Einstein: génius a člověk

V roce 1905 uveřejňuje renomovaná vědecká revue Annalen der Physik sérii článků věnovaných úplně novému tématu: speciální teorii relativity. Je zde také uvedena na světě vůbec nejznámější fyzikální rovnice, stanovující jistý vztah mezi energií a hmotností. Autorem je zcela neznámý šestadvacetiletý referent bernského patentového úřadu (úporně usilující dosáhnout zde povýšení ze třetího do druhého služebního stupně) Albert Einstein (1879-1955). Ani vědeckým géniem, ani Einsteinovým obrazem čistého, pevného, osamělého, nezávislého, materiálně chudého a intelektuálně bohatého představitele vědy, není vysvětlitelný mýtus, jehož se stal on sám hrdinou - a nepochybně i obětí. Zdá se, že tato přízeň je do značné míry dána nezřízenou vášní pro nové myšlenky, vybičovaným smyslem pro inovace. Svým přínosem patří neodmyslitelně ke své době, zároveň je jí ovšem badatelským postojem a postavením ve vědeckém světě naprosto vzdálený. Úspěch si vydobyl tím, že neváhal zpochybnit tradované poznání, otřásat autoritami a žasnout nad záhadami, které druhým připadaly triviální. Díky tomu zaujal mravní a politické postoje, které se opíraly o úctu k intelektuální, duchovní a individuální svobodě. Každá tyranie ho odpuzovala a toleranci považoval ne pouze za příjemnou ctnost, ale přímo za nezbytnou podmínku každé tvořivé společnosti. „Je důležité podporovat individualitu,“ prohlásil, „neboť pouze individuální člověk může přijít s novými myšlenkami.“ S těmito názory se Einstein stal rebelem obdařeným hlubokou úctou k harmonii přírody, člověkem, v němž se imaginace mísila s náležitou dávkou moudrosti tak, že zcela proměnily naše vnímání vesmíru. Tyto charakterové rysy zůstávají v dnešní epoše globalizace, kdy úspěch závisí na kreativitě, stejně klíčové jako na počátku 20. století, kdy Einstein přispěl ke zrodu moderní éry. Je sice zdánlivě neuvěřitelné, aby se k tak „propírané“ osobnosti světové vědy - jejíž jméno je často spojováno nejen s geniálností, ale také s naivními až hloupými představami o něm - dalo říci ještě něco nového, ale zřejmě se to podařilo v nové faktografické biografii „Einstein. Jeho život a vesmír“ (Paseka, Praha 2010). O tom, že tento životopis není jen tak ledajaký, svědčí fakt, že jej napsal slavný autor biografické literatury, někdejší ředitel zpravodajské stanice CNN a člen redakčního týmu týdeníku Times Walter Isaacson; připomeňme, že vedle tohoto bestselleru vydal další nejprodávanější životopis v historii tohoto literárního žánru „Benjamin Franklin. Americký život“). Poprvé je zde zpracován Einsteinův život v celé jeho šíři, neboť Hebrejská univerzita v Jeruzalémě podle poslední vůle Einsteinovy nevlastní dcery uvolnila přes tři tisíce stran nových dokumentů, především Einsteinových dopisů jeho první a druhé ženě a dětem. Autor měl možnost v knize uplatnit i další nové dosud nezpracované materiály. Podrobně v knize líčí všechny (nejen tradičně „evropské“ a „americké“) etapy života tohoto velkého učence (během svého života publikoval více než 300 vědeckých prací), jeho nekonformní rysy (aniž by se ovšem snížil k bulvárnosti či nevkusu), vztah k filozofii, náboženství, vědě aj.; mezi vedlejšími protagonisty vyprávění najdeme řadu známých osobností (H. Zangger, Ch. Weizmann, L. Szilárd, M. Planck, H. A. Lorentz, P. Frank, P. Ehrenfest, M. Born, A. S. Eddington a mnoho dalších včetně jeho rodiny). Doslov hodnotí jeho pražský pobyt a vliv jeho osobnosti a díla na naši vědu i kulturu (Čapek, Brod, Kafka, Březina, Martinů, Šalda); připomeňme také, že zinicoval prosebný dopis světové veřejnosti za Miladu Horákovou. /tes/