Drahá elektřina:máme se smát nebo plakat?

Zástupci a. s. ČEZ a následně tisk oznámili palcovými titulky, že do dvou let ceny elektřiny dosáhnou cen německých. V zemi, kde průměrné důchody a platy nedosahují ani třetiny německých je otázkou, zdali se máme této informace radovat, či plakat. Na jedné straně je český průmysl zahrnován ze strany energetiků informacemi, že máme pořád nejlevnější energii, ale skutečné srovnání na bázi reálných cen a především kupní síly ukazuje pravý opak ( Eurostat). Jsme už devátí v Evropě v ceně pro domácnosti a už pátí v ceně pro podniky. A to za okolností, kdy je zatím elektřiny v této zemi nadbytek, především však díky otcům dnešních manažerů, kteří vybudovali pro své následovníky silný elektroenergetický systém. Je naší hrdostí, že někteří z nich přispěli svými úvahami do tohoto čísla. Je až s podivem, jak soudně se na současné postavení elektroenergetiky dokáže dívat například sedmdesátník Ing. Kubín, a jak jeho věcnost kontrastuje s nátlakovým pojetím jeho následovníků. Co je správné je stejně zajímavá otázka, jako zdali máme-li si chystat při placení účtů kapesníky, či běžet do obchodu pro ještě větší auto. Na statistice Eurostatu je zajímavé však to, že nejlevnější elektřinu mají Finové, tedy ze země, jež začala liberalizací trhu jako jedna z prvních, ale také země, kde se důsledně dbá na efektivní využívání paliva. Kogenerace ve Finsku vítězí. Energetické firmy ve Skandinávii patří k nejbohatším, ale navzdory klimatickým poměrům prodávají elektřinu podnikům a domácnostem v nejlepších cenách. Jak je to možné? A v neposledním, Finové se velice zasazují za čistotu ovzduší a ke Kjótskému protokolu, a nyní také dohodám z Nairobi se hlásí jejich nejvyšší političtí představitelé. Jinými slovy a slušně řečeno, je to prostě o něčem jiném. A je to k hlubokému zamyšlení - pokud jsme toho schopni. My jsme naší přílohou Česká energetika pro budoucnost sledovali jediný cíl, otevřít debatu, která jediná nás může dovést ke strategii stejně úspěšně, jako je ta finská. JAN BALTUS