Energetika jako nástroj politiky nebo civilizační služba?

Podivné cesty elektrického proudu v Čechách Uplynulé měsíce ukázaly, že i česká energetika je zkorumpované prostředí. Poslední kauza ztracených 12 mld. korun z privatizace Mostecké uhelné by v normálním demokratickém prostředí vymazala vládu za několik dnů a vyvolala volání veřejnosti po revizi privatizace celého odvětví. Žijeme ve dnech, kdy je na jedné straně část průmyslových podniků doslova omámena představou megalomanské výstavby nových jaderných zdrojů a na druhé straně se denní tisk hemží varováními spotřebitelům, malým i velkým, před nezodpovědnými obchodníky s energiemi. Ceny neustále rostou. Lidé stojí bezradně před kotli svých obydlí a dumají čím mají vlastně topit, aby na to měli. Občan, jenž byl na počátku 90. let masírován ujištěními, že liberalizace energetiky přinese větší konkurenci a nižší ceny dnes při pohledu na účty jen lapá po dechu. A prognózy jsou jasné: Energie budou ještě dražší! Údajně pro naše dobro a blbost Bruselu! A dočkáme se třeba i razií do bytů a domků s příkazem, kupujte drahou energii, nebo budete pokutováni ! (A odkudpak máte ten krásný obraz? Mimochodem s plány státu aby lékaři nenápadně zjišťovali i náš sociální a majetkový stav je to doslova horor z Bradburyho.) Na druhé straně bude zákazník přihlížet, jak se v nových, ale zřejmě technicky zastaralých zdrojích utápí a protápí miliardy. Kde jsou ty krásné řeči o diverzifikaci i programu úspor, kde jsou závěry Pačesovy komise? Občan musí platit. Kdo však v této zemi ví, co bude s kogenerací a centralizovaným zásobováním teplem? Jak vážný je předpokládaný nedostatek energie v příštích letech, pokud se ČR nakonec připojí k celosvětovému hnutí za úspory energie přijetím direktivy EK o energeticky šetrných nebo dokonce soběstačných budovách? Není pak výstavba nových reaktorů neúnosně drahá a zbytečná? Co bude s těžebními limity? Proč zcela zapomínáme na uhlí a nabízené čisté technologie jeho spalování? Občan už nevěří ničemu a nikomu. KAUZA ALTERNATIVNI ZDROJE Alternativní zdroje energie společně s úsporami energií jsou světovým trendem. Mají své logické opodstatnění i v poskytování nových pracovních míst. Stávají se výrazem rozvoje techniky a nového, šetrného zacházení s energiemi. I když mají své limity, k údivu českých politiků a ekonomů se rozvíjejí. Česko žije omámeno účelovým tažením Klause a ODS proti všemu, co je spojeno s ekologií a čistým ovzduším. Propaganda proti alternativním zdrojům energie a úsporám byla v této zemi tak dobře propracována, že přináší své kyselé ovoce. Ale některým zákonodárcům i zisky, především z fotovoltaiky. Ta dokonce slouží jako klacek o dvojím konci. Jedním koncem se politicky bijí Zelení, neb je snadné tvrdit, že oni za to mohou, druhým koncem veřejnost, jež má chybnou politiku vlády a Parlamentu zaplatit. Jako vedlejší produkt vzniká nádherná možnost politické propagandy tvrdit, že něco „bere na sebe,“ aby občan nemusel za chyby politiků tolik platit. To je argument k nezaplacení. A jako přívažek je zde možnost tvrdit, že to vymysleli blbci v Bruselu. LIMITY TĚŽBY I LIMITY MORALKY PŘEKROČIME Již po mnoho desítiletí trápí energetiky grafy spotřeby a zásob uhlí. Dvě křivky, tedy zbývajících zásob a spotřeby se protínají v horizontu 30 let. Politici na rozhodnutí, co s tímto problémem udělat, měli léta. Na počátku 90. let stanovila česká vláda limity těžby aby zabránila nejhoršímu. Nešlo o zastavení těžby, ale její rozumné využívání. To ještě nikoho ani ve snu nenapadlo, že privatizace Mostecké uhelné bude vláčena po švýcarských soudech, zatím co čeští politici budou tvrdit, že nemají žádné důkazy o tom, že by státu chybělo 12 mld. korun. Bohužel, dnes si 75 % obyvatel myslí, že tato metoda získávání majetku spojená s kupónovou privatizací byl podvod. Nikdo už nevěří v dobrou cenu uhlí. Otázka prolomení limitů je dnes nic ve srovnání s tím, jak noví majitelé státních zásob uhlí vydírají provozovatele tepláren a obyvatelstvo, které nakonec během této finanční války topí, jak to ve válkách bývá, vším co hoří. Uhlí jakoby vypadlo z plánování české energetiky a s tím jde ruku v ruce nezájem o nové technologie. Opomíjení uhlí v české nestrategii je očividné navzdory světovým trendům využívání jeho obrovských zásob na světě a jeho dobré ceny na trzích. Navzdory vynikajícím technologiím, jež byly vyvinuty a instalovány všude kolem nás, k nimž se ovšem těžko dostáváme poté, co jsme se v privatizaci zbavili všech výrobců energetických zařízení, jež měli nakročeno dobrým směrem aby zvládli i technologie superkritických parametrů. Privatizace přinesla obrovské zisky jednotlivcům propojeným na politické strany, ale nepřipravila prostředí pro technický rozvoj odvětví. Šlo o miliardy. JADERNA ENERGETIKA Osvědčený zdroj, bez diskuse. JE Dukovany je perfektní elektrárna tohoto typu, JE Temelín se zvládnutými a zvládnutelnými problémy pracuje. Podíl 35 % energie z jádra na celkové produkci ČEZ je dobrým podílem, schází dobré využití odpadního tepla, jež mělo být řešeno, ale vzhledem k tomu, že to donedávna nebyl tak dobrý obchod, nikoho nezajímal. Dnes se problém otvírá, ale spíše z propagandistických důvodů. (Vzpomeňme také s pietou odporu Klause k teplovodu Mělník Praha, bez nějž by dnes Praha byla černým městem.) I když česká veřejnost jadernou energetiku neodmítá, přijetí představy postavit českou energetiku na masivní výstavbě dalších reaktorů se nesetkává s nadšením. Ing. Martin Ruščák, CSc., muž který má v našich podmínkách jistě největší zkušenosti s bezpečností reaktorů VVER a dalších typů, zveřejnil v časopis Vesmír rozsáhlou studii o narůstající bezpečnosti jaderných zdrojů založenou na zkušenostech z havárií Three Mile Island, Černobyl a nejnověji ve Fukušimě. Argumentuje tím, že každá havárie měla jiný důvod a že dnes jsou vlastně všechny možné kritické momenty, jež by ohrozily obyvatelstvo, vychytány. Ale problém jádra leží v něčem jiném a všichni to dobře víme. Je to složitost manipulace s palivem od výroby po uskladnění, výstavba obrovského zařízení a jeho následná, nesmírně složitá a drahá, demontáž. Společnost není na takové rozpětí prací, spojené s vysokou zodpovědností, připravena. Máme-li tyto plány, proč jsme prodali ty nejlepší provozy, které nám v minulosti JE stavěly? Zdá se, že německé rozhodnutí hraje o čas a navozuje představu, že se čeká na lepší technologie. Subtilnější a absolutně bezpečné. Současná nabídka jaderných technologií je složena z technologií vylepšených haváriemi a poznatky z provozu starých zdrojů. Je jasné, že firmy podílející se na tendru ČEZ se snaží prodat překonané i když vylepšené technologie, neb do nich vložily obrovské peníze. Je tedy dobré tak spěchat? Nebude záchrana českých firem na 20 let prostřednictvím peněz daňových poplatníků příliš drahá? To je hodně otázek, které nezpochybňují jadernou energetiku jako zdroj budoucnosti, ale musí být zodpovězeny české veřejnosti. Ta totiž tento projekt zaplatí. A bude mít i srovnání s jiným vnímáním jádra v sousedství! ROZHODNUTI ŠILENCŮ NEBO JEN JINA BUDOUCNOST? Němci! Rozhodnutí o postupném omezování jaderné energetiky, které německá vláda a nutno říci i celá společnost přijaly, je pro naše energetiky a politiky těžko pochopitelné. Ale názor Evropské komise, že každá země si má právo vybrat své složení diverzifikace zdrojů platí jak pro nás, tak pro Němce. „Blbci“ v Bruselu nikomu nestanovují ceny ani typy zdrojů. Jen těžko lze chápat nadutost některých českých „expertů“, kteří vidí jednostranně budoucnost jen v jaderné energetice. Tato strategie, mimochodem, zcela opomíjí doporučení tzv. Pačesovy komise, jež vzniklo na široké diskusní bázi odborníků a je zcela v souladu s evropskou strategií. A určitě bylo podloženo analýzami lepšími než je administrativa MPO s ministry, jež odstupují s ostudou přilepenou právě spojením s energetickým trhem a penězi. Totéž MPO vydává návrhy na omezení vývoje alternativních energetických zdrojů, což je totéž jako popírání kulatosti Země. Nemá toto ministerstvo spíše napomáhat rozvíjení nových technologií a ekonomika ověří, jsou-li ziskové? Za těchto okolností se lze obávat o energetickou budoucnost této země. Co když ČEZko nebude mít dostatek peněz na postavení nových jaderných elektráren? To je celkem snadné si představit při pohledu na Finsko. Co se bude dít pak? Bude teorie o jaderné energetice, jako vlastně jediném silném exportním artiklu České republiky, tak jak ji otevřeně hlásá Václav Bartuška, vládní pověřenec pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín, platná i pro roky 2030 a další, kdy lze nejdříve očekávat připojení nové jaderné elektrárny k síti? Zaplatí se tato riskantní investice do hlouposti (rozuměj německé, kdy někteří experti očekávají, že Německo ještě rádo přijde s požadavkem koupit si energii od nás), když je jasné, že tak vysokou produkci elektřiny z tak malého státu lze omluvit jedině masivním exportem? Nebo počítáme i nadále s Českou republikou, jako zemí s těžkým hutním i chemickým a cementářským průmyslem? Dokáže takový experiment český občan zaplatit z dalších daní? Přežije jej? Co když mezitím bude každá německá domácnost vybavena fotovoltaikou zabudovanou do fasád a střech? Co když budou kotle na plyn nahrazeny palivovými články? Co když bude sever Německa pokryt vertikálními větrnými mlýny se svody do baterií schopných vydat po pracovní dobu výkon i 10 kW, jak bylo předváděno na výstavě obráběcích strojů EMO 2011 společností DGM? Co když Němci dokáží přenášet na severu vyrobenou větrnou energii stejnosměrným kabelem (jako v Číně) na vzdálenosti 1000 km beze ztrát? A nakonec, co když Německo dokáže zorganizovat svůj energetický trh tak, že bude soběstačné, jak je tomu už dnes v některých jeho regionech? Co když německý průmysl vyprodukuje kombinované nezávislé zdroje energie, jimiž zaplaví trhy Asie a obou Amerik o Africe nemluvě. sK čemu nám bude les chladicích věží? NEJISTA BUDOUCNOST Budoucnost české energetiky je dnes pro nepřehlednost, diletantismus a klientelismus jen těžko předvídatelná. Možnosti země, která se zbavila celého průmyslového potenciálu výroby energetických zdrojů a tím i možností řešit své problémy technickou kreativitou, jsou vlastně omezené. Navíc bezmyšlenkovitě poslala tisíce zkušených a erudovaných pracovníků domů a zbavila je profese. Dnes a.s. ČEZ odhaduje své budoucí potřeby lidí na desítky tisíc! Emisní situace a skutečné dopady na zdraví obyvatel jsou dnes viditelné a neomluvitelné. Klima se mění zvláště v průmyslových oblastech, ať si to Václav Klaus přeje nebo ne. Jak je možné, že v Německu je dokonce určitá shoda, co se týče zaměření energetiky mezi politiky a techniky? Bylo posledních 20 let české energetiky provázeno zvyšující se technickou úrovní zdrojů co se týče účinností i čistoty produkce, jak by odpovídalo růstu demokratické společnosti? Jak přispěla tato země, jež kdysi vyvážela investiční celky do zemí třetího světa a být inženýr z Plzně znamenalo něco jako šlechtický titul mezi strojaři a energetiky, k rozvoji evropské energetiky? Jak úspěšně pokračují potomci prof. Vladimíra Lista, jenž před 70 lety nastavil technické parametry tepláren tak dobře, že byly platné donedávna, v jeho myšlenkovém odkazu? Odpovědi jsou skličující. Bohužel se stalo už téměř tradicí, že na konci každého úvodu k naší příloze Energetika současnosti, kterou vydáváme po 20 let se snahou přinést čtenářům to nejlepší, co v této zemi je, musíme vyslovit i omluvu všem poctivým technikům. Omluvu za to, že výsledek jejich práce je zkreslen politickou korupcí a klientelismem. Je přímo děsivé pomyšlení, že pro většinu občanů je počínání energetiků černá skříňka, do níž nevidí a zhusta s jejími výstupy nesouhlasí. Jan Baltus