Britská firma Freepower Ltd. po
devíti letech výzkumu a vývoje začala
vyrábět systém na využití ztrátového
tepla. Jsou to jednotky s výkonem
od 2 až do 500 kW, řešené
tak, aby je bylo možno nasadit
k využití ztrátového tepla jednotlivých
rozptýlených zdrojů. Jako
příklady lze uvést pekařské pece,
naftové a plynové stacionární motory
a mnoho jiných podobných zařízení.
Produkují poměrně malé
objemy tepla a mají z energetického
hlediska i nízkou teplotu, ale zato
pracují v delších souvislých časových
intervalech.
Vzhledem k podmínce snadné instalace
je konvertor teplo/elektřina
konstruován jako typizovaná skříňová
jednotka s vnějším okruhem, odebírajícím
teplo ze zdroje. Může to být
například chladicí voda motoru. Ta je
vedena do tepelného výměníku, kde
ohřívá pracovní kapalinu
na bázi organických látek
s nízkou teplotou vypařování.
Pára pohání
turbínu spojenou s alternátorem.
Po průchodu
páry turbínou je využito
jejího zbytkového tepla
k předehřátí kapalné pracovní
kapaliny, která je
pak vedena zpět do výměníku. Okruh
je zcela uzavřen, odpadají ztráty, což
snižuje náklady na pracovní kapalinu.
Proud z alternátoru je upravován
v měniči a využíván buď v místě instalace,
nebo dodáván do sítě. Turbína
je dvoustupňová nebo třístupňová
a optimální teplotní spád je od 180 až
do 225 oC. Dokáže pracovat i s teplotou
125 oC, ale s různou mírou účinnosti.
Otáčky se pohybují v rozmezí
30 000 až 50 000 otáček za minutu.
Systém je chráněn 6 patenty.
Významnou předností zařízení je
malá hmotnost, takže jej lze snadno
dopravovat a instalovat bez těžkých
mechanismů. Je konstruováno na
principu "zapni a pracuj". Nevydává
samo další teplo, nepotřebuje palivo
a nepůsobí tudíž ani emise. Vyrábí
však s účinností 70 až 95 % pozoruhodné
množství elektřiny. Návratnost
investičních nákladů jednotky s výkonem
25 kW je v závislosti na místní
ceně elektřiny mezi 13 až 40 měsíci.
Zatím jsou převážně dodávány
jednotky s výkonem 6 kW. V letošním
roce však plánují výrobu jednotky
s výkonem 120 kW.
Zařízení se jeví vhodné i k racionalizaci
hospodaření s komunálním
a zemědělským odpadem. Skládky
jsou často poměrně malé, než aby se
vyplatilo investovat do klasických
energetických systémů. Zařízení
umožní využít tepla získaného spalováním
bioplynů, nebo při pyrolýze
odpadů, minimálně k dosažení soběstačnosti
skládek ve spotřebě elektrické
energie, případně i k jejím dodávkám
do veřejných sítí. Dalším
směrem zkoumání je možnost využití
tepla ze slunečního záření akumulovaného
v půdě a ve skalách, a také
pro využití menších geotermálních
zdrojů. Autoři systému jsou přesvědčeni,
že jejich myšlenka na využití
ztrátového tepla, kterého je obrovský
objem, ovšem dislokovaného na
mnoho míst v malých množstvích,
bude přínosem. Pokud bude využito
1 % bude to užitečné, ale pokud by se
podařilo využít 10 %, bude to znamenat
revoluci v ekonomice energií. /šmí/