Milí čtenáři, technické zabezpečení budov sice nepatří mezi hlavní témata, kterým bychom se v Technickém týdeníku intenzivně věnovali, nicméně patří ale k oborům, jež se nás úzce dotýkají, zvláště v kontextu s realizacemi průmyslových objektů. Když jsme se probírali materiály, které k nám do redakce přicházejí, zarazilo nás, že většina z nich se týká zabezpečovací techniky ve smyslu bezpečnostní ochrany. To znamená jediné: firmy reagují na poptávku trhu, a ta je v tomto směru evidentně vysoká. Podíváme-li se do statistik kriminality Policie ČR, které jsou pečlivě zpracovávány již řadu let a od roku 2008 přehledně zveřejňovány v excelovských tabulkách, kriminalita u nás žádným výrazným způsobem ani neroste ani neklesá. Stejný status quo si udržuje i poměr objasněných případů k nevyřešeným a do jisté míry i spektrum typů trestných činů. Pozitivní dopad tohoto technologického boomu zabezpečovací techniky se tedy ještě plně neprojevil a na svůj triumf zatím stále čeká. Tak říkajíc „selským rozumem“ by člověk řekl, že když potencionálních zločinců máme u nás pořád přibližně stejně a když se nám výrazně zvyšují možnosti, jak chránit vlastní bezpečí i bezpečí svého majetku, měli bychom být obecněji klidnější. Opak je ale pravdou. Bojíme se čím dál tím víc. Teď momentálně zhoršení bezpečnostní situace v důsledku imigrační vlny běženců ze zemí postižených válečnými konflikty a bídou. Na kolik je tento strach objektivní a na kolik je výsledkem naší přirozené „potřeby“ stále se něčeho děsit a šířit při tom paniku, je téma do náročné diskuse. Stejně tak jako rozklíčování příčin stavu, ve kterém se momentálně náš svět nalézá. Jedno je ale jisté: potenciál, který nám, jako lidstvu, dalo vědění a následně nová technika a technologie, jsme nedokázali využít pro dobro světa, ale naopak jsme s jeho pomocí prohloubili propasti mezi jednotlivými kulturami, životní úrovní mezi, ale i uvnitř jednotlivých regionů a mezi lidmi obecně. Vytvořili jsme globálně nemocný a patologický „organismus“, kterého se teď sami bojíme a vymýšlíme, jak se před ním chránit. Může se ale jedna buňka uchránit před tělem, jehož je součástí? Bohužel, oddělit se od něj nemůže a kdo si to myslí, tak si „lže do kapsy“. Globální problém lze řešit zase jen globálně a v tom žádné bezpečnostní kamery ani ploty s ostnatým drátem příliš nepomohou.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka