Eiffelova věž 21. století?

Nápad na výstavbu nové galerie moderního umění s využitím i pro další kulturní a společenské akce přišel již v roce 2000. Pro navržení centra byl osloven americko-kanadský architekt Frank Gehry (nositel Pritzkerovy ceny za architekturu), který je mimo jiné i spoluautorem pražského Tančícího domu. Dekonstruktivistickou budovu o celkové ploše 11 000 m tvoří ocelová konstrukce s dřevěnými nosníky a ocelovými sloupy nakloněnými do všech směrů. Celková váha ocelové struktury je 15 000 tun, což je dokonce dvojnásobek Eiffelovy věže. Dvanáct skleněných „plachet“ pokrývá celou fasádu budovy. Uvnitř najdeme jedenáct různě velkých galerií, centrální auditorium, které pojme až tisíc návštěvníků, a restaurační prostory. Součástí stavby obklopené vodními kaskádami jsou i tři venkovní terasy s jedinečným výhledem na Paříž. S ohledem na kořeny francouzské kultury 19. století využil Gehry technologické možnosti dnešní doby a otevřel tak cestu průkopnickým inovacím. Budova označovaná jako Eiffelova věž 21. století a připomínající skleněná oblaka, obřího stříbrného brouka či futuristickou plachetnici se po svém dokončení stala nejen centrem uměleckého dění, ale i dalším ze symbolů Paříže. Umělec ká díla pod ochranou moderních tech nologií Jedním z předpokladů pro zachování hodnoty uměleckých děl je udržování konstantní teploty v celé budově, a to za jakéhokoli počasí. Tohoto úkolu se v Muzeu Louise Vuittona s vervou zhošťuje systém řízení budovy Desigo Insight z dílny společnosti Siemens. Díky geotermálnímu systému vytápění a chlazení, který využívá regulátory nainstalované v podlaze, je v celé budově udržována stálá teplota bez ohledu na výkyvy počasí. Mimoto je muzeum vybaveno elektrickou požární signalizací. Ta se skládá z ovládací ústředny Sinteso FS20, detekční ústředny STT20 a nasávacích hlásičů kouře Siemens. I přes velmi specifické vlastnosti muzea dokážou systémy splnit nejnáročnější požadavky i takto unikátní budovy.