Energetický balíček EU a změny české legislativy

Na sklonku loňského roku se v Senátu ČR uskutečnil specializovaný seminář k problematice III. evropského energetického balíčku a potřebných změn české legislativy. V průběhu debaty zazněla řada pozoruhodných názorů a pobídek pro praxi i pro řídicí sféru. Na stránkách TT vám je přibližujeme v podobě seriálu. Dnes publikujeme jeho 2. (a závěrečnou) část: Náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner na citovaném semináři shrnul všechny změny, které přináší novela energetického zákona. Při žádosti o povolení pro podnikání v energetických odvětvích bude napříště stačit doložit oprávnění k podnikání pro obchod s elektřinou nebo pro obchod s plynem, udělené příslušným orgánem jiného členského státu EU. V obchodu s elektřinou nebo obchodu s plynem na území ČR mohou podnikat fyzické nebo právnické osoby i na základě uznání tohoto oprávnění ERÚ. Provozovatel přepravní soustavy v plynárenství a provozovatel přenosové soustavy v elektroenergetice budou nově potřebovat k oprávnění svého podnikání i certifikaci udělenou ERÚ: „V rámci tohoto procesu musí potvrdit, že splňují podmínky nezávislosti, a v případě, že by je měl vlastnit subjekt sídlící mimo území EU, i to, že uvedené vlastnictví neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny nebo plynu v ČR. Návrh na udělení certifikace bude nutné projednat s Evropskou komisí.“ Hüner také zopakoval, že značného posílení své nezávislosti se dočká ERÚ. Ten nadále nebude moci při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů, ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci, nebo soukromoprávního subjektu. Podobně jako u šéfa antimonopolního úřadu bude i předsedu ERÚ jmenovat prezident republiky na návrh Senátu a na funkční období 6 let: „Nikdo nebude moci být jmenován více než dvakrát za sebou.“ Nezávislý provozovatel přepravní soustavy musí splňovat požadované podmínky oddělení (nejpozději do 3. března 2012), speciální požadavky na orgány společnosti, stanovy a základní kapitál společnosti podle toho, zda půjde o akciovou společnost, společnost s ručením omezeným, či o evropskou společnost a požadavek, že statutární orgán provozovatele přepravní soustavy musí být složen ze všech vedoucích zaměstnanců ve výkonné řídicí funkci v nejvyšší linii řízení provozovatele přepravní soustavy. Totéž platí, je-li statutárním orgánem jednatel. Členy statutárního orgánu volí a odvolává dozorčí rada provozovatele přepravní soustavy. Dozorčí rada dále schvaluje uzavření smluv o výkonu funkce člena statutárního orgánu. Funkční období člena statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady je 5 let. Odvolat člena statutárního orgánu (nebo člena dozorčí rady) před uplynutím funkčního období je možné pouze z důvodu hrubého porušení povinností spojených s výkonem jeho funkce. K volbě a odvolání statutárního orgánu je třeba souhlas ERÚ. Zároveň se zpřísní podmínky pro přechod z jedné funkce do druhé, kdy člen vedení přepravní soustavy nesmí být spojen s jakoukoli firmou v oboru nejméně po dobu 3 let. Novela také upravuje počet členů, působnost a pravomoci dozorčích rad. Současně zákon zpřísňuje požadavky na provozovatele přepravní soustavy. Ten musí mít dostatečné lidské, technické, materiální a finanční zdroje. Musí vlastnit přepravní soustavu a další majetek nezbytný k přepravě zemního plynu. Zaměstnávat takový počet lidí, který umožňuje řádné provádění přepravy zemního plynu. Uzavření jakékoli obchodní smlouvy mezi provozovatelem přepravní soustavy a jinou osobou, která je součástí téhož koncernu, podléhá schválení ERÚ. Ten ji schválí, pokud provozovatel přepravní soustavy prokáže, že smlouva byla sjednána za podmínek obvyklých v obchodním styku a sjednání smlouvy nemůže vést k porušení povinnosti nezávislosti. „Jako nové ustanovení na distribuční úrovni se navrhuje, že provozovatel distribuční soustavy, je-li součástí vertikálně integrovaného podnikatele, musí jednat tak, aby neuvedl v omyl jiného účastníka trhu s plynem, pokud se jedná o možnost záměny s obchodníkem s plynem, nebo s výrobcem plynu, který je součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele,“ zdůraznil náměstek Hüner. Provozovatel zásobníku plynu, pokud je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování nezávislý na jiných činnostech týkajících se přepravy, uskladňování a distribuce plynu. Tento požadavek neznamená požadavek na oddělení vlastnictví majetku. Povinnost právního oddělení je nutno provést do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ITO - NEJLEPŠI ZE ŠPATNYCH ALTERNATIV Pavel Dočekal, Head of Regulatory Affairs RWE Transgas, na semináři v Senátu ČR připomněl, že členským státům je uložena povinnost zavést přísná pravidla mající za cíl dále oddělit přepravu plynu od výroby a obchodu s plynem („unbundling“). V souvislosti s oddělením provozovatele přepravní soustavy III. energetický balíček umožňuje členským státům volbu mezi vlastnickým oddělením, zřízením nezávislého systémového operátora („ISO“), nebo nezávislého provozovatele přepravní soustavy („ITO“). Model ITO preferovaný pro ČR dále posiluje nezávislost provozovatele přepravní soustavy v rámci dosavadních vlastnických struktur. Podle Pavla Dočekala je výhodou návrhu kompromis mezi zájmem na další liberalizaci energetických trhů a ochranou vlastnictví. Naopak nevýhodou je administrativní náročnost a ztráta synergií a vznik dodatečných nákladů. Stejně tak je to i s nově navrženými opatřeními v personální oblasti, kdy na pozici vedoucího zaměstnance ITO může být jmenována pouze osoba, která v posledních 3 letech/6 měsících přede dnem jejího jmenování nevykonávala srovnatelnou funkci ve vertikálně integrovaném podniku. Toto opatření nutně povede k významnému omezení lidských zdrojů v oboru. Novinkou je možnost zavedení institutu energetického ombudsmana. Členské státy jsou totiž povinny zajistit účinný mechanismus pro mimosoudní vyrovnávání sporů, kupř. pomocí institutu energetického ombudsmana. Dočekal se dotkl rovněž posílení pravomocí ERÚ, jenž bude mít v energetice stejné pravomoci jako antimonopolní úřad v ostatních oblastech hospodářské soutěže. ERÚ bude moci šetřit soutěžní podmínky a zjišťovat, zda trhy a hospodářská soutěž řádně fungují. ERÚ bude také rozhodovat spory mezi zákazníkem a držitelem licence. Koordinace šetření ERÚ a ÚOHS však dosud není vůbec propracovaná. Změny národní energetické legislativy jsou podle Dočekala stále významněji ovlivněny legislativou evropskou. Implementace evropské legislativy umožňuje členským státům relativně malý rozsah úprav, prosazení zájmu členských států však vyžaduje intenzivní zapojení do legislativního procesu v rámci evropských institucí. Co se týká implementace, je nezbytné provázat evropskou legislativu s ostatními národními normami. Je proto nezbytné přijmout takové normy, které budou zároveň předpokladem pro naplnění jiných zákonných povinností (kupř. povinnost výstavby energetické infrastruktury). AKCENT NA KONKURENCESCHOPNOST Pozitivní je volba alternativy vlastnického oddělení ve formě tzv. nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Tato alternativa neukládá povinnost nuceného odprodeje přepravních sítí a respektuje tak vlastnická práva dotčených společností. Zároveň je důležitým předpokladem pro rozvoj konkurenčního prostředí v oboru. „Ano, i Unie pochopila, že bez konkurenceschopných podniků se zbytkem světa prohraje,“ zdůraznil v této souvislosti Evžen Tošenovský, poslanec Evropského parlamentu, místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Navzdory tomu je strategický cíl stanoven pouze v jednom ze 3 základních pilířů, a to v oblasti boje proti změně klimatu. To podle Tošenovského dokazuje, že boj proti změně klimatu se stává prioritou EU i v oblasti energetiky. Krátce se zmínil rovněž o tzv. plynové krizi a jejím řešení během českého předsednictví EU. ČR jí nebyla zasažena: „A to především díky tomu, že RWE se zachovala jako zodpovědná firma.“ Díky dostatečné kapacitě zásob zemního plynu v podzemních zásobnících a schopnosti získat dodatečné objemy plynu ze zahraničí dokázali distributoři zajistit i zásobování Slovenska. ČR rovněž prosadila v dubnu 2009 tzv. III. energetický balíček, který má přispět k větší integraci, liberalizaci a regionální spolupráci na energetickém trhu. Dotýká se především společných pravidel pro vnitřní trh se zemním plynem a s elektřinou, přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Zakládá rovněž evropskou Agenturu pro spolupráci energetických regulátorů. Upozornil, že těžba zemního plynu v Evropě klesá a naproti tomu v nadcházejících desetiletích vzroste po něm poptávka, kupř. při výrobě elektřiny. Evropa tedy ještě více prohloubí svou závislost na importu plynu: z dnešních 57 na 81 % v roce 2030! Už dnes pochází 91 % dodávek do EU ze tří zemí: Ruska, Norska a Alžírska. Jižní koridor je jedinou možností Evropy, jak si spolehlivě zajistit diverzifikaci zdrojů a přepravy zemního plynu. /uai/