Od července letošního roku platí pro velké podniky nové povinnosti v oblasti energetických auditů. Tyto povinnosti vyplývají z implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU, ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, která byla provedena zákonem 103/2015 Sb. Energetické audity jsou v České republice užívány a zejména legislativně podchyceny již od roku 2000. Do července letošního roku se povinnosti v oblasti energetických auditů týkaly zejména subjektů charakteristických vysokou spotřebou energie a subjektů, které čerpaly dotace v oblasti snižování energetické náročnosti, případně výroby energie z obnovitelných zdrojů a podobných projektů. Nyní je povinnost uvalena na všechny velké podniky bez ohledu na to, jak velkým energetickým hospodářstvím a tedy spotřebou energie disponují. Zákon byl novelizován, ale pro váděcí vyh láška nikoli Jak již bylo uvedeno výše, v letošním roce byl novelizován Zákon 406/2000 Sb., ze kterého povinnosti v oblasti energetických auditů vyplývají. Se zákonem ale nebyla novelizována vyhláška 480/2012 Sb., která specifikuje rozsah a náležitosti energetických auditů. Tato vyhláška relativně dobře vyhovuje předchozímu znění zákona, kdy povinnost energetických auditů měly pouze subjekty s vyšší spotřebou energie. Právě specifikace hranic pro povinnost zpracovat energetický audit se v kontextu dnešních požadavků zákona může jevit jako značná komplikace. Aktuální znění zákona je jednoznačné: „Podnikatel, který není malým nebo středním podnikatelem, je povinen zpracovat pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství energetický audit a dále jej pravidelně zpracovávat nejméně jednou za 4 roky. Povinnost zpracovat audit nemá ten podnikatel, který má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém hospodaření s energií podle české harmonizované normy upravující systém managementu hospodaření s energií nebo má zaveden a akreditovanou osobou certifikován systém environmentálního řízení podle české harmonizované normy upravující systémy environmentálního managementu, který zahrnuje energetický audit,“ říká Tomáš Chadim ze společnosti TÜV SÜD Czech. Každý velký podnik musí zpracovat energetický audit, pokud se tedy nevydá cestou energetického managementu dle ISO 50001. Ovšem téměř u každého výběrového řízení se setkáváme s řešením situace, zdali se má energetický audit vztahovat pouze na hospodářství a budovy s celkovou spotřebou nad 700 GJ jak uvádí vyhláška z roku 2012, nebo na podnik jako celek. Společnost TÜV SÜD Czech se přiklání k názoru, že na podnik jako celek. Proč to tak vidíme? Zákon v odstavci č. 2 § 9 hovoří jednoznačně – zkráceně, každý velký podnik musí mít energetický audit, nebo certifikovaný systém energetického managementu dle ČSN EN ISO 50001. Tato část zákona pro velké podniky nepřipouští žádné zjednodušení, nebo vypuštění podniků, které jsou sice velké, ale nedisponují žádnou významnou spotřebou energie a dle našeho názoru nemůže žádná prováděcí vyhláška změnit znění /požadavek zákona, pokud jí to sám daný zákon neumožní (např. jak je tomu v případě odstavce č. 1 § 9 zákona). Několik pří kladů pro ilustraci Představme si společnost Velký podnik a. s., která je charakteristická tím, že má sídlo v pronajatých kancelářích a rozsáhlou pobočkovou síť po celé České republice. Tyto pobočky nejsou ovšem významně energeticky náročné a jejich spotřeba je pod 700 GJ/rok. Pokud by se společnost řídila zněním vyhlášky a realizovala audit pouze na hospodářství/ /budovy s větší celkovou spotřebou než 700 GJ/rok, pravděpodobně by energetický audit nerealizovala. V takovém případě by ovšem nenaplnila požadavek zákona a vystavila se tedy případnému postihu až do výše 5 mil Kč. Nebo jiná situace – představme si společnost Velký podnik a. s., která disponuje areálem o několika budovách s energetickým hospodářstvím, a to s tím, že energie jsou měřeny pouze na předávacích místech do areálu pomocí fakturačních měřidel. Pokud by takový podnik nerealizoval energetický audit s tím, že žádná z budov/hospodářství nedosahuje spotřeby vyšší než 700 GJ (pokud by to již sám o sobě byl relevantní argument), měl by být schopen tento předpoklad doložit případné kontrole. Pokud neexistuje podružné měření, tak jako jednu z racionálních cest vidíme opět právě energetický audit. Další chybnou interpretací je, že energetický audit se týká pouze budov a tedy případy kdy podnik nedisponuje žádnými vlastními budovami pod povinnost energetických auditů nespadají. Existuje ovšem mnoho subjektů, u kterých je spotřeba energie v budovách v kontextu celkové spotřeby zcela zanedbatelná. Jedná se např. o průmyslovou výrobu chemikálií, betonárny, obalovny, dopravní podniky atd. Právě zde má energetický audit smysl, umožňuje odkrýt významný potenciál úspor energie, který je ze statistického hlediska na rozdíl od výše zmíněných budov obtížně identifikovatelný. Důležitý je též pohled z hlediska odpovědnosti. Pokud podnik zadá energetický audit na vybrané objekty, je odpovědnost za rozsah energetického audit na něm. Pokud ovšem zadá energetický audit na celou společnost, je již na energetickém specialistovi, co do energetického auditu zahrne a co nikoli. Vzhledem k tomu, že energetický specialista i podnik jako zadavatel energetického auditu jsou pod pokutou až 5 mil. Kč je minimálně vhodné správný postup důkladně zvážit. Značnou diskusi téma energetického auditu iniciuje i u podniků, které jsou z hlediska Doporučení Komise 2003/361/ES velkým podnikem, ale v České republice nedisponují ani významným počtem zaměstnanců, ani obratem, majetkem a ani spotřebou energie. Typicky se jedná např. o obchodní zastoupení velkých nadnárodních společností. Právě tyto podniky mohou být důvodem zdlouhavé přípravy novelizace vyhlášky 480/2012 Sb., kdy se patrně hledá způsob jak omezit značný (a místy nesmyslný) dopad novelizace zákona 406/2000 Sb. Řešením by mohlo být významně omezit rozsah energetického auditu, jelikož i dle stávající podoby vyhlášky je téměř nereálné pro takový podnik energetický audit provést, nebo energetický audit nahradit prohlášením energetického specialisty, že dotyčný podnik nedisponuje energetickým hospodářstvím, které by bylo možné podrobit energetickému auditu. Zpět ale k celkovému smyslu energetických auditů. V České republice známe energetické audity nejméně od roku 2000. Energeticky náročné podniky již pravděpodobně historicky energetický audit absolvovaly a zároveň málokterý specialista je schopen v takovém podniku lépe identifikovat úsporná opatření, než energetik onoho podniku. Pokud ovšem energetický specialista disponuje dostatečným rozhledem, může podniku pomoci k financování úsporných opatření, nebo pomoci prosadit úsporné projekty v managementu. Podstatnou skutečností je též vyhláška 234/2015 Sb., kterou se mění vyhláška č. 118/2013 Sb., o energetických specialistech. Dle této vyhlášky mají energetičtí specialisté povinnost zavádět do evidence vedené ministerstvem průmyslu a obchodu informace o předmětu nekritických auditů. Je zde tedy pro stát významná příležitost, jak získat cenná statistická data o potenciálu energetických úspor v průmyslových a jiných podnicích a ekonomických aspektech jeho využití (potřebné investice a předpokládané úspory). Na základě těchto dat by bylo možné optimalizovat podpůrné nástroje pro úsporné projekty, tím zvýšit motivaci pro jejich realizaci a podnikům tím mimo jiné alespoň nepřímo kompenzovat náklady spojené s realizací energetických auditů. Dejme tedy energetickým auditům ještě šanci, nejen v kontextu aktuálních příležitostí pro využití dotačních finančních zdrojů to má smysl! /f/
