Drony nejrůznějších provedení a typů prožívají v poslední době nebývalý rozmach. Ještě poměrně nedávno neznámé cizí slovo, dnes perspektivní vynález, který dosud neodhalil všechny své budoucí možnosti. Tento pojem (z angl. drone) má několik významů. Především se jím označuje bezpilotní letoun. Byl to ovšem rovněž fiktivní robot z legendárních filmových „Hvězdných válek“, ale toto pojmenování též použili filmoví tvůrci pro vesmírnou loď z amerického sci-fi televizního seriálu, celovečerních filmů, románů, komiksů i videoher „Star Trek“. Do širšího povědomí veřejnosti se však drony zapsaly nejprve jako průzkumná bezpilotní letadla používaná v armádních službách, například Američany během válek v Zálivu a v Iráku. Bezpilotní letadlo (někdy UAV z anglického Unmanned Aerial Vehicle) je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku nebo je schopno létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů či pomocí složitějších dynamických autonomních systémů. Bezpilotní letadla se používají často v armádě k průzkumným i útočným letům. Kupodiv u nic nového První bezpilotní letadlo přišlo na svět již během první světové války a jeho tvůrcem byl profesor Archibald Montgomery Low (1888–1956). Byl to anglický inženýr, fyzik, vynálezce a autor více než 40 knih, který vzhledem k průkopnické práci na řízených raketách, letadlech a torpédech byl nazýván „otcem rádiových systémů“. Je z dnešního pohledu průkopníkem v mnoha oblastech, avšak často se nechal svést z cesty, protože se dal snadno zlákat novými nápady. Archibald M. Low byl jedním z prvních prognostiků televize na počátku 20. let 20. století a první bezpilotní letoun vynalezl v roce 1916. Pojmenoval ho Aerial Target. Následovalo pak mnoho letadel řízených na dálku, včetně Hewitt-Sperry Automatic Airplane vyrobeného během první světové války v USA. Bezpilotní letadla se využívala a dodnes využívají při fotografování ze vzduchu. S miniaturizací všech technologií v 80. a 90. letech 20. století zájem o bezpilotní letadla rostl. První generací byly zejména průzkumné letouny, ale některé byly osazeny zbraněmi, jako třeba známý MQ-1 Predator, jenž obsahoval střely vzduch-země. Od léta roku 2013 testovalo americké námořnictvo vzlet a přistání bezpilotního letounu Northrop Grumman X-47B na letadlové lodi USS George H. W. Bush (CVN-77). V roce 2015 pak chování roje malých dronů Raytheon Coyote v rámci programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology). Další pojem v našem slovn íku – kvadrokoptéra Podobá se příbuznému slovu „helikoptéra“. Přesněji řečeno, kvadrokoptéra, často také v angličtině quadrotor, quadcopter či drone, je vrtulník se čtyřmi rotory. Odtud označení „kvadro“. První funkční stroj vyrobil francouzský inženýr a návrhář vrtulníků Etienne Oehmichen (1884–1955) roku 1920. Tyto quadrotory byly konstruovány, aby nesly lidskou posádku, ale příliš se neprosadily. Dnes je vývoj soustředěn především na malé bezpilotní quadrotory (pro ně se používá i český méně frekventovaný název čtyřtulka), které vynikají svými manévrovacími schopnostmi. Raketov ý vzest up Kvadrokoptéry, které se ovládají na dálku dálkovým ovladačem či chytrým mobilním telefonem, v posledních letech prošly velmi rychlým vývojem a jejich použití se neustále rozšiřuje. Jednak se z nich stala populární hračka, se kterou si mohou hrát děti i dospělí, jednak slouží také jako prostředek pro vytváření fotografií a videí pořízených z ptačí perspektivy. Lze tedy jejich pomocí získat unikátní záběry, na které by běžní uživatelé klasickým fotoaparátem či kamerou nemohli ani pomyslet. Jen strohý výčet jejich možností i využití by zabral dlouhý seznam. Používají je čím dál tím víc i záchranné složky, hasiči, policie a armáda. Mají termokameru, umějí „mluvit“, svítit nebo blikat majáčkem. Výhodou nových modelů je hlavně velikost. Již není třeba vláčet s sebou velký kufr jako před několika lety a doba potřebná pro vzlet se zkrátila na minimum. Složený dron s nevelkými rozměry a malé hmotnosti se vejde v podstatě kamkoliv. Navíc se zvýšila kvalita kamer. Stále běžnější jsou standardní 4K kamery s ultravysokým rozlišením. Na dron lze také nasadit různé příslušenství. Tam, kam člov ěk nemůže Vhod může přijít třeba reproduktor, jehož prostřednictvím záchranáři komunikují s osobou na skále či v jiném nepřístupném terénu. Nahrát je možné několik zpráv, které pak lze přehrávat. Dalším příslušenstvím může být reflektor se světly, jehož pomocí lze osvětlit tmavá místa při nočních zásazích. Některé typy obsahují také „majáček“, nebo přesněji řečeno zábleskové světlo. Stroj pak lze zpozorovat i z velké dálky, což se může hodit například při souběžné práci s vrtulníkem. Dnešní drony jsou velmi „opatrné“, mají řadu protinárazových čidel, a není proto nutné se o ně až tolik starat. Mnohdy postačí nastavit oblast, kterou mají snímat, a pak na tabletu sledovat obraz. Komu skladný dron s termokamerou poslo uží? Mimo jiné při požárech, při záchraně osob i při dopravních nehodách a pátrání po možných obětech v okolí. Využití nalézá třeba u horské služby při pátrání po osobách v ohrožení života. V dubnu byl například takový model s termokamerou využit při požáru v Chotíkovském lese na severním okraji Plzně za sídlištěm Lochotín. Do akce byl tehdy nasazen i dron Správy informačních technologií (SIT) města Plzně, který pořizuje záběry termokamerou. Díky tomu pomáhá odhalovat skrytá ohniska a mapovat velikost plochy požáru. „Pro nás to byl pátý ostrý zásah. Pro hasiče je důležité, že vidí celou oblast z nadhledu. Používáme drony s duálními kamerami. Na velkém monitoru, který hasič na zemi sleduje, tak může vidět jak klasický záběr, tak po přepnutí obraz z termokamery. Tak mohou identifikovat lokality, kde je nejvyšší teplota. Například při hašení v lese pomocí termokamery z dronu hasič na monitoru vidí, když někde zůstanou nedohašená místa. Při požáru u Chotíkova se na základě záběrů z dronu navigovali piloti vrtulníku, kam přesně zaměřit vodu vypouštěnou z bambivaku,“ sdělil ředitel SIT Luděk Šantora. Hašení lesních pož árů Drony rovněž hasí lesní požáry, mimo jiné ve Středomoří, kde každoročně ničí velké zalesněné hektarové plochy. Dokážou na oheň vylít až neuvěřitelných 600 litrů vody za minutu ve formě jemné mlhy, která ochlazuje okolí ohně a hasí jej. Tato technologie je nejen bezpečnější než osobní zásah hasičů, ale je i výrazně ekonomičtější než současné metody hašení. Skladný, jen metr a půl dlouhý dron může k ohni převézt nákladní vůz nebo může být vysazen z letadla; navíc je cenově dostupný i pro místní orgány. V přepočtu na jeden litr vody je dokonce pětkrát lacinější než speciální hasicí letadlo vypouštějící na oheň vodu. Nasazení dronů u neleg álních ohnišť Nečekanou večerní návštěvu zažily tři návštěvnice Chráněné krajinné oblasti Brdy. Ženy si na ohni chystaly večeři, když k jejich tábořišti dorazila policejní hlídka. Staly se tak první „kořistí“ policejního dronu BRUS, který je využíván k monitorování brdských lesů. Za porušení zákona o lesích hrozí ženám pokuta až 15 000 korun. Pro příbramské policisty se jednalo o první případ, kdy se jim s pomocí dronu podařilo objevit nelegální ohniště. Další případ řešili krátce po objevení tří zmíněných žen, tentokrát se stejného přestupku dopustil 27letý muž. Monitorování lesů s pomocí dronů je ve srovnání s běžnou leteckou službou mnohem levnější, a vzhledem k obtížnému terénu také jeden z mála možných způsobů hlídkování. Pilotem dronu je vyškolený policista, který je ve spojení s pozemní hlídkou, jež se pak na určené místo vydá. Dron BRUS (bezpilotní rotorový univerzální systém) je hexakoptérou, která má ve výbavě HD kameru pro denní vidění a termovizi. Slouží především pro záchranářské a humanitární účely a je prioritně určen k nasazení v prostoru chráněné krajinné oblasti Brdy, kde je využíván především k hlídkovým a monitorovacím letům v rámci spolupráce s ostatními složkami IZS. Maximální vzletová hmotnost činí necelých 9 kg, letová výdrž až 40 minut a dron se dá ovládat až na vzdálenost 10 km, kam může letět maximální rychlostí 50 km/h. Budoucnost boje s pož áry Drony jsou nyní celosvětově využívány požárními sbory k boji s ohněm a k záchraně lidských životů stále častěji. Jednou z novinek výbavy britských požárníků jsou například i profesionální bezpilotní prostředky SkyRanger kanadské společnosti Aeryon Labs se sídlem, v Ontariu. Ty pomáhají zejména v dobré orientaci na místě požáru a ve hledání epicentra či směru šíření ohně. „SkyRanger se osvědčuje díky svým vlastnostem a snadné ovladatelnosti. Jeho propracovaná, avšak na složení jednoduchá konstrukce umožňuje snadnou manipulaci, operativní bleskové nasazení do akce a výměnu kamerových modulů přímo na místě,“ říká Andrej Hronec, ředitel společnosti Audiopro, která výrobce těchto dronů zastupuje na českém trhu. „Tento profesionální dron nelimituje tma či kouř ani náročné klimatické podmínky jako hustý déšť, silnější vítr, sníh či mráz. Technika, která má pomáhat v záchranných akcích, musí stoprocentně fungovat i za zhoršených podmínek. Proto uplatnění u hasičů, horské služby, záchranných a bezpečnostních složek zvládnou bezpilotní prostředky jenom několika málo současných výrobců,“ dodává. A dál? Podle průzkumů americké letecké asociace FAA bude v roce 2020 ve firemním prostředí používáno celosvětově 2,7 milionu dronů. To symbolicky otevře dveře jejich dalšímu využití. Jedním z nich je monitoring a zajištění bezpečnosti rozlehlejších průmyslových, zemědělských či skladovacích objektů. Stále více se tyto bezpilotní prostředky začnou uplatňovat (a uplatňují) rovněž v energetice, kde pomáhají hlídat rozvody vysokého napětí, monitorovat stav sloupů nebo vyhledají porušená místa, například po bouřce. V řadě činností tak nahrazují lidský faktor, protože zvládají rychle monitorovat stav v linii mnoha kilometrů, a to i v nepřístupném terénu. Při obhlídce stavu sloupů také minimalizují poměrně rizikovou činnost pracovníků údržby, kteří se vydávají do výšek na sloupy až v případě, že kamerový systém zjistí nějaký problém. Drony také monitorují stav plynovodů a teplovodů, pomáhají stavařům a nacházejí uplatnění v zemědělství a lesnictví. Milan Bauman
