V době, kdy se každá větší společnost snaží snižovat vstupní náklady na výrobu, si ne všichni uvědomují finanční náročnost výroby stlačeného vzduchu, který patří mezi nejdražší energie, použité v automatizovaných průmyslových provozech. Jak už název média napovídá, je nutné ho stlačit pomocí kompresoru, vysušit a odfiltrovat pro jeho využití na výrobních linkách. Zřízení a vybavení kompresorové stanice představuje pro společnosti nemalé investice, a proto je tato částka následně odepisována po dobu několika let. Samotná výroba a úprava stlačeného vzduchu spotřebovává nemalé množství elektrické energie, čímž značnou měrou ovlivňuje výši nákladů. Následný provoz a údržba proškoleným a kvalifikovaným personálem taky stojí poměrně značné množství peněz. To vše určuje jednu stranu jednoduché rovnice k výpočtu výsledné ceny, za kterou máme k dispozici 1 m3 stlačeného vzduchu. Poměr mezi podíly těchto položek přibližuje obr. 1. Druhá strana rovnice představuje celkový objem stlačeného vzduchu, jež vyprodukovala kompresorová stanice za určitý čas. Tady už nastává první problém, protože ne každý provoz je plně vybaven k možnosti širokého monitoringu systému. Umístěním průtokoměrů řady PF2A s rozsahem hodnot až 12 000 nl/min do vhodných lokací, lze tuto hodnotu zaznamenávat přesněji. Systém je na kritická místa vhodné opatřit i tlakovými senzory. Tlakové snímače ISE30A a senzory PSE531 jsou pro zjišťování tlaku nejlepší volbou. Kam se však tak velké množství stlačeného vzduchu dostane a k čemu se využívá, když na samotné pneumatické pohony se spotřebuje pouhých 15 % z celého objemu? Značné množství stlačeného vzduchu spotřebují ofukové aplikace či ruční ofuky a aplikace využívající stlačený vzduchu k vytvoření podtlaku. Velká část z celkově vyrobeného množství unikne přes netěsnosti nebo poškozené pneumatické prvky. Názorné rozložení spotřeby lze vidět na obr. 2. Právě zde jsou největší možnosti, jak efektivně využívat stlačený vzduch. Společnost SMC na základě dlouholetých zkušeností s pneumatickými prvky a systémy vyvinula služby a postupy, jež pomáhají zákazníkům krok po kroku k efektivnějšímu využití stlačeného vzduchu. Prvním krokem je odstranění úniků stlačeného vzduchu. Jak je zřejmé z obr. 2, úniky mohou představovat až 20 % z celkového množství vyprodukovaného objemu stlačeného vzduchu. Úniky, které jsou slyšitelné pouhým sluchem, dosahují hodnoty od 15 litrů za minutu a více. Jeden takový únik může vést ke zvýšeným nákladům až o 5000 korun. Specialista Zákaznických služeb důkladně zmapuje systém a výrobní linky pomocí speciálních přístrojů, zjistí lokace s úniky stlačeného vzduchu, a to už od hodnoty 1 litru za minutu. Tyto hodnoty a informace zdokumentuje. Následně vyhotoví podrobnou zprávu s detailním seznamem lokalizací, podle které už technici údržby mohou tyto problémy snadno vyřešit. Součásti zprávy jsou i návrhy výměny těch prvků, jejichž stav nebo poškození už nedovolují další použití. Avšak i tato kontrola má své limity, a těmi jsou hodnoty úniku ve velmi nízké hodnotě objemu. V tomto případě lze ke zjištění množství uniknuvšího stlačeného vzduchu využít také zmíněný monitoring systému. Tímto postupem zjistí zákazník hodnotu úniku třeba na jedné lince, která je v nečinnosti. U sofistikovanějších technologií, kde jsou náročnější rozvody a komplikovanější přístup, nabízí společnost SMC systém automatické detekce úniků, zvaný A.L.D.S, který je zobrazen na obr. 3. Vhodným naprogramováním PLC systému dodavatelem stroje lze detekovat úniky i svépomocí. Systém A.L.D.S. je tudíž vhodným nástrojem k prediktivní údržbě strojů, který jednak snižuje náklady na údržbu a také zvyšuje její efektivitu. Dalších značných úspor lze dosáhnout optimalizací ofukových aplikací, případně optimalizací ručního ofukování. V případě statických aplikací může spotřeba dosahovat až statisíců kubíků stlačeného vzduchu ročně. Využitím úsporných trysek KNH, fungujících na principu Venturiho trubice, lze snížit spotřebu takových aplikací až o 40 %! Prouděním úzkou dýzou uvnitř trysky, kde na výstupu proud strhává okolní vzduch, dochází k násobení množství na výstupu z trysky. Poměr mezi objemem na vstupu a výstupu lze dobře vidět na obr. 4. V případě ručního ofukování lze využít tyto trysky společně s pistolemi VMG. Tato sestava splňuje náročné bezpečnostní normy OSHA. Při generování podtlaku ejektorem dochází k opačnému principu využití Venturiho trubice. Nejběžnější jednoduché ejektory lze k dosažení úspor nahradit řadou ZL112/ZL212 (viz obr. 5). Tyto vícestupňové ejektory generují velké množství nasávaného vzduchu za spotřeby mnohem menšího množství stlačeného vzduchu než jak je tomu u jednoduchých ejektorů.
