Nikdy jsem v Madridu nebyl ba ani v Seville rozpomenu se stěží kde Barcelona leží vím však, že to tam krásný je... Tak zpívali V+W v písni Jaroslava Ježka a měli pravdu. Jména těch měst skutečně zní jak milostné básně a je v nich krásně. A chtějí být ještě krásnější a přitažlivější. Snad bychom si měli připomenout, že Sevilla je kulturní centrum jihu Španělska. Nachází se na řece Guadalquivir a je hlavním městem stejnojmenné provincie a celé Andalusie. S více než 700 000 obyvatel je 4. největším městem ve Španělsku (po Madridu, Barceloně a Valencii). První zmínky o Seville pocházejí z 9. století př. n. l., později byla dobyta Féničany a následně Kartáginci, kteří do města přinesli rozvoj obchodu. Po objevení Ameriky roku 1492 Kryštofem Kolumbem se Sevilla stala jediným přístavem ve Španělsku, odkud mohly vyplouvat lodě do Nového světa a jediným přístavem, kam lze dovážet suroviny z Ameriky. Na začátku 16. století byla postavena univerzita (1505), dále slavná katedrála s ostatky právě Kryštofa Kolumba a Indický archiv, v němž jsou uschovány všechny obchodní smlouvy s Amerikou. Sevilla je také dějištěm slavné Bizetovy opery Carmen a v místech, kde stávala továrna na doutníky, je dnes vysoká škola. Centrem je náměstí Plaza de la Encarnacion, tam dříve stávala velká krytá tržnice. Částečně ji zbourali už v roce 1948 a zbytek v roce 1973. Na jejím místě postavili parkoviště. Ovšem v roce 1990 zde archeologové odkryli pozůstatky římské kolonie. Tento objev byl samozřejmě významný, a proto muselo parkoviště zmizet. Radní hledali způsob jak vykopávky zpřístupnit a jak střed města oživit. V roce 2004 vypsala radnice soutěž na studii, jak by mělo vypadat centrum města a jak by se měly prezentovat nově objevené vykopávky. Vyhrál ateliér německého architekta Jürgena Mayer-Hermanna. Jeho městský deštník Metropol Parasol se po různých peripetiích přece jen dočkal realizace a dnes jej obdivují turisté z celého světa. Autor za tuto stavbu obdržel několik architektonických cen. Přijetí u domácích nebylo jednoznačné. Říkali mu posměšně Houba. Postupně si ale lidé na toto neobvyklé řešení zvykli a nyní se zdá, že se jim dokonce líbí. Výstavba trvala 6 let a hlavní role připadla dřevu. Slunečník nabízející tolik potřebný stín je nejen atrakcí, ale také pozoruhodnou ukázkou toho, co lze dokázat ze dřeva v době tzv. průmyslových materiálů. Celkem se na stavbu použilo 3500 m3 dřeva, ale také 700 tun oceli. Deštník se skládá z 3400 stavebních dílů. Dřevěná prkna a trámy jsou doplněny vrstvou polyuretanu, jež je chrání před rozmary počasí i plísní a škůdců. S obnovou se prý počítá jednou za čtvrt století. Architekt si s dřevem doslova vyhrál. Mřížovaný baldachýn leží na 21 metrů vysokých sloupech. V přízemní části je Antiquarium, expozice původních archeologických nálezů. Nacházejí se tedy přímo tam, kde byly odkryty. O patro výš je obnovené tržiště s prodejní plochou 2000 m2. O několik metrů výš než ostatní ulice se nachází místo pro koncerty, výstavy a další kulturní akce. Uvnitř stavby jsou restaurace a bary. Odtud se vystupuje na vyhlídku dlouhou celkem 250 metrů. Pohled z téměř 30metrové výšky na Sevillu je úchvatný. /ks/
