Krize české rodiny a českého podnikání Je smutnou pravdou, že Češi vymírají. Dětí se rodí málo, populace stárne a stát tomu nečinně přihlíží. Motivace k zakládání velkých rodin je u nás téměř nulová (pokud tedy nebereme v úvahu silně pofiderní motivaci v podobě sociálních dávek) a atmosféra ve společnosti spíše nasvědčuje silně individualizovanému způsobu života orientovanému na výkon a zisk. Když se k tomu přidá velká dávka nejistoty a obavy o budoucnost, není se čemu divit, že se Češi (a s nimi většina západní Evropy a Severní Ameriky) do zakládání velkých rodin zrovna nehrnou. Zcela jiná situace je v islámských zemích, kterých se teď aktuálně tak obáváme. Tam je rodina tím nejdůležitějším a děti jsou považovány za největší hodnotu, kterou lidé mají. Tato společnost je proto mnohem více životaschopná a, na rozdíl od té naší, perspektivní. Už jen z toho důvodu nás v budoucnu islamizace nejspíš nemine a došlo by k ní pravděpodobně i bez jakékoliv uprchlické krize. Nedostatek mladých lidí u nás má hlubokosáhlé důsledky, o kterých by se daly psát celé knihy. Kromě toho, že chybí na technických školách, chybí také v rodinách podnikatelů. Je velké štěstí a ještě větší náhoda, když se jediný syn rozhodne jít ve stopách svého otce a převzít po něm firmu. A pak tu firmu dále rozvíjet a budovat, ne ji prodat a výdělek okamžitě utratit. Když je synů i dcer víc, pravděpodobnost, že se v rodinné tradici některý z nich zhlédne, je pochopitelně vyšší. MSV v Brně se každoročně účastní řada úspěšných rodinných firem. A je to velká radost se dívat, jak jim podnikání vzkvétá a jak se na jednom stánku potkávají dvě, někdy i tři generace, které táhnou za jeden provaz. Tyto rodiny žijí jinak, než naprostá většina ostatních. Otec se synem, bratr s bratrem, vnuk s dědou se potkávají denně v práci. Mladí musejí respektovat starší a ti zase musejí být schopni dát prostor a důvěru mladým. Někde to funguje lépe, někde hůře, ale v zásadě je to model, který nám ukazuje, „jak by to mělo být“. Naše země je bohužel příliš plná mladých ambiciózních singels, jejich zklamaných rodičů, kteří ztrácejí smysl života a krizi středního věku řeší rozvodem, a ještě více opuštěných starých lidí, kteří žijí na hranici bídy. Ať už rodiny stmelí víra v Boha nebo společné podnikání, vždy je to jedině dobře. Určitě existuje i mnoho jiných „důvodů“. Každý z nich stojí za to hledat ho a vážit si ho. Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka