Energetické mixování je složitou hrou plnou neznámých

Předběžnou zprávu nezávislé energetické komise vedené předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem dostala česká vláda 4. června, definitivní podoba bude známa až na podzim. Již zveřejněné údaje však vzbudily diskusi – a jak se dalo čekat, i odmítavou reakci ministra životního prostředí Martina Bursíka. A to přesto, že Václav Pačes po celou dobu práce komise říkal, že cílem není žádné jednoznačné doporučení vládě, pouze analýza s vyčíslenými dopady. Sám Pačes však víckrát v médiích jako svůj osobní názor připustil, že do budoucna bude jaderná energetika velmi důležitá. Komise přišla s doporučením, aby vláda u všech plánovaných elektráren a dalších energetických projektů zahájila proces EIA, který analyzuje jejich dopady na životní prostředí. Je to první krok k tomu, aby se ujasnilo, které součásti uvažovaného energetického mixu jsou reálné v českých podmínkách a které nikoli. Pokud jde o uhlí, dospěla k závěru, že stávající limity na těžbu je třeba zachovat, uvolnit pouze malé změny jejich linie, a to na dole Bílina (Severočeské doly), kde to není velký problém. Překvapovat ovšem může názor, že uhlí by se mělo používat téměř výhradně na výrobu tepla, tj. postupně by měly z mapy republiky zmizet všechny elektrárny, které vyrábějí jen elektřinu. Teplárenství bylo zatím spíše na okraji zájmu. Ale málokdo si uvědomuje, že je postaveno především na uhlí, takže konec těžby, např. v dole ČSA v Mostecké uhelné, může přinést teplárnám po roce 2020, ale už předtím, ohromné problémy – a s tím lidem, kteří jsou na teplárenské systémy se svými domácnostmi napojeni. Pačes si ovšem uvědomuje, že učinit takové rozhodnutí, tj. hledat způsoby, jak tržně přijatelným způsobem omezit spalování uhlí v elektrárnách, není jednoduché a že je to politická záležitost. Zdrženlivě se výstupy komise vyjadřují i k využití plynu. Jak řekl Václav Pačes, význam plynu vzroste, ale plyn je drahý a dodávky nespolehlivé. Doporučení pro vládu bude znít asi tak, že by bylo rozumné posilovat propojení Evropy ve směru sever – jih, zvláště když se také Itálie nově zaměřila na plyn z Afriky. Komise rozebírala i otázku, zda by se Česká republika neměla stát výrobcem paliva pro jaderné elektrárny, a to proto, že má sama zásoby uranu na svém území. Výroba paliva z uranu však není tak jednoduchá věc, jak se někomu na první pohled může stát. Od uranu vytěženého ze země k palivu určenému pro vložení do jaderného reaktoru vede dlouhá cesta. A nevyplatí se to dělat v rámci ČR v malém – jenže noví zákazníci by se těžko sháněli. Milena Geussová