„Energeticky efektivní chování občanů i firem bude primárně ekonomický kalkul“

Daně-energetika-ekologie. Tři svébytné vrcholy trojúhelníka, do jehož řešení se aktivně zapojilo rovněž Ministerstvo životního prostředí ČR. Na otázky TT odpovídá Ing. Rut Bízková, náměstkyně ministra, sekce ekonomiky životního prostředí MŽP ČR. n Česká republika vstoupila do procesu příprav a realizace I. etapy ekologické daňové reformy. Jak se podle vašeho názoru její principy a konkrétní požadavky dotknou v chystané II. etapě českého průmyslového managamentu, zvláště rezortu energetiky a teplárenství? Splnění cíle Evropské unie z klimaticko- energetického balíčku, tedy snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, se má prosadit prostřednictvím několika nástrojů, z nichž nejvýznamnější jsou uplatnění novelizované směrnice o energetických daních a nový způsob obchodování s emisemi skleníkových plynů v rámci EU ETS. Tyto nástroje mají být funkční, tedy dostatečně silné. Musí se navzájem doplňovat a pokud možno nepřekrývat. Jinak by mohly být rizikem nejen pro životní prostředí. Největší elektroenergetické a teplárenské zdroje by tedy primárně měly podléhat EU ETS. Novelizace směrnice o energetických daních by však měla zdanit/ zdražit spotřebu energie obecně a spotřebu energie vyrobené z emisně náročných zdrojů zvlášť. To by mělo tlačit na energetickou efektivitu a výrobu energie ve zdrojích, které neprodukují skleníkové plyny. Je zřejmé, že pro Českou republiku, jejíž energetika je založena významným dílem na uhlí a podíl průmyslu na HDP je vysoký, to nebude jednoduché. n Jednou z důležitých zásad byla již v I. etapě výnosová neutralita – snížení daňového zatížení práce. Bude možné tento princip zachovat i nyní, za pokračující ekonomické krize a poklesu výběru daňových prostředků v ČR? Předpokládám, že v době, kdy se obě novelizované směrnice - směrnice 2003/96/EC a 2003/87/EC, začnou uplatňovat v praxi (tedy v roce 2013), budeme mít ekonomickou recesi za sebou. Zároveň by se mělo v praxi uplatnit to, co je v pozadí novelizací – výše a váha zdanění by se měla přenášet z přímých daní do nepřímých. Nedanit tolik lidskou práci, ale danit spotřebu. Tedy dát občanům možnost volby, za co a v jaké míře chtějí zaplatit. U nás by se tak posílil trend, který už dnes je patrný ze skladby příjmů státního rozpočtu. A pokud se přes nepřímé daně vybere méně – podle mého soukromého názoru - tím lépe. Stát bude stále více nucen chovat se efektivně, a to zejména na provozu byrokracie a vymýšlení si nové. Moje největší zkušenost ze státní správy je, že úředník si vymyslí agendu i tam, kde ji nikdo jiný nevidí – podporován televizí, ze které při každé drobnosti zazní „hlas občana“, na co všechno je třeba zákon a na co má stát dohlížet. To všechno ale stojí peníze. Na druhé straně si dnes žádný ekonom nedovolí říci, kdy recese skutečně skončí a jaký bude svět „den poté“. S tímto vědomím musíme přistupovat také k uplatňování uvedených směrnic. n Vedení vašeho ministerstva akcentovalo trend k úsporám ve výrobě i spotřebě všech druhů energie a tepla. Čím chystaná II. etapa EDR podpoří energeticky i ekologicky pozitivní myšlení a žádoucí jednání občanů a firem v této zemi? Jak je bude naopak sankcionovat? Nebude přitom resort MŽP opět vystaven kritice, že chce český průmysl „u-ekologizovat“? Energeticky efektivní chování občanů i firem bude primárně ekonomický kalkul. Přes peněženku si člověk bude uvědomovat, že všechno má svou cenu – energie, energetická bezpečnost i stav životního prostředí. Myslím, že rezort životního prostředí bude vystaven kritice vždycky. Z toho prostého důvodu, že zastupuje zájmy občanů v oblasti, která za sebe neumí mluvit. Pouze se občas může razantně projevit – kupř. vichry a povodněmi. Spíše plíživě se projevuje na zdraví obyvatel. Třeba počet alergiků mezi dětmi se za posledních 5 let zdvojnásobil a kvalita životního prostředí je evidentně jedním z důvodů tohoto nárůstu. Faktickým lokálním problémem životního prostředí v ČR je imisní prachová zátěž a uplatnění obou směrnic bude podporovat snížení této zátěže. Na druhé straně je třeba říci, že v jednáních o směrnici o energetických daních zastupuje Českou republiku ministerstvo financí. n Česká republika se na sklonku loňského roku v rámci EU zavázala k realizaci poměrně náročných úkolů při substituci fosilní uhlíkové energetiky samoobnovitelnými zdroji. Čím konkrétně by měl EDR tento proces napříště dynamizovat? Novela směrnice samozřejmě zasáhne i tuto oblast s tím, že by měla podpořit prosazování obnovitelných zdrojů energie. Evropský předpis znamená, že se pro společný evropský trh s energií do jisté míry nastavují jednotná/podobná ekonomická pravidla. Tomu by se pak měly přizpůsobit naše vnitrostátní předpisy. n Vaše ministerstvo bedlivě sleduje ekologické aspekty výroby a distribuce energií a tepla v ČR. Na druhé straně: ČR energii a teplo také ve velkém exportuje. Sami se při tom zbavujeme vlastních nerostných zdrojů (zejména tenčících se zásob uhlí) a do země importujeme, zpracováváme a následně exploatujeme obrovská kvanta energetických surovin z ciziny (ropu, zemní plyn aj.)… Pokud budeme diskutovat o energetické bezpečnosti a dostatečné nezávislosti na vnějších zdrojích, pak primárně o ní mluvíme na evropské úrovni. V České republice jsme v určité fázi vývoje označili nerostné zdroje za zboží, nikoli za státní poklad. Vstupem do EU jsme se plně zapojili do společného trhu také s energií a z tohoto hlediska musíme nahlížet na nakládání se zdroji. Zároveň bychom, samozřejmě, měli zavádět novelizované směrnice do našeho právního řádu tak, abychom zajistili své národní zájmy. A to jak v ochraně životního prostředí, tak v rozvoji ekonomiky, včetně zachování sociální soudržnosti naší stárnoucí společnosti. /bs/