Elektřinu mezi sebou v Česku sdílí více než 10 000 účastníků, zaregistrováno jich pak je téměř 12 000. Od začátku září dosud mezi sebou sdíleli přes 320 MWh elektřiny, což odpovídá měsíční spotřebě asi 1 000 domácností. Největší zájem o sdílení mají zákazníci v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí.
Sdílení elektřiny v Česku zavedla loňská novela energetického zákona. Sdílení je možné například v rámci komunit nebo vlastní vyrobenou elektřinu na jiném předávacím místě, například z chalupy do bytu. Elektroenergetické datové centrum (EDC) spustilo provoz začátkem srpna, sdílení fakticky začalo fungovat od září. Dosud je zaregistrováno přes 5 120 výroben a 5 508 odběrných míst. Čísla zahrnují takzvané aktivní zákazníky, bytové domy i energetická společenství. S postupnou nižší intenzitou slunečního svitu se však pro nejbližší měsíce očekávají spíše menší objemy sdílené elektřiny, výraznější nárůst by měl nastat opět na jaře. Mezi skupinami sdílení dominuje režim tzv. aktivního zákazníka, který EDC eviduje u téměř 4 200 osob. Největší zájem je o sdílení v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí. To se týkalo téměř každé druhé nově uzavřené smlouvy. „V říjnu jsme zaregistrovali také první energetické společenství. Ta obecně umožňují sdílet elektřinu mezi větším počtem členů, ale proces jejich registrace je náročnější a vyžaduje i zapsání u Energetického regulačního úřadu. Výraznější nárůst počtu energetických společenství proto předpokládáme zhruba v polovině příštího roku,“ uvedl Petr Kusý, předseda představenstva EDC. Elektroenergetické datové centrum v současné době funguje v dočasném módu, který umožňuje sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky mezi aktivními zákazníky, výrobci elektřiny a v energetických společenstvích. S plným provozem, který bude zahrnovat také služby akumulace či agregace elektřiny, se počítá od poloviny roku 2026. Řada odborníků radí snažit se přebytky ideálně negenerovat. Je podle nich finančně nejvýhodnější veškerou energii spotřebovat v místě odběru a případné přebytky ukládat do vlastní baterie. Lze tak eliminovat platby distribučních a dalších poplatků. Jenže například v případě chalup, které nejsou celoročně obývány, by takový přístup vyžadoval extrémní kapacitu bateriového úložiště a nemusel by se vyplatit, takzvané sdílení je tedy v mnoha případech výhodnější. Další možnosti pak přinášejí schopnosti některých bateriových úložišť automaticky nakupovat a prodávat energii v době, kdy je pro provozovatele nejvýhodnější. /HK/