Ekologická daňová reforma v České republice

Termín ekologická daňová reforma (EDR) není nový. Nicméně do povědomí širší veřejnosti se spolu s ekologickými daněmi dostává až v současné době. Především proto, že počátkem roku 2007 byl přijat základní rámec ekologické daňové reformy a v současnosti se připravuje realizace její I. etapy. EDR je jedním z možných nástrojů, jimiž lze dosáhnout snížení energetické náročnosti ekonomiky, snížené poškozování životního prostředí a oživení trhu práce. Ekologická daňová reforma představuje přesun od zdanění přímými daněmi (zdanění lidské práce) směrem ke zdanění daněmi nepřímými (zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba anebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí). Základní vlastností ekologické daňové reformy je výnosová neutralita. EDR tak nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže v ČR. Aby byl naplněn princip výnosové neutrality, budou dodatečné výnosy ekologických daní využity na snížení pojistného. Jinými slovy výnosy budou využity tak, aby byly sníženy náklady práce, s cílem povzbudit zaměstnanost. CHRONOLOGIE SNAHY ZAVEDENÍ EDR A EKOLOGICKÝCH DANÍ V ČR 1997 - 1999 Snaha zdanit některé výrobky, které svým působením znečišťují životní prostředí, se u nás datuje již od roku 1997. Legislativní plán prací vlády ČR na 2. pololetí roku 1999 hovořil o předložení návrhu věcného záměru zákona o ekologických daních. Později byl úkol pozměněn pouze na předložení Návrhu koncepce postupné ekologizace daňové soustavy. 2000 – 2001 První pokus předložit Návrh koncepce ekologické daňové reformy k projednání vládě ČR nebyl úspěšný. Důvodem odmítnutí materiálu ze strany klíčových resortů (MPO, MD, MPSV, MZe) byla nejasná podoba kompenzací pro nízkopříjmové skupiny obyvatel a pro zemědělství. 2002 – 2004 V programovém prohlášení vlády ze srpna 2002 se vláda ČR zavázala k „bezodkladnému zahájení prací na výnosově neutrální ekologické daňové reformě“. Ministerstvo životního prostředí mělo za úkol předložit vládě do 31. srpna 2004 návrh koncepce ekologické daňové reformy. Spolupředkladatelem návrhu koncepce bylo Ministerstvo financí. Úkol byl následně odložen do 31. března 2006. 2005 – 2006 V říjnu roku 2005 byl na Ministerstvu životního prostředí dokončen pracovní materiál Koncepce ekologické daňové reformy, který byl poté postoupen Ministerstvu financí k připomínkám. Následovala poměrně složitá jednání, neboť některé požadavky MŽP Ministerstvo financí odmítlo akceptovat. Jednalo se kupř. o zavedení daně z motorových vozidel a o rozlišení sazeb daně z elektřiny podle jejího původu. Míněno samozřejmě podle způsobu výroby, nikoli podle geografického původu. Koncepce nebyla realizována a Ministerstvo životního prostředí bylo nuceno zahájit práce na obecnějším materiálu. 2007 Dne 3. ledna 2007 byl materiál Návrh principů a harmonogramu ekologické daňové reformy projednán vládou, která ho vzala na vědomí a uložila další úkoly pro jednotlivé resorty v souvislosti s realizací ekologické daňové reformy a přípravou návrhů jejích dalších etap. Dne 23. května 2007 vláda projednala návrhy zákonů souvisejících s I. etapou ekologické daňové reformy, které řeší zdanění pevných paliv, elektřiny a zemního plynu. K zákonům bylo přijato usnesení, které mj. zajišťuje výnosovou neutralitu ekologické daňové reformy. EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA V EU V zemích EU se o ekologické daňové reformě diskutuje již řadu let. Mnohé státy přijaly daňové zákony podporující ekologické chování a ekologickou spotřebu. Některé realizovaly ekologickou daňovou reformu na principu výnosové neutrality. První vlna ekologických daňových reforem spadá do 90. let 20. století. Jejími průkopníky byly severské země – Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko. Jednalo se převážně o zavádění uhlíkových daní – daní z CO2. Bylo doprovázeno redukcí daní z příjmu nebo snížením příspěvků na sociální pojištění. Ve druhé vlně uskutečnily ekologickou daňovou reformu Nizozemí, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Německo a Francie. Zaváděny byly převážně spotřební daně na paliva a elektřinu a kompenzace probíhala ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení či jiného daňového zatížení práce. V 90. letech 20. století zároveň v EU probíhaly snahy sjednotit energetické zdanění a stanovit určitou minimální spotřební daň z paliv a elektřiny, která by platila pro všechny členské státy. Tyto aktivity vyvrcholily v roce 2003, kdy byla přijata směrnice 2003/96/ES z 27. října 2003, měnící rámec Společenství ke zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice stanovuje minimální sazby spotřebních daní na paliva a elektřinu, které jsou platné pro všechny členské země EU od 1. ledna 2004. Umožňuje však osvobodit od zdanění ekologicky šetrná paliva a způsoby výroby energie. Z pohledu ekologické daňové reformy má tato směrnice klíčový význam, protože umožňuje navýšit spotřební daně nad minimální stanovenou úroveň na základě priorit jednotlivých členských států a upozorňuje na princip výnosové neutrality, když v preambuli zmiňuje, že členské státy se mohou rozhodnout nezvyšovat celkové daňové zatížení, pokud jsou toho názoru, že realizace zásady daňové neutrality by mohla přispět k restrukturalizaci a modernizaci jejich daňových systémů tím, že povzbudí chování vedoucí k větší ochraně životního prostředí a ke zvýšenému využití pracovní síly. V současnosti připravuje Evropská komise revizi směrnice 2003/96/ES. Se vstupem do Evropské unie se stala směrnice 2003/96/ES závazná i pro ČR, která si však vyjednala výjimku pro pevná paliva, elektřinu a zemní plyn pro vytápění – minimální sazby pro tato paliva a elektřinu musí být dosaženy až k 1. lednu 2008. REALIZACE I. ETAPY EDR První etapa ekologické daňové reformy bude víceméně dokončením implementace směrnice 2003/96/ES do legislativy ČR. V zásadě se jedná o zavedení nových spotřebních daní ze zemního plynu, fosilních pevných paliv (uhlí, koksu) a elektřiny. V souladu s principy výnosové neutrality bude zavedení těchto nových daní provázeno současným snížením daňového zatížení práce. Navrhuje se zdanit všechny tři komodity – elektřinu, pevná paliva i plyn – při dodání konečnému spotřebiteli. Pokud budou dodávány mezi výrobci, provozovateli distribuční, přepravní nebo přenosové soustavy nebo obchodníky, nebudou podléhat zdanění a budou obchodovány a dodávány bez daně s výjimkou případu, kdy by je tyto subjekty samy spotřebovaly. Na elektřinu, uhlí i zemní plyn se kromě obecného systému zdanění vztahují i specifická daňová zvýhodnění, jež vycházejí z ekologických, hospodářských i sociálních ohledů. Jedná se kupř. o daňové osvobození elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů nebo spotřebované bezprostředně pro přepravu osob nebo zboží železnicí, tramvajemi, trolejbusy a metrem. Dále jsou od daně osvobozena pevná paliva a plyn pro výrobu elektřiny a také spotřebovaná v kogeneračních jednotkách, pokud je teplo dodáváno domácnostem. U zemního plynu je navíc osvobozeno od daně jeho použití pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách. Relativní finanční výhodnost environmentálně problematického vytápění domácnosti uhlím se tedy sníží – a to nejen ve vztahu k zemnímu plynu, ale i k biomase, která je od spotřební daně rovněž osvobozena. ZÁKLAD DANĚ A SAZBY DANÍ Základem daně je množství elektřiny v MWh, množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla a množství zemního plynu v MWh spalného tepla. Konkrétní daňové sazby jsou následující: elektřina - 28,30 Kč/MWh, pevná paliva - 8,50 Kč/GJ spalného tepla, zemní plyn pro vytápění (mimo výjimek uvedených výše) 30,60 Kč/MWh spalného tepla a zemní plyn pro dopravu s náběhem od 0 Kč/MWh (leden 2008) do 264,80 Kč/MWh spalného tepla (leden 2020). U ostatních plynů užitých v dopravě zůstává daňová sazba ve výši 264,80 Kč/MWh spalného tepla.. DOPAD DO CEN Pokud budou zavedeny daňové sazby v takové výši, zvýší se cena elektřiny v průměru o 1 %, cena zemního plynu v průměru o 4,2 % a cena pevných paliv v průměru o 10 %. U pevných paliv záleží na výhřevnosti jednotlivých druhů paliva, protože daň je uvalena na GJ spalného tepla. Dále záleží na finální podobě výjimek a osvobození, které budou ve svém důsledku nárůst ceny zmírňovat. VÝNOSOVÁ NEUTRALITA Vláda ČR přijala 23. května 2007 usnesení č. 531, kde je místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí uloženo zpracovat a vládě do 30. června 2008 předložit návrh novely zákona č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který zajistí využití výnosu z daní ze zemního plynu a některých dalších plynů, pevných paliv a z elektřiny ke snížení povinných plateb pojistného na sociální zabezpečení hrazených zaměstnavatelem, a to od 1. ledna 2009. Tím bude dosaženo výnosové neutrality první etapy ekologické daňové reformy. V praxi to znamená, že v 1. pololetí 2008 budou kvantifikovány výnosy z nově zavedených daní (elektřina, pevná paliva, zemní plyn) a na základě toho bude navržena míra snížení povinných plateb pojistného na sociální zabezpečení hrazených zaměstnavatelem. JAK ROZHODNE PARLAMENT? V současnosti je celý vládní balíček daňových změn projednáván parlamentem. Z toho důvodu je předčasné předvídat, jak budou vypadat nové zákony, které vstoupí v platnost od 1. ledna 2008. Ekologická daňová reforma tím však neskončí. Vláda ČR ve svém programovém prohlášení uvádí jako další cíl reformy vytvoření emisní daně z CO2, která vznikne transformací stávajícího poplatku za znečištění ovzduší. Cílem této daně bude stimulace k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění. Zavedení daně z CO2 je naplánováno na rok 2010. I u dalších fází ekologické daňové reformy je samozřejmě předpokládána výnosová neutralita. ING. ALEŠ KUTÁK, náměstek ministra životního prostředí ČR