stroje a zařízení a z těchto důvodů byla i nová a prostorná hala ETD, tvořená unikátním železobetonovým skeletem, zařízena pro výhledově ekonomickou výrobu pouze elektrotechnických zařízení. Založení ETD se v tomto smyslu datuje 8. listopadu 1920, a to ještě v rámci zmíněných strojíren, datování výhradně elektrotechnické výroby Škoda se však odvíjí od fúze obou společností v roce 1921. Výrobní a organizační schopnosti vedení Škodových závodů umožnily již počátkem roku 1922 výrobu elektrotechnických strojů a přístrojů v licenční technické i personální spolupráci s francouzskou firmou Schneider & Cie. Po rychlém zapracování všech zaměstnanců se od roku 1924 povětšinou vyrábějí elektrické stroje dle vlastní dokumentace. První energetické transformátory putovaly k zákazníkům již v roce 1923. Původní budova č. 13 v Doudlevcích brzy nestačila svou plochou. V roce 1925 byla přistavěna jedna paralelní loď na východní straně a v létech 1929 a 1930 další dvě na západní části budovy. V těchto objektech začala sériová výroba malých a středních asynchronních motorů (přibližně 22 000 za rok). Výroba transformátorů začíná v elektrotechnické továrně Škodových závodů ihned po jejím založení. Nejprve šlo o distribuční transformátory v licenci Schneider & Cie, ale koncem roku 1930 již podle vlastní dokumentace o výkonové stroje až do jmenovitého napětí 110 kV. První transformátor z roku 1923 byl trojfázový o výkonu 1150 kVA s převodem 22 000+2 %/445 V, proud 29,7 / 845 A, napětí nakrátko 6 %, vstupní (vysoké) vinutí s jednoduchou hvězdou, výstupní (nízké) mělo všechny 3 fáze volné a vyvedeno 6 konců. Chlazení přirozené olejové, nádoba vlnová, magnetický obvod jádrový, plechy 0,5 mm a magnetická indukce B = 1T. Zákazníkem jsou Elektrické podniky hlavního města Prahy a transformátor je určen pro dráhovou měnírnu k napájení pouličních drah. Norma transformátorů tehdy ještě neexistovala, platily jen všeobecné Předpisy ESČ, které se později staly podkladem i pro vypracování norem transformátorů. První norma vznikla v roce 1931 dle podkladů, které zpracovala velmi činná západočeská pobočka ESČ. Je třeba zmínit, že tvorba norem se vždy děla za účinné účasti Škodových závodů. První 100kV stroj je dán do práce roku 1930, tedy už za 7 roků od zahájení výroby s výkonem 15 (10) MVA a převodem 110 / 6,3 kV. Odbočky byly na straně 110 kV, vinutí 6,3 kV spojené do trojúhelníku bylo vyrovnávacím vinutím se sníženým výkonem 10 MVA. Počínaje tímto transformátorem č. 93 039 se staly 110kV stroje hlavní výrobní náplní. Největší transformátor vyrobený do roku 1945 byl řiditelný 40 MVA s převodem 110 / 35 + 8x2 % kV. Při zmínce o aktivní činnosti ETD je z historického hlediska zajímavé nově označené spojení vinutí od roku 1930 československého původu (hvězda, trojúhelník, lomená hvězda, hodinové číslo). Až ve II. světové válce bylo vnuceno i značení zavedené v Německu. Československý způsob pro svou přehlednost byl v roce 1948 přijat v IEC za mezinárodní značení. V létech 1945 až 1966 se pro naši energetiku vyráběly řiditelné transformátory výkonů převážně 10 až 40 MVA s převodem 110 / 23 (6,3) kV a též blokové nebo snižovací o převodu 110 / 6,3 kV. Přešlo se též od vinutí měděného na hliníkové, počátky tohoto užití spadají do II. světové války z důvodů omezení dodávek mědi. V období, kdy se v ČSR zaváděla 200kV k magistrála, jsou v roce 1949 dány do výroby čtyři řiditelné jednorázové transformátory a sestavena trojfázová skupina o výkonu 100 /20 MVA s převodem 220 /110 ( 10,5) kV nasazením na přehradě Orlík. Pro dálkové přenosy se stále více začal využívat rozvod 420 kV a tak na počátku 70. let vznikly transformátory blokové 420/15,75 kV 250 MVA, které postupně vybavovaly fosilní a jaderné elektrárny v ČSSR a Rumunsku. Toto období je charakterizováno zvýšeným exportem různých výkonových transformátorů do arabského světa, na Kubu, do Pákistánu a Jugoslávie a i v novodobé historii ETD mimo tuzemské dodávky probíhal zvýšený export do Egypta, Pákistánu, Bangladéše, Ruska, na Kubu, do Afghánistánu a Jugoslávie. Stroj Kolubara B dodaný pro Jugoslávii v roce 2000 s parametry 410 MVA 410/22 kV v 3f provedení patří spolu se strojem 570 MVA, 420/20 kV (jednofázové skupiny) pro elektrárnu Mělník III k největším blokovým transformátorům ETD. Výrobky byly samozřejmě opatřeny značkou ŠKODA, ať již v kterékoli modifikaci poplatné organizačnímu uspořádání mateřské společnosti a jejich bližší identifikace výrobním a konstrukčním původem – závod ETD. To platilo do roku 2004 včetně za příslušnosti výrobny transformátorů ke skupině Škoda. V rámci restrukturalizace společnosti Škoda Holding koupila plzeňskou výrobnu transformátorů, v té době nesoucí označení divize Transformátory Škoda Energo (územně ETD), společnost BEZ Transformátory Bratislava, Slovenská republika. Z koupené výrobní jednotky se posléze stává společnost ETD Transformátory, samostatně podnikající v rámci uskupení International BEZ Group, kdy v synergii ETD zabezpečuje výrobu, opravy a retrofity výkonových transformátorů a BEZ pak transformátorů distribučních. Mezní parametry současné výroby ETD pak obnášejí 750 MVA, 420 kV. V roce 2008 ETD rozšířila svoje portfolio koupí mezinárodně certifikované Elektrotechnické zkušebny od Škoda Výzkum. Společnost má stále vlastní, tradiční knowhow, dříve Škoda, dnes ETD, užívá logo ETD a může používat i logo Škoda, pokud ho ještě zákazník dnes vůbec bude požadovat. Vrátíme-li se k pozoruhodnému úspěchu techniků ETD, nutno vyzdvihnout i výrobu a organizační schopnosti základních kádrů tehdejšího nového závodu tvořeného kolektivem elektrotechnické dílny závodní elektrárny, který měl již mnoholeté zkušenosti s údržbou a opravami elektrických strojů. Protože však výroba byla rozvinuta velmi rychle v celé šíři, je pochopitelné, že některé, na tu dobu velké stroje, se zpočátku vyráběly podle zahraničních licencí. Domácích specializovaných elektrotechnických odborníků bylo málo. Lépe na tom byly už průmyslově vyspělejší státy v západní Evropě, a tak se přijímali cizí odborníci, hlavně němečtí, švýcarští a francouzští, neboť bylo rozumnější využít jejich znalostí než zahajovat dlouhodobý technický výzkum a vývoj a zůstávat pozadu za světem. K tomu přispěla i dohoda tehdejšího Svazu průmyslníků o nepřetahování zapracovaných kádrů, která přiměla Škodovy závody k tomu, že v zahraničí hledaly pro svůj nový závod odborné síly. Leč ukázalo se, že ze zahraničních pracovníků jen málokteří byli schopni v požadované míře pomoci v rozběhu a rozvoji nového závodu. Proto také po uplynutí smluvní lhůty se Škodovka s většinou těchto lidí rozloučila a i licenční politika se ukázala jako nevýhodná. Krizová situace je velmi rychle překonána, jak zásluhou mladých iniciativních pracovníků, bránících se cizím vlivům, tak i zásluhou nového vedení závodu, které vypracovalo základní výhledový plán. V poválečném období se k posílení technické vzdělanosti a výchově nových odborníků pro škodovácké závody etablovala v roce 1949 Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni jako součást ČVUT v Praze, která v roce 1953 získala postavení nezávislé vysoké školy. V oborech „Elektrické stroje a přístroje“ a „Výroba a rozvod elektrické energie“ vyrostli erudovaní technici pod vedením vynikajících pedagogů, zejména z řad předních odborníků Škodovky. Tito učitelé se těšili vysoké prestiži mezi studenty i v odborných kruzích závodu. Vyrostla tak nová mladá generace elektrotechniků pro realizaci dalšího rozvoje továrny. V oboru transformátorů je nutno vzdát poctu všem těm odborníkům, kteří se zasloužili o rozvoj oboru. Mezi ně patřili Ing. František Pešák, dlouholetý ředitel ETD Ing. Vladimír Bárta, který zde započal svou kariéru jako výpočtář, dr. Ing. Jiří Lammeraner, prof. Ing. Jaroslav Chládek, později pak Ing. Jan Kopeček, Ing. Jaroslav Valeš, d.t. Luděk Lopata, Miloslav Žák a další. Slavná historická cesta oboru transformátorů v Elektrotechnické továrně Doudlevce je lemována stovkami význačných postav techniků, dělníků a řídících pracovníků od počátku až do dnešní doby. Bezesporu náleží uznání předchozím generacím za udržení kontinuity a vysoké úrovně oboru, za vybudování materiální základny a upřímné poděkování pak současníkům za úsilí a úspěchy doudlevecké továrny. /sed/