3D tiskárny nejsou vždy pro vytváření konečného produktu dostatečně přesné a potřebují tak další opracování. Klasické obrábění však nelze využít na veškeré tvary, jichž lze aditivními technologiemi dosáhnout. Tady by pak mohlo pomoci bezkontaktní, chemické obrábění. Procesy 3D tisku kovů je dnes možné vyrábět různé komplikované součásti. Aditivní výroba, ve smyslu vrstva po vrstvě, není ale často dostatečně přesná pro nejvyšší požadavky. Příkladem může být výroba motorů od automobilových až po raketové. Takové technické konstrukce se skládají z velkého množství vysoce speciálních kovových součástí. Aby vše do sebe přesně zapadalo a vydrželo i tu nejtvrdší zátěž, musí být každý jednotlivý díl dokonale vytvarován, přičemž tolerance mohou být v rozsahu mikrometrů, což samotná metoda 3D tisku nezaručuje. Řešení pro takové případy hledali na Sárské univerzitě, kde kombinovali 3D tisk a dokončovací metodu elektrochemického obrábění. Elektrochemické obrábění lze zařadit mezi bezkontaktní výrobní technologie. Materiály, v tomto případě zapojené jako anody, získávají konečnou podobu v roztoku elektrolytu. Kovové ionty se z obrobku uvolňují při řízeném procesu a dotvářejí tak díl s požadovanou vysokou přesností. Pomocí proudových impulsů se dosahuje obzvláště rovnoměrného úběru s velmi hladkými povrchy. Svůj postup univerzitní vědci a specialisté ověřovali na nejčastěji používaných materiálech 3D tiskových technologií, jakými jsou ocelové slitiny, titan nebo hliník. Technologie se tak osvědčila i u výrobků z vysoce pevných materiálů. /jš/
