Milí čtenáři, kdo si v těchto dnech otevře jakýkoli zpravodajský list nebo webový portál, je ihned zahrnut bezpočtem článků a polemik, které se vztahují k desetiletému výročí vstupu České republiky do Evropské unie, k němuž oficiálně došlo 1. května 2004. Deset let je poměrně dlouhá doba na to, abychom se v nové situaci člena EU dokázali stabilizovat a vyprofilovat se jako kvalitní partner pro ostatní členské země. Proč se nám to ale nedaří? Možných odpovědí na tuto otázku je mnoho (stačí jen dnes nahlédnout do kterýchkoli novin) a určitě je většina z nich správná. Když se ale nad nimi zamyslíme, zjistíme, že do jisté míry mají všechny jednoho společného jmenovatele: bohužel, nemáme v rámci EU (my, jako Česká republika) ani pevný tvar ani pevný charakter. Co tím chci říct? Partnerských zemí je v rámci EU 28. To už je poměrně velká skupina. Kdyby se nejednalo o státy, ale o lidi, byl by to už poměrně silný kolektiv, který není úplně snadné zkoordinovat a uřídit. Aby to bylo možné a tato skupina lidí spolu mohla dobře fungovat, spolupracovat a úspěšně směřovat k nějakému konkrétnímu cíli, musí být jasné, kdo je v této skupině kdo. Nejde o to, aby byli všichni stejní, poněvadž stejní lidé neexistují. U každého ale musí být jasné, jaké má předpoklady, schopnosti, názory a postoje a musí být spolehnutí na to, že si dokáže plnit vlastní úkoly a nést za ně zodpovědnost. Fungování jakékoli pracovní skupiny se ale nutně začne rozpadat, nebo se minimálně velmi zbrzdí, pokud se někteří členové promění v beztvarou amébu, která se kompletně mění podle volebních období a v mezidobí dokonce i podle ambicí a osobních postojů pár silných (spíše pouze hlasitých a vlivných) osobností. Pokud se nám nepodaří, aby se z České republiky stala skutečná „osobnost“, která sice není největší co do rozlohy, počtu obyvatel či síly hospodářství, ale zato pevná ve svých názorech, postojích a spolehlivá při řešení vlastních úkolů, veškeré diskuse na téma proč jsme nedokázali vyčerpat přidělené dotace, proč jen platíme a nic nedostáváme, proč se nám nedaří tak dobře, jako našim západním sousedům, postrádají smyslu. A dobré by bylo začít u zcela konkrétních věcí, jako je postoj k současnému dění na Ukrajině nebo k nespornému porušování lidských práv v Tibetu.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D. šéfredaktorka