Čas neúprosně letí Vůbec nemohu uvěřit, že už je tomu 9 let, co jsem nastoupila do redakce Technického týdeníku jako redaktorka. A už je tomu bezmála 5 let, co ho vedu jako šéfredaktorka. A po celou tu dobu mi byla největší oporou paní editorka Judita Egyedová, která pracuje v tomto časopise celých 19 let, pokud uvažujeme pouze jeho novodobou historii pod současnými vlastníky. Celkově je ale doba jejího působení v tomto titulu ještě mnohem delší. Judita pro vás, čtenáře, připravuje jednotlivá vydání Technického týdeníku již neuvěřitelných 39 let! Všechno ale jednou končí a tak se i ona tímto číslem s vámi, ale i s celou naší redakcí loučí a odchází do zaslouženého důchodu. Všichni ale věříme, že se neloučí natrvalo. Jsme domluveni, že nám bude chodit pomáhat s velkými předveletržními vydáními Technického týdeníku a také se těšíme, že si třeba v důchodu najde čas, aby zase začala víc psát, protože to je něco, co opravdu umí. A také je toho hodně, co má a měla by říct. Myslím, že většina z vás, kdo čtete Technický týdeník pravidelně, nebo do něj dokonce přispíváte, se s Juditou znáte osobně nebo alespoň vzdáleně po e-mailu nebo po telefonu. Pravděpodobně si teď, stejně jako já, říkáte, jak to asi bude bez ní fungovat dál, protože nikdo z nás si už Technický týdeník bez ní vůbec nedokáže představit. Musíme doufat, že to zvládneme a že nová paní editorka, která do Technického týdeníku přestupuje z redakce časopisu Technik management, se brzy zapracuje a stane se novou „duší“ našeho časopisu. Za všechna ta léta a hlavně to obrovské množství dřiny se dá Juditě jen těžko dostatečně poděkovat. Na to jednoduše slova nestačí. Pro mě má navíc toto loučení i velmi osobní rozměr, poněvadž bez její pomoci, ale především i lidské opory a bezvýhradné loajality bych řadu těžkých situací v pracovním i osobním životě jen těžko zvládla. Především období, kdy jsem přebírala vedení redakce, bylo v mnoha ohledech nesmírně těžké a bez jejích zkušeností a „ochranných křídel“ by to bylo opravdu velmi zlé. Loučení s Juditou ale není bohužel v tomto čase to jediné. Asi jste už někteří zaznamenali, že ke konci května odešel rovněž do důchodu náš dlouholetý spolupracovník z obchodního oddělení, pan Jaromír Milický. Jaromír nastupoval do redakce v podstatě ve stejnou dobu jako já, takže i s ním mě pojí řada společných vzpomínek. Za dobu, kdy u nás působil, rovněž odvedl obrovský kus práce a dokázal úspěšně provést naše časopisy i těžkým obdobím hospodářské krize bez toho, že bychom pocítili větší finanční ztráty. Za celý redakční tým i početnou skupinu externích spolupracovníků bych vám chtěla, Judito a Jaromíre, nesmírně poděkovat nejen za vaši práci, ale i přátelství a oddanost našemu společnému dílu a přeji vám oběma, abyste si užívali zaslouženého důchodu v plné síle, zdraví a spokojenosti. A doufám také, že se neloučíme natrvalo, ale že se budeme dál potkávat nad věcmi pracovními i mimopracovními. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D., šéfredaktorka