O samotné impozantní rekonstrukci historické budovy Říšského sněmu jsme již před lety v Technickém týdeníku psali. Jeho technologické řešení a energetický management je ale natolik zajímavý a inspirativní (především pro nás, kdo máme většinu vládních budov rovněž umístěných v historických objektech), že jsme se rozhodli věnovat mu samostatný článek. Strategie energetických úspor zformulovaná Německým spolkovým sněmem a Německou spolkovou vládou se zde v plné šíři uvedla do života. Vždyť kdo jiný by měl jít hlavním příkladem než ten, kdo je autorem daných zákonů, nařízení a doporučení? V Německu si to dobře uvědomují a celý rozlehlý komplex berlínských vládních budov tvoří jakýsi samostatný ekosystém, který je téměř nezávislý na vnějších zdrojích energie. Srdcem environmentální koncepce parlamentní čtvrti jsou centrální kombinované tepelné elektrárny s generátory na bionaftu, která se vyrábí z řepky. Podle principu trigenerace se odpadní teplo, které vzniká při výrobě elektřiny, využívá k vytápění parlamentních budov. Tato zařízení jsou schopná pokrýt více než 80 % spotřeby elektrické energie a veškeré požadavky na vytápění a chlazení. Nevyužité odpadní teplo lze využít v absorpčních chladničkách k výrobě ledové vody nebo ho lze v létě uskladnit ve formě horké vody ve vrstvě porézní horniny asi 300 m pod povrchem země a v zimě ho opět vypumpovat na povrch. Další zásobník na bázi porézní horniny se nalézá asi 60 m pod povrchem a je určen k uchování studené vody ochlazené vzduchem v zimě. Ten se pak využívá v létě pro chlazení budov. Kombinace těchto zásobníků s tepelnou elektrárnou představuje nejefektivnější systém svého druhu. Zasedací místnost Říšského sněmu osvětluje přímo denním světlem kónicky se zužující „trychtýř“, který se rozpíná do skleněné kupole, a ta je dominantou celé budovy. Celá tato „světelná skulptura“ je tvořená 360 zrcadly umístěnými pod vhodnými úhly tak, aby směrovaly denní světlo do sálu, který se nachází pod zemí. Díky tomu se během dne tato rozlehlá místnost většinou vůbec nemusí osvětlovat uměle. Systém navíc umožňuje přirozenou výměnu vzduchu v sále (permanentní větrání), což je více než příjemné a zdravé. Vydýchaný vzduch přirozeně odchází ven otevřeným horním otvorem kupole, zatímco čerstvý vzduch proudí do zasedací místnosti obrovským potrubím, které již existovalo v původní historické budově Říšského sněmu, kde se nyní také filtruje a upravuje na správnou teplotu a vlhkost. Tento osvětlovací a extrakční trychtýř ale rovněž ukrývá tepelný rekuperační systém, který využívá přebytečnou energii obsaženou v odpadním vzduchu k vytápění budovy. Dalším energetickým zdrojem jsou fotovoltaické panely umístěné na jižní straně střechy o rozloze více než 300 m2. Stejné instalace jsou také na střechách ostatních parlamentních budov. Spolková vláda chce ale jít příkladem i z hlediska ekologické dopravy. Vozový park spolkové vlády tak přechází postupně na elektromobily. Od roku 2013 spotřebuje 10 procent automobilů méně než 50 gramů CO2 na kilometr. Andrea Cejnarová
