V roce 2015 testovalo americké námořnictvo chování roje dronů Raytheon Coyote v rámci programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology). Tento program počítá s využitím malých dronů pro průzkum vytipované oblasti, její sledování během útoku a analýzu jeho účinnosti. Jde už o zcela jinou generaci bojových bezpilotních letounů, než byly ty, které stály na počátku jejich používání. To se zpravidla jednalo (a stále jedná) o velké dálkově řízené stroje, schopné velmi přesně zasáhnout cíl, nebo o průzkumné prostředky mapující terén. Jejich dráha letu je řízena nebo naprogramována. Operátor a navigátor přitom neopustí vzdálenou pozemní řídicí kabinu, sedí u monitorů v pohodlných křeslech a oba vše ovládají pomocí joysticků obdobným těm z počítačových her. Ani děj na obrazovkách se neliší od kvalitní letecké střílečky – s jediným rozdílem: tady se opravdu zabíjí. Typickým představitelem je třeba americký bezpilotní bojový letoun Reaper. Jeho let je vzhledem k použitému motoru (zajišťujícímu rychlost přesahující 400 km/h) tichý, takže se může přiblížit k cíli relativně nepozorovaně. Úder jednou ze čtyř nadzvukových střel Hellfire je bleskový a neočekávaný. Stačí jen ve vhodnou chvíli stisknout tlačítko na joysticku. Ozbrojené bezpilotní letouny a jejich neustále zdokonalované verze mohou ve výšce několika kilometrů na svou příležitost čekat i celé hodiny, aniž by si jich někdo všiml, a na „stanovišti“ se v případě potřeby mohou řídicí osádky po řadu dní i střídat. Když šance přijde, spustí se z oblohy jako dravec na myš. Kovov ý hmyz útočí Výrazným trendem vývoje bojových létajících robotů je miniaturizace. I proto nyní vzniká kategorie minorobotů označovaných jako microdrones a nanodrones. Zatímco mikrodrony jsou velké desítky centimetrů, u druhé kategorie už jde o pouhé centimetry. Roj stovek nebo tisíců těchto miniatur nesoucích výbušniny pronikne všude a neexistuje prostředek, který by tomu dokázal zabránit. Voják, který takové smrtící hejno ovládá, přitom může být v relativním bezpečí, nebo lze akci dokonce naprogramovat dopředu. Této koncepci se říká Miniature Tactical Munitions (MTM) a předpokládá se, že zcela změní podobu budoucích válek. Weaponry – zbraně 21. století ? Probíhající experimenty v tomto směru vyvolaly nebývalý zájem odborné i méně zasvěcené široké veřejnosti, neboť upozornily na nový typ zbraní, o kterých toho zatím příliš nevíme. Skupina amerických vědců proto natočila krátký fiktivní film „Slaughterbots“ (Zabijáčtí roboti) a na YouTube varuje před těmito novými autonomními drony. Sedmiminutové video z loňského roku vzniklo ve spolupráci profesora Stuarta Russella z Univerzit v Kalifornii a Berkeley a Institutem Future of Life a představuje budoucnost, v níž autonomní drony používají technologii rozpoznávání obličeje a palubní výbušniny, aby doslova „spáchaly masakry“, které se nedají odhalit. Film je důrazným mementem vědců s cílem získat podporu pro globální zákaz autonomních zbrojních systémů, které zabíjejí bez smysluplné lidské kontroly. „Máme příležitost zabránit budoucnosti, kterou jste právě viděli, ale možnost jednat rychle mizí,“ řekl Russell, profesor umělé inteligence, na závěr filmu. Záběry, z nichž mrazí v zádech, jsou názorné a přesvědčivé. Přednášející profesor v konkrétní ukázce představuje tyto nově vyvíjené zbraně, jejich levnou výrobu, prozatímní nemožnost obrany, precizní zásah živé síly kdekoli a nepoškozený prostor zásahu při ušetření vlastní živé síly. Smart weaponry neboli chytré zbraně vyřadí i termonukleární výzbroj. Samotný dron nese jen 3 g výbušniny a program na miničipu k rozlišení člověka a lidské tváře. Civilní vyu žití Bezpilotní letadla se však čím dál častěji používají i k mnoha civilním účelům, například k hašení požárů, policejnímu sledování, průzkumu terénu nebo třeba jako jeden z dopravních prostředků pro donášku či přepravu věcí. Není bez zajímavosti, že tento trend má dlouhou historii. Tak například první bezpilotní letadlo bylo vyvinuto už v roce 1916 anglickým inženýrem, fyzikem a vynálezcem profesorem Archibaldem Montgomerym Lowem a dostalo označení Aerial Target (vzdušný cíl). Po něm následovalo mnoho dalších letadel řízených na dálku, včetně Hewitt- -Sperry Automatic Airplane vyrobeného během první světové války v USA. Bezpilotní letadla se využívala a do-dnes využívají při fotografování ze vzduchu. Mezi tento typ by se dala počítat také fotografie z tzv. RC modelů neboli kvadrokoptér, které jsou oblíbeny především pro snadnější ovladatelnost, dobrou manévrovatelnost a dostupnou cenu. S miniaturizací všech technologií v 80. a 90. letech 20. století zájem o bezpilotní letadla rostl. První generací byly zejména průzkumné letouny, ale některé byly osazeny zbraněmi, jako třeba legendární americký MQ-1 Predator obsahující střely vzduch-země. Drony pro přepravu osob Je až neuvěřitelné, jak se v poměrně krátké době drony staly ve světě i u nás populárními a jak neustále narůstá jejich počet i sortiment. U mnoha modelů klesá rovněž jejich cena, čímž se stávají dostupnými i pro nejširší veřejnost. Zvláště patrné je to na specializovaných mezinárodních veletrzích, jako je třeba International CES v Las Vegas; mají se stát hitem i na mezinárodním veletrhu spotřební elektroniky a domácí techniky IFA 2018, který se uskuteční v Berlíně ve dnech 31. srpna až 5. září. Co lze letos v této oblasti očekávat ? Poslední dobou to vypadá, jako by se kromě běžných prodejních modelů doslova roztrhl pytel s takzvanými osobními drony pro přepravu lidí. Návštěvníci veletrhů už například měli možnost setkat se s osobní trikoptérou Flike nebo vzdušným taxi. Obdobný projekt se jmenuje ManDrone a také se zaměřuje na přepravu osob. Ten je součástí projektu „The Humming Man“, který se však nezabývá pouze tím, jak dostat člověka do vzduchu pomocí dronu, ale i dalšími užitečnými projekty, jako jsou například Firefighting Drone (dron jako hasičský letoun) nebo Agriculture Drone (multifunkční dron pro využití v zemědělství). ManDrone reprezentuje hybrid mezi ultralehkým letounem a bezpilotním letounem, který patří do skupiny VTOL (vertical take-off and landing) letounů. Hlavní výhodou oproti klasické helikoptéře je mnohem menší velikost stroje (s délkou a šířkou od 3 do 2,5 m), a také mnohem snazší a levnější údržba. Nepotřebuje žádný druh ranveje nebo velký hangár. Tým vyvinul prototyp s dvanácti rotory uspořádanými do šesti skupin, aby dron mohl případně letět i s dvěma poškozenými motory. Pro případ nějaké nehody obsahuje finální verze produktu padák k zajištění bezpečného přistání. Historicky první test prototypu se uskutečnil 25. června 2015. Jiný dronem tohoto typu je čínské autonomní taxi budoucnosti – bezpilotní kvadrokoptéra Ehang 184 společnosti Ehang pro přepravu jednoho pasažéra. Ve vzduchu se může udržet zhruba 23 minut, za tu dobu zvládne teoreticky uletět až 16 km. Má jednoduché ovládání. Pilotuje se zcela sám jen na základě zadaného požadavku cílového místa na elektronické mapě, kterou zobrazí ovládací tablet dronu. K autonomním létajícím strojům patří též elektrický model s označením Volocopter, který může nést dva cestující. I ten by se po svém představení na CES 2018 v lednu letošního roku měl objevit na veletrhu IFA v Berlíně. Zrodil se na základě partnerství mezi německou firmou stejného jména a procesorovou společností Intel. Ta poskytla některé interní výpočetní komponenty a technologické know-how. Letadlo má 18 rotorů a impozantní úroveň redundance, pokud by jeden nebo více z nich selhaly. Skládací selfie minidrony Letecké selfie – to je další oblast, která se v poslední době dostává na vrchol popularity. Svým způsobem navazuje na původní autoportréty pomocí samospouště, následně pak na známá „selfíčka“, kdy se uživatelé mobilů sami fotografují pomocí teleskopické tyče a držáku mobilu na jejím konci. Nyní další vývoj umisťuje kameru s ultravysokým rozlišením do ptačí perspektivy. Jejich úspěch spočívá ve skutečnosti, že díky svým miniaturním rozměrům jsou především snadno přenosné, například v kapse, takže není problém si je vzít kamkoliv s sebou. Pohotově je lze vyndat, rozložit jejich (obvykle čtyři) raménka a pak odstartovat. Obraz z kamery je do mobilního zařízení přenášen bezdrátově wi-fi přenosem. Dá se tedy zjednodušeně říci, že se jedná o létající osobní kamery s lákavou cenou. Což byl další záměr jejich tvůrců. Nabídka kvalitních dronů s kamerou je opravdu široká, ale jejich vývoj nadále probíhá – a to i směrem k mimořádné miniaturizaci. Jsou obvykle vyrobeny z plastu ABS. Ovládání mobilem či gesty Výhodou je, že selfie skládací modely lze snadno ovládat chytrým mobilem či tabletem, takže nepotřebují speciální ovladač. Dosah je závislý na tom, jak silný je wi-fi signál z mobilu, obecně se pohybuje kolem 100 m. Ovládání je intuitivní, třeba nakláněním mobilu vlevo a vpravo, ale i gesty. Například selfie si lze vytvořit po vytvoření rámečku z prstů. Mnohem zajímavější je ale další funkce, která umožňuje, aby dron sledoval ruku a následně na ní přistál, popřípadě z ní vzlétl. Dron s kamerou střední třídy se dokáže ve vzduchu udržet souvisle v průměru asi 10 až 15 minut. Tento časový rámec je ovlivněn výdrží sady výměnných baterií. Souhrnně lze říci, že hlavním přínosem těchto ultrakompaktních novinek se skládacími rotory je jejich přenositelnost, cena, kvalitní kamera a snadné použití. Budou brzy drony všude kolem nás? Pokud zatím ještě ne, tak v dohledné době již opravdu budou. V jejich nejrůznějších verzích a modelech se totiž nepochybně skrývá ještě velký potenciál. Publikované prognózy uvádějí, že děti si budou s nejrůznějšími drony hrát stejně tak jako dnes s autíčky na dálkové ovládání. Rodiny budou mít své selfie létající minikamery s ultravysokým (4K a 8K) rozlišením, z nichž budou běžně pořizovat záběry z dovolených, sportovního vyžití, turistických výletů či rodinných sešlostí. Myslivci s nimi budou hlídat svěřené revíry, rybáři automaticky detekovat ryby a vnadit své úlovky, zemědělci kontrolovat úrodu, celníci hlídat hranice, policisté dozírat na pořádek a bezpečnost na ulicích a silnicích. To vše a mnohem víc je zde již nyní, ale čas dronů teprve přichází a bude takříkajíc „nabírat na obrátkách“. V průmyslu spotřební elektroniky nyní patří k jednomu z nejrychleji se rozvíjejících odvětví. Budoucnost ukáže, kudy všude ještě povede. Milan Bauman
