Business Park Benátky, s. r. o., už desátým rokem provozuje v areálu firmy Carborundum Electrite, a. s., fotovoltaickou elektrárnu s pohyblivými panely. „Kupodivu to jde zatím téměř bez poruch,“ říká úvodem energetik firmy Jan Merta.
Solární elektrárna s otočnými panely není v Čechách zas tak obvyklá. Představte nám ji trochu. Máme fotovoltaickou elektrárnu s otočnými panely na ploše 22 000 m2. Celkový výkon je zhruba 650 kW. A v provozu už je od roku 2008, takže jsme předběhli solární boom. Z technického hlediska je to trochu nezvyklý systém, který je složen z velkých panelů o výkonu zhruba 0,8 kW, nikoliv standardních 185wattových panelů, které byly v té době obvyklé. Na každém „moveru“ (tj. otočné konstrukci s panely, pozn. red.) je celkem dvanáct těchto panelů, takže výkon každého moveru je zhruba 9,5 kW. V celé elektrárně tedy je 68 moverů. Střídače jsou součástí jednotlivých moverů, z každého tedy vychází již třífázový proud s napětím 400 V, který se fázuje podle sítě. Kolik si vyrábíte energie? Celková výroba z fotovoltaiky činí zhruba 0,8 GWh za rok, což je asi desetina naší celkové spotřeby – a prakticky veškerá vyrobená elektřina, 96 až 97 %, se z ní spotřebuje tady na místě. Přetoky do sítě jsou v řádu desítek kilowatt. Účinnost systému sledujícího slunce proti běžnému stacionárnímu systému byla podle naší studie ekonomické návratnosti zhruba o třetinu větší, přesně o nějakých 34 až 36 %, také podle toho, jak panely myjete a tak podobně. Ale samozřejmě jsou zase podstatně dražší, nákladově nás to vyšlo v té době zhruba o 40 % dráže než stacionární systém na stejné ploše. Když jste na to narazil: jak moc dbáte na čistotu panelů? Nedbáme, rozhodli jsme se, že to nestojí za to. Může se to zdát triviální, ale velkou roli v tom hrají jednoduše rozměry. Ony jsou movery vysoké až osm metrů, takže se na ně nedá jednoduše dosáhnout třeba proudem vody z hadice. Rozdíl ve výkonu není tak veliký, aby to stálo za komplikace s údržbou spojené – v podstatě nám zkušenosti říkají, že to nakonec stejně oprší. Jak ten projekt vznikl? Vzešel od nás, tedy z Benátek, a nakonec se nám podařilo přesvědčit vlastníka, aby do investice šel. My jsme se domnívali, že podnik by měl mít nějakou vlastní výrobu energie, a uvažovali jsme o zpětném odkupu malé vodní elektrárny, která bývala součástí „Karba“, ale v roce 2002 byla prodána. Nedokázali jsme se ovšem dohodnout na ceně za zpětný odkup. A proč fotovoltaika? My jsme měli plochy mnohem více, než jsme potřebovali – výroba využívala zhruba jen polovinu plochy, za zbytek jsme pouze platili. Carborundum před listopadem 1989 totiž nejen zpracovávala dodanou surovinu, ale dokonce si vyráběla i vlastní zrno z dovezené rudy. Byl tady tedy v podstatě hutní provoz s veškerou nutnou infrastrukturou a energeticky náročný – maximální odběr byl v roce 1986 zhruba 18 MW, teď je přibližně desetinový. Ale taková výroba nemohla cenově konkurovat, dnes se vozí zrno například z Číny či od jiných zahraničních dodavatelů. Místa tu najednou bylo více než dost. Staré provozy se postupně zlikvidovaly, budovy se zdemolovaly, ale stejně tu zbyl prostor, který se dal jen těžko využít. Na tomhle brownfieldu jsme se tedy rozhodli postavit fotovoltaiku. Ono nám to taky v podstatě dalo dalších 20 let na to, aby se rozhodlo, co s pozemky dále. Vznikla společnost Business Park Benátky, s. r. o., která se stala majitelem pozemků a investorem solární elektrárny. Kolik činila investice do fotovoltaiky? Bylo to kolem sta milionů korun, které byly standardně úvěrovány. Rodina Swarovski (koneční vlastníci firmy Tyrolit, která je mateřskou společností benátského Carborunda, pozn. red.) se stavbou souhlasila s tím, že se celý projekt musí zaplatit i s běžným bankovním úvěrováním, tedy že elektrárna musí zaplatit nejen sebe, ale i úroky. Včetně poplatků za likvidaci panelů a tak dále. A jak to s tím zaplacením vypadá? My jsme stavbu spustili ještě před solárním boomem, ještě před koncem roku 2008, a tak se nás nedotkla retroaktivní legislativní úprava. Díky tomu by se příští rok měly náklady vrátit, a pak už by další roky měly být výhradně ziskové. Samozřejmě, pokud se zákony znovu nezmění, pak to vše může být jinak. Pohyblivé panely mají ovšem poměrně velké rozestupy, takže stacionární systém by měl podstatně vyšší výkon, předpokládám. Ano, v podstatně dvojnásobný. My bychom na stejnou plochu mohli dostat panely o prakticky dvojnásobné kapacitě, možná až kolem 1,5 MW. Z čistě ekonomického hlediska je tedy nutné doporučit stacionární fotovoltaiku. V tomto případě ale měl projekt otočných panelů pro majitele jiné výhody. Výrobcem panelů byla firma Solon Hilber z Rakouska, takže majitelé – tedy rodina Swarovski, která má výrobní závody ve Wattens – mohli podpořit touto investicí domácí rakouskou výrobu a ověřit si na místě i kvalitu výroby solárních systémů; tím měli k tomuto výrobci větší důvěru než k neznámému producentovi z Číny. Svou roli tedy hrály i jiné než čistě ekonomické faktory. Mimochodem, existuje výrobce ještě? Ne, jako většina dalších evropských výrobců nakonec firma nevydržela nápor fotovoltaiky z Číny a skončila v bankrotu. Ale naštěstí vznikla servisní organizace, takže s údržbou vlastně není problém. Jednou za rok se tu u nás objeví a provedou případné drobné opravy, jako přemostění vypálených míst a podobně. My jsme navíc v rámci prvotní investice koupili i nějaké panely navíc, takže zatím máme náhradní díly i pro samotné fotovoltaické panely. Měnit je za nové by mohlo totiž představovat velký administrativní problém s porušením licence, protože by se mohl změnit výkon elektrárny, a to je potíž, které se chceme za každou cenu vyhnout. Jak si elektrárna vede po deseti letech provozu? A jak náročný je celý systém na údržbu? Nu, zatím stále máme naději, že vše bude fungovat 20 let, jak má. Oprav zatím děláme minimum. Měl jsem strach z otočného systému, ale zatím se naštěstí moje obavy nenaplnily. Děláme opravdu jenom malé opravy, za celou dobu jsme měli jen jeden větší problém. I přes minimum oprav budou ovšem provozní náklady vyšší než u stacionárního systému, alespoň si to pořád myslím. A ještě se k systému chováme šetrně, protože otáčení panelů na zimu vypínáme, aby nedocházelo k zamrzání jeho ústrojí. Rozdíl ve výrobě je v zimě stejně tak malý, že se vyplatí problémům úplně předcházet. Co výkon panelů, neklesá příliš po těch zhruba deseti letech? Ale ano, trochu klesá. Na druhou stranu sluníčko od uvedení elektrárny do provozu svítí stále více, a tak zatím ztráty nahradil. Takže výnos je v podstatě stále stejný. Zmínil jste nějaký větší technický problém. Co se přesně stalo? Areálem se nám prohnala velmi silná vichřice, která strhla střechu u jedné budovy a zasáhla i část fotovoltaické elektrárny. Elektrárna je vybavena čidlem, které měří rychlost větru, a v případě, že ta dosáhne nadkritické hodnoty, tedy 100 km/h, pak by se panely měly zvednout do vodorovné polohy, aby měly co nejmenší odpor. V téhle poloze by měly vydržet rychlost kolem 160 km/h. K tomu ovšem nedošlo, protože vítr strhl jako první právě čidlo, a tak panely zůstaly ve standardní poloze. Když se do nich vítr opřel naplno, utrhly se řetězy pohonu, přes které se normálně přenáší výkon elektromotorů pohánějících otočný systém. Nevytrhly se naštěstí ze základů, ty tvoří velmi solidní betonové bloky s hmotností 18 t. Fotovoltaiku už – anebo zatím, to uvidíme – nemá smysl stavět, ale nezajímali jste se o jiné trendy, třeba bateriové systémy pro skladování energie? Jen zběžně, zatím je to příliš nákladné. Podle mého názoru to má budoucnost, ale pro firmu je zbytečné riskovat a být v první vlně inovátorů. Zatím je asi předčasné o tom mluvit, koneckonců ukazuje to i příklad fotovoltaiky. Nejde totiž jenom o vlastní technologie, ale také o legislativu a přístup státu. Text byl převzat z časopisu Svět plný energie (svetplnyenergie.cz).