Milí čtenáři, vstoupili jsme do doby adventní, a i když mnozí z nás křesťanskou tradicí nežijí, možná ji dokonce ani pořádně neznají, tuto skutečnost nelze přehlédnout. Přestože se na nás marketingová vánoční hesla valí již od konce prázdnin, minulou neděli se přeci jen cosi změnilo. S očekáváním příchodu (tedy adventu) Vánoc to již začalo být vážné. Tímto tvrzením vás rozhodně nemám v úmyslu strašit a ani tím nechci zvyšovat tlak na vaše již tak dost napjaté nervy. Právě naopak. Chtěla bych vám navrhnout, abychom letos zkusili tento adventní čas strávit jinak: v klidu, bez zbytečných starostí a stresu. To se lehko řekne, ale hůř realizuje. Jenže, kdy jindy, když ne teď? Závěr roku vybízí k bilancování. Na účtu pak po konečném podtržení zůstává spousta položek, které je ještě potřeba dodělat a dořešit. Prosinec se tak stává měsícem, kdy se všichni honíme ještě dvakrát více než kdy jindy. Chceme vše stihnout, abychom vykročili do nového roku s čistým štítem, a do toho ještě ty „nešťastné“ Vánoce, které nás nutí uklízet, péct cukroví, nakupovat dárky a objíždět příbuzenstvo. To je ale úplně špatně. Jsou nepochybně věci, které se skutečně do konce roku stihnout musejí. Těch je ale, dovoluji si směle tvrdit, spíše menšina. Ty ostatní na nás spokojeně počkají do ledna. Pokud si teď dopřejeme zasloužený odpočinek, vše pak jistě zvládneme rychleji a efektivněji. Ale hlavně: budeme to dělat s větší chutí. A to se stoprocentně pozitivně odrazí i na výsledku naší práce. A co samotné Vánoce? Na ty bychom se především měli těšit, ne se jimi stresovat. I když, těšit se na něco, čím vás okolní svět masíruje dlouhé měsíce předem, je vskutku těžký úkol. Paradoxně to v řadě lidí vyvolává pocity zcela opačné: buďto kvůli tomu Vánoce nenávidí a/nebo se těší, až skončí, aby už měli pokoj od všeobecného a všeobjímajícího vánočního šílenství. Najít mezi proudícími davy a agresivními reklamami pohodu, kouzlo a poetiku, je úkol téměř nadlidský. Zbývá jediné: „vnitřní emigrace“, dost podobná té, jakou zažívali a zažívají lidé žijící v totalitních a jim podobných režimech. V těchto dnech proběhla médii zpráva o tom, že papež František vydal jakési jedenácté přikázání, které zní: „nespoutaný kapitalismus zabíjí“. Tímto výrokem však necílil pouze na politický systém ekonomické nerovnosti, ale také na celý princip současné honby za penězi a mocí, konzumu a bezohlednosti k potřebám druhých. Ten zabíjí zákeřně, tiše a hromadně – zabíjí lidského ducha. Doba adventu je tu proto, abychom si to uvědomili.
Ing. Andrea Cejnarová, Ph.D.