Dva světy, jež se vzdalují, globaní a lokání aktivity proti sobě

Jeden z nejznámějších amerických politologů Fareed Zakaria, čestný host pražského Fora 2000, tvrdí, že veřejnost v USA se začíná dělit na dvě základní skupiny, intelektuální, jež je vázána na pojetí globálního světa a prosperuje s ním, zatím co druhá je dosti přízemní skupina občanů bránící se vlivu multikulturní společnosti. Ostatně, svědky tohoto jevu jsme i v Evropě, jež je zmítána projevy nacionalismu. Nedovedu si představit strojírenskou firmu, která by odvedla pro zahraničního zákazníka práci „tak od oka“, jaksi pokusně s tím, že uvidíme, co to udělá. Od roku 1990 jsme se stali dobrovolně, neboť jsme všichni, až na nějaké to procento zatvrzelých komunistů, pokusnými králíky. Chtěli jsme Evropu, chtěli jsme demokracii. Josef Kemr, herec Národního divadla, to slovo opakoval donekonečna až vytvořil jakousi vidinu klíče od ráje. Klíč zapadl, branka vrzla, zahrada zanedbaná, ale stále krásná se otevřela, leč naši pozornost ihned zaujal spíše zlý kocour. Ale opravdu zlý, ne ten dobrotivý, ale už trochu nerudný děda. Chyby se začaly množit, zahradu oslintali hnusní hnědí plžové, plazící se kam se člověk podívá. Možná, že podobně se cítí Američané, kteří šli dobrovolně umírat ve válkách s přesvědčením, že dělají vše pro úspěch velké Svobody. Svět je vítal, byli globální. Dnes? Kde kdo usiluje o jejich životy. Tak se zavírají doma. My děláme skoro totéž. Evropany jsme se nestali, tuto zahradu nám oslintali slimáci. Je to tím, že svobody, té opravdové, bolestné, ale opojné zároveň, není bez vzdělání a pořádku. (Někdo říká bez válek.) Svoboda je založena na poznání a tam by zřejmě už patřilo i to, že řídit dnes společnost, jež má uspět v globalizaci, nelze s použitím starých metod, nebo si pohrávat s majetkem občanů a životním prostředím jako zlý kocour s myší. Nechoďme kolem horké kaše: každý technik dnes ví, že pokud dodává do zahraničí, musí odvést kvalitní práci, neboť naproti němu nesedí dnes kolega z konstrukce, ale neúprosný investor s právníkem. Věda společně s technikou posunula některé obory do výšin, které sice udivují laiky, ale tvůrce těchto konstrukcí vzdalují chápání a tím i účasti lidí, kteří se vzdělávat ani nechtějí, nebo nemohou, neb jim není dopřáno. Jedním z oborů, kterých se nový pohled na svět nedotkl, je politika, jež určuje směry ekonomie a vytváří podmínky pro ekonomické fungování států. Politik dneška se vždy umí posadit na správnou židli aby si přivydělal parazitováním na službách buď penězi nebo společenskými posty, jež mu dovolují nosit bradu vzhůru, aniž se o to zasloužil. Platí za to různými ústupky z úrovně morálky a dobrých mravů, takže nakonec, otevřeme-li i americký, britský tisk a český tisk, můžeme si klidně myslet, že články psal Karel Marx. Hovoří se zde o nenažranosti manažerů, bank především a okrádání občanů. Můžeme si to přečíst, ale to je tak vše, co s tím můžeme udělat, slovy Járy Cimermana. Je to prostě zvláštní: na jedné straně svět pracující s přesností tisícin milimetru, termíny a odpovědností, kosmické technologie, jež přenášejí dění a utrpení lidí z jakéhokoliv kouta Země do domovů pivo popíjejících občanů, na straně druhé neznalost, neodbornost, plané ekonomické tlachání a politický parazitismus. Navíc umně pracující s nacionalismem. A neštěstí, o němž hovoří politolog Zakaria, je na světě. Je tu však zase jeden rozdíl. Zatím co Amerika pozorně Fareedovi Zakariovi naslouchá, my posloucháme pořád stejné oblbovací fráze o svobodě a podnikání. Je snadné uhodnout, kam patříme, i když i mezi námi jsou občané, jež si zaslouží to nejvyšší ocenění vědy a techniky. JAN BALTUS