Milí čtenáři, v letošním roce jsme si připomněli uplynutí sta let od vypuknutí první světové války, která znamenala konec „dlouhého 19. století“. V něm se odehrála řada zásadních společenských změn. Významným podnětem k nim byla, jak známo, první průmyslová revoluce, která znamenala přechod od manufakturní výroby k mechanizované výrobě tovární. Mechanizace výroby pak iniciovala rozvoj hutnictví a dopravy, v níž pak téměř současně s počátkem války uzrály podmínky pro vypuknutí druhé průmyslové revoluce. Došlo k ní v okamžiku, kdy Henry Ford ve svých automobilových závodech zavedl pásovou výrobu a zahájil tak masovou produkci, která se stala jedním z typických rysů celého 20. století. V současné době se hovoří o tom, že stojíme na prahu další, již čtvrté průmyslové revoluce. (Na přelomu 60. a 70. let proběhla třetí průmyslová revoluce, která se nesla ve znamení informačních technologií a automatizace výroby.) Jejími určujícími rysy by měly být začleňování výrazně automatizovaných výrobních provozů do kyberprostoru (internet věcí) a částečný odklon od masové výroby (prostřednictvím 3D tisku). Uveďme v této souvislosti několik faktů ze studie, kterou v nedávné době uveřejnila přední poradenská společnost Gartner. Podle ní letos firmy na rozvoj internetu věcí vynaložily přes 40 miliard USD, z fyzického do online světa bylo začleněno 650 milionů nových objektů a automobilový průmysl vyprodukoval již 10 % automobilů, které lze připojit k internetu. To jsou jistě pozoruhodná čísla, avšak vývoj pokračuje: pro příští rok je prý třeba počítat s jejich dalším masivním růstem. Při tomto obvyklém bilancování na závěr roku se nabízí otázka, odkud bere tato evoluce svoji energii? Jsou to nepochybně inovace – v současnosti téměř zaklínadlo diskusí o ekonomické prosperitě – a vytváření vhodných podmínek pro jejich uskutečňování. Evropa na tom v tomto ohledu není úplně nejlépe. I když je trh EU největší na světě, na výzkum a vývoj se zde ročně vynakládá o 0,8 % HDP méně než v USA a o 1,5 % méně než v Japonsku. Proto zde také dochází k odlivu mozků. EU tento trend hodlá změnit, k čemuž si vytvořila koncept zvaný Unie inovací. K jeho naplnění by mělo mimo jiné přispět například odstranění drahé patentovací procedury, eliminace roztříštěnosti trhu, zrychlení tvorby standardů či rozvoj specializovaných dovedností. Je prý třeba rovněž radikálně změnit způsob, jakým spolupracují evropské, vnitrostátní a regionální orgány a podniková sféra. Tyto nedostatky tak brání tomu, aby se zajímavé nápady dostávaly na trh dostatečně rychle. Jsou to smělé úkoly, ale rozhodně nutné, a my proto jejich naplňování budeme v příštím roce sledovat a podrobně vás o tom informovat. Pro nejbližší dny doufám, že nadcházející vánoční svátky třeba pro některé z vás budou i časem zrodu nových, neotřelých myšlenek, časem rodících se inovací. Mgr. Petr Jechort redaktor