„Myslím, že cesta na Mars není základním problémem. Základním problémem je vybudování základny, města na Marsu, které bude soběstačné. Chci zdůraznit, že je to velmi těžká, nebezpečná a obtížná věc. Nic pro slabé povahy. Máte slušnou šanci, že zemřete, ale pokud to vyjde, bude to skvělé.“ Elon Musk v pondělí 31. srpna 2020 během virtuálního summitu Humans to Mars.
Je to s podivem, ale po dlouhých desetiletích tlachání a úvah o výpravě lidí na planetu Mars se mimo tuny pokreslených papírů skutečně něco děje. Nejde jen o to, že v minulých týdnech odstartovaly k rudé planetě hned tři meziplanetární sondy – po družici ze Spojených arabských emirátů Al-Amal (Naděje) a čínské sondě Tianwen 1 (Pátrání po nebeské pravdě) se k rudé planetě vydalo i další vozítko americké NASA, zvané Perseverance (Vytrvalost). Jde především o to, že vytrvalost, kterou lze spíše označit za neuvěřitelnou tvrdohlavost, prokazuje i selfmademan posedlý vesmírem a jmenovitě Marsem Elon Musk. Jeho meziplanetární loď Starship se za soukromé peníze jeho firmy SpaceX rodí na texaské základně Boca Chica a její obrysy jsou čím dál reálnější. Pravda, zatím jde o postupné kroky a poskakování pár metrů nad zemí testovacího modulu zvaného příznačně Starhopper a prvního prototypu lodi, ale svou Starship Musk nabízí např. i NASA pro nadcházející lunární expedice. Stále však hovoří o tom, že uspořádá první výpravu zhruba stovky „kolonistů“ na Mars, aby tam, na jiné, byť už fantasty vysněné planetě, konečně vybudoval zárodek kolonie, která by postupně umožnila osídlit pro nás zatím nehostinnou planetu. Elon Musk, drzý samorost původem z Jihoafrické republiky, od studijních let naturalizovaný Američan, totiž podobně jako britský teoretický fyzik a nositel Nobelovy ceny Stephen Hawking, jeden z nejznámějších vědeckých velikánů poslední doby, věří, že lidstvo musí expandovat do vesmíru, pokud chce zachovat svou existenci. A hlavně, snaží se pro to něco dělat. Jistě, vládní americká agentura NASA také hovoří o letu na Mars někdy kolem roku 2030, ale paradoxně by se mohlo stát, že by tam astronauty z lodi Orion vítali Muskovi průkopníci. Tedy, pokud by to šlo vše podle vizionáře ze SpaceX.
Od Pay-Pal k raketám Elon byl samorost od mlada a nevycházel moc dobře ani s otcem. Takže v sedmnácti odchází studovat do Kanady a poté do USA. Tvrdí, že si školu zaplatil ze studentské půjčky a podnikat údajně začal s jedním počítačem a autem za 1 400 dolarů. Brzy se však vypracoval – jako řada jemu podobných „internetových magnátů“ – a i u nás známá společnost Pay-Pal, kterou spoluzakládal, šla roku 2001 na burzu. Hodnota jeho podílu dosáhla 160 milionů dolarů. A na večírku v Las Vegas dostal tehdy třicetiletý Elon nápad... Kevin Hartz, jeden z někdejších Muskových společníků v Pay-Pal, na ten okamžik vzpomíná: „Vidím Elona, jak si čte manuál na nějakou sovětskou raketu,“ vzpomíná „Hodně o tom tehdy mluvil a už tehdy s přídomky o tom, že změní svět,“ líčí Hartz. Nápad na raketu a družici ale nezapadl. Také Jim Cantrell, kdysi spoluzakladatel SpaceX, byl u toho, když si Elon Musk teprve začal pohrávat s myšlenkou zabývat se raketami a Marsem. Sice rok po založení SpaceX ztratil víru v Muskovy plány a založil si svou vlastní firmu Vector Launch, nicméně podle jeho vzpomínek pomáhal v tehdejším Rusku koupit rakety pro uvažované dva starty, které si podle odhadu mohl dovolit. Cantrell se totiž v polovině 90. let zapojil do rusko- francouzských experimentů s dlouhodobým pobytem odloučené skupiny lidí v trenažéru meziplanetární lodi Mars 94 a tak Muskovi, který údajně o raketách nic nevěděl, připravoval v Rusku půdu. Volba padla na raketu Dněpr, což byla „zcivilizovaná“ mezikontinentální střela R-36 konstruktéra Jangela, produkovaná ukrajinskou společností Južnoje v Dněpropetrovsku. K porozumění a obchodu ovšem nedošlo, a tak se umíněný Musk rozhodl postavit si raketu sám. Z toho vidíme, odkud se pak začala brát motivace založit SpaceX. Pochopitelně, v začátcích to neměla společnost složená z nadšenců inspirovaných šéfem jednoduché, hrubého podceňování se jí dostalo především od namyšlených představitelů kosmického průmyslu à la Boeing či Lockheed, kteří si říkali „nikdo to neumí lépe než my, a obzvlášť ne taková partička mladíčků, jako jsou ve SpaceX“. Čas ukázal, jak hluboce se mýlili. Muskovi se časem podařilo soustředit kolem sebe nejlepší z raketových konstruktérů a inženýrů a výsledek po 18 letech známe – jeho Dragony létají už pár let jako náklaďáky na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) a letos v létě tam pilotovaný Crew Dragon jako první soukromá kosmická loď, pravda, ve službách NASA, dopravil dva astronauty. Navíc má být stejná kabina použita i k dalšímu startu, teď už na pravidelné střídání posádky na ISS.
Krok za krokem na Mars Díky SpaceX už nyní výrazně zlevnily lety do vesmíru (viz 55 milionů dolarů za „křeslo“ v Dragonu). Objevují se další firmy, které už vyvíjejí nové, konkurenceschopné levnější rakety, podobně jako první stupně u Muskova Falconu 9 návratové a vícenásobně použitelné (např. Blue Origin a jeho New Glenn) a technologicky odsunují používané a drahé nosiče tradičních kosmických agentur (včetně NASA či Roskosmosu) do pozadí. Taková NASA namísto vývoje nových technologií staví tzv. novou raketu SLS (Space Launch System) pro kosmickou loď Orion na 40 let starých technologiích, používaných v 60. létech ve von Braunově Saturnu 5 a v raketoplánech. Tvrdilo se, že díky tomu bude raketa levnější, ale každý start přitom zřejmě vyjde na více než miliardu dolarů („křeslo“ v Orionu na 90 milionů dolarů). A SpaceX? Vyvinula nejen nové, efektivní motory Merllin pro své Falcony, ale vzhledem k postupným inovacím za několik let téměř zdvojnásobila nosnost Falconu 9. A pomocí mnohonásobně (30- až 100krát?) použitelných prvních stupňů výrazně snížila náklady na každý start. Pro svůj Starship, který je sice vyvíjen pro lety k Marsu, ale může být využíván i k transkontinentální dopravě, k letům na Měsíc a podobně, se testují výkonné motory Raptor na metan a kyslík, neb obojího se v kosmu, a tedy i na Marsu, nachází dost k výrobě paliva pro nádrže Starshipu. Přitom nosič Super Heavy a Starship představují plně znovupoužitelný dopravní systém schopný dopravit na oběžnou dráhu Země více než sto tun nákladu. Pro loď, která se dostane na orbitu, se pak počítá s doplňováním paliva ze stejně velkého tankeru – to v případě meziplanetárních expedic. Inovace Starship postupně upravují a vylepšují, a tak se jen očekává, kdy skutečný prototyp lodi odstartuje.
Mise i na Zemi Musk je se svými projekty jako hypersonická střela, která se řítí prostorem a nabourává nejen technologické úzy, ale samotný raketový byznys. Zvládl (přes značné finanční problémy) i vývoj a výrobu elektromobilů Tesla, je v čele společnosti na výrobu solárních panelů SolarCity (součást Tesly), rozvíjí pozemní transportní systém Hyperloop, financuje neziskovou společnost Open- AI, která se snaží co nejlépe přizpůsobit umělou inteligenci člověku, firmu Boring Company razící tunely či společnost Neuralink, která vyvíjí neurální rozhraní pro vysokorychlostní propojení lidského mozku s počítači (kyborgizace člověka na cestě). A ještě si – přes protesty astronomů – dovoluje posílat na nízkou oběžnou dráhu mraky malých satelitů Starlink pro dosažitelnost internetu po celé zeměkouli. Cíle Muska jsou veliké, řekněme až na pomezí fantastiky, která Elona jako mladíka nadchla pro putování vesmírem. Zatímco taková NASA, která sice dokázala na truc SSSR vyslat lidi na Měsíc, léta a léta spala (podle nálady prezidentů a kongresu), Musk jednal. Dnes má šanci ovládnut trh s raketovými nosiči a po Marsu nejen šilhat. S nepoměrně menším množstvím lidí a peněz, než USA vynaložily na lunární projekt Apollo v 60. letech minulého století, hodlá vybudovat soběstačnou kolonii na Marsu. To skutečně není malý cíl. Ovšem za zády má sny velikánů, jako byli Ciolkovskij, Koroljov, Wernher von Braun, Stephen Hawking či Francis Drake a jeho osobní inspirátoři Isaac Asimov či Ray Bradbury. /Stanislav Kužel/