Je zcela doložitelné, že invazní
druhy narušují přírodní ekosystémy,
destabilizují potravní řetězce
a snižují užitkovou hodnotu společenstev.
Ekologové se v poslední
době snaží tuto degradaci ekosystémů
vyjádřit finančně. Ve studii,
která byla v těchto dnech publikována
v časopise Frontiers in Ecology
and the Environment, vědci
vytvořili seznam nepůvodních druhů,
které působí největší ekosystémové
škody a na jejichž likvidaci je
tudíž spotřebováno nejvíce finančních
prostředků.
„Environmentální dopady mnoha
nepůvodních druhů zůstávají nepovšimnuty,
my jsme ale na zdravém
fungování ekosystémů existenčně
závislí“, říká hlavní autorka studie
Montserrat Vil? z Estación Biológica
de Do?ana ve španělské Seville.
„Pokud nepůvodní druhy v ekosystému
převládnou, dojde k ekologickým
změnám, které se projeví i sníženým
užitkem, který dotyčný ekosystém
poskytuje člověku. Ty mohou být
a často jsou nevratné a některé jsou
svým rozsahem srovnatelné s působením
klimatických změn nebo vlivem
znečištění.“
Vil? a její kolegové, mezi nimiž
jsou i pracovníci Botanického ústavu
AV ČR, v. v. i., v Průhonicích
a Přírodovědecké fakulty Univerzity
Karlovy v Praze, předkládají výsledky
studie založené na analýze více
než 10 000 druhů, které se v Evropě
vyskytují, ale nejsou na jejím území
původní. Autorský tým použil data
z projektu DAISIE (Delivering Alien
Invasive Species Inventories for
Europe, http://www.europe-aliens.
org/), který v letech 2005–2008 podpořila
Evropská unie.
Studie zkoumá důsledky biologických
invazí s ohledem na čtyři základní
funkce ekosystémů, kterými jsou
zajišťování hlavních zdrojů (koloběh
vody nebo energetické toky), podpora
produkce potravin (např. zajištění
opylení plodin), regulace ekosystémových
procesů (např. filtrace vody)
a také kulturní a nehmotné zdroje,
které se vyjadřují rekreační a estetickou
hodnotou.
Autoři vytvořili seznam 100 invazních
druhů, které mají v Evropě největší
negativní vliv na fungování ekosystémů;
najdeme mezi nimi zástupce
rostlin i živočichů ze suchozemského
i vodního prostředí, jako je např.
berneška velká (Branta canadensis),
slávička mnohotvárná (Dreissena
polymorpha), siven americký (Salvelinus
fontinalis), šťavel kozí noha
(Oxalis pes-caprae) nebo nutrie říční
(Myocastor coypus). Suchozemští
obratlovci mají na svědomí nejširší
škálu environmentálních škod a vliv
jejich invaze je často patrný ve všech
použitých kategoriích. Protože jsou
často zároveň vrcholovými predátory
společenstev, jejich invaze působí
kaskádové změny v potravinových
řetězcích.
Suchozemští bezobratlí jako
hmyz nebo pavouci naproti tomu
zastávají sice jen některé ekosystémové
funkce, jejich invaze však
působí největší ekonomické ztráty,
zejména na lesních a zemědělských
porostech. V těchto hospodářských
sektorech jsou škody na produkci
plodin a dřeva nejpřesněji vyčíslené.
Odhaduje se například, že ve
Velké Británii invazní druhy členovců
ročně způsobí ztrátu výnosů
ve výši 2,8 mld. eur a náklady na
odstraňování 30 nejběžnějších druhů
polních plevelů, z nichž velká
část je nepůvodních, každoročně
přesahují 150 mil. eur. Mezi druhy,
na jejichž odstraňování a omezování
se vynakládá nejvíce prostředků,
patří například pěnišník Rhododendron
ponticum, vodní rostlina tokozelka
nadmutá (Eichhornia crassipes
nutrie říční a některé druhy
mořských řas.
„Nejdůležitějším předpokladem
zvládnutí invazních druhů je v současné
době doplnění informací.
Evropa je sice díky projektu DAISIE
kontinentem s nejúplnější informací
o nepůvodních druzích a jejich vlivu,
naše studie však současně odhalila,
že v Evropě jsou známy ekologické
a ekonomické důsledky pro pouhých
10 % invazních druhů. Nejdříve je
důležité pokračovat ve výzkumu vlivů
invazí druhů, u kterých toto není
známo. Jakmile budeme mít úplnější
představu o vlastnostech druhů, které
působí největší škody, bude možné
mnohem lépe předpovídat budoucí
ztráty a navrhovat způsoby, jak je
omezit,“ dodává Petr Pyšek z Botanického
ústavu AV ČR, jeden ze spoluautorů
studie.