Milí čtenáři, v jednom z předešlých čísel Technického týdeníku jsme psali o tom, že letošní rok byl Valným shromážděním OSN vyhlášen Mezinárodním rokem světla a technologií na světelné bázi. Podle OSN bude v 21. století hrát fotonika stejně důležitou roli, jakou hrála ve století 20. elektronika. Cílem této iniciativy však je připomenout nejen všemožné současné technické aparáty pracující se světlem, na jeho základě nebo jím působící, a dobrodiní, které lidstvu přinášejí. V roce světla jde i o historii jeho poznávání. Vnímat světlo znamená vidět. Prostřednictvím zraku, nejdůležitějšího smyslu, se toho o světě dozvídáme nejvíce, vidění proto symbolizuje vědění, poznání. Letošní rok světla tedy s pomocí několika milníků – zásadních vědeckých objevů v oblasti fyziky světla (Fresnel, Maxwell, Einstein) – vyzdvihuje vedle mohutného technického pokroku i prosté světlo poznání. V současném politicky neklidném světě tak tato iniciativa činí – možná rovněž trochu symbolicky – i prostřednictvím středověkého arabského učence Abú Alí al-Hasana íbn al-Hajtáma, v západním světě známého také pod jménem Alhazen. Je tomu totiž (zhruba) tisíc let, co tento učenec, který byl jedním z nejvýznamnějších přírodovědců středověku, uveřejnil spis Optika (Kitab al- Manazir). Tento spis pak po stovky let ovlivňoval teorie vizuálního vnímání a perspektivního zobrazení, ale i metodické badatelské práce. Jeho stopy najdeme například v díle da Vinciho, Galileiho, Descartesa, Keplera či Newtona. Mezi historiky vědy není příliš sporu o tom, že Optika nese základní rysy moderního vědeckého pojednání. Íbn al-Hajtám v ní detailně popisuje své experimenty s lomy a odrazy světelných paprsků na rovných a zakřivených površích. Podává rovněž výčet použité aparatury, popisuje způsoby její instalace, měření a dosažené výsledky. Ty pak používá jako oporu pro své teorie rozvíjené za pomoci geometrických modelů. Čtenáře následně vyzývá, aby jeho experimenty zopakovali a verifikovali tak jeho závěry. Íbn al-Hajtám se v Optice mimo jiné zaobírá rychlostí světla, kterou považuje za konečnou a měnící se podle média. Píše rovněž o mnoha do té doby nezkoumaných fenoménech, například o atmosférické refrakci světla pocházejícího z nebeských těles. Na dílo íbn al-Hajtáma navázali další arabští učenci. Kamál al-Dín al-Fárisí sepsal Revizi Optiky (Tanqih al-Manazir), kde kupříkladu poprvé matematicky správně vysvětluje vznik duhy. (Souběžně s ním, avšak nezávisle na něm tak učinil i Němec Dietrich von Freiberg.) Do Evropy se Optika dostala na počátku 13. století a rychle se zde šířila pod latinskými názvy De Aspectibus nebo Perspectiva. S tím, jak se v této době na evropském kontinentu rozvíjela vizuální kultura, se spisem hojně inspirovali také renesanční umělci. Během letošního roku uvidíme, zda tento arabský paprsek světla z hlubin „temného“ středověku dokáže působit i na současný svět.
Mgr. Petr Jechort redaktor